Formicinae · Lasius
Lasius myops
Forel, 1894
Silně teplomilný žlutý podzemní mravenec suchých trávníků, jehož drobné oči je nutné posuzovat vůči šířce hlavy, nikoli jen pohledem.
Profil druhu
Jak žije a čím je zajímavý
Lasius myops je žlutý podzemní druh z okruhu Lasius flavus. Na běžné fotografii se jeho dělnice od mravence žlutého zpravidla bezpečně odlišit nedá. Jméno odkazuje na malé oči, ale rozhodující není pouhý dojem ani jejich absolutní velikost.
Polovina očekávaného oka
Seifertova revize porovnala 209 dělnic z 26 hnízdních sérií Lasius myops s 219 dělnicemi Lasius flavus. Při stejné šířce hlavy měl první druh v průměru přibližně polovinu ommatidií. Samotné počítání bez měření hlavy je zrádné: u Lasius myops bylo v jednom oku 6–42 ommatidií, zatímco u Lasius flavus 12–105, takže se rozsahy překrývají.
Pro dělnice navrhl autor dělicí vztah N < 77,2 × šířka hlavy v mm − 27,2, kde N je počet ommatidií jednoho oka. V celém zkoumaném souboru chyboval u 1,9 % jedinců. Nejde proto o pravidlo pro fotografii v terénu, ale o pomůcku pro přesné měření pod stereomikroskopem a nejlépe pro sérii z jednoho hnízda. U královen se rozměry očí obou druhů silně překrývají; užitečnější je rozložení pigmentu na zadní části hlavy. Samce lze kontrolovat podle drobných zoubků na kusadlech.
Specialista na horko a sucho
V původním souboru 93 ploch se Lasius myops objevil výhradně v suchých nebo extrémně suchých trávnících. Standardizované měření půdní teploty na jeho plochách mělo průměr 28,2 °C, oproti 23,6 °C u Lasius flavus. Tato čísla popisují konkrétní metodiku a oblast, nikoli univerzální teplotní práh. Dlouhodobá středoevropská analýza však jeho vazbu na mimořádně suchá stanoviště potvrzuje.
Hnízda jsou nenápadná, půdní a často ukrytá pod kameny. Jedna podrobně sledovaná slovenská kolonie hnízdila také u skály a ve skalních puklinách. Přímé údaje o potravě zůstávají skromné; podobnost s podzemním způsobem života Lasius flavus podporuje předpoklad významu kořenových mšic, ale není poctivé vydávat jej za kvantifikovaný jídelníček tohoto druhu.
Český výskyt má revidované doklady
Pavel Pech roku 2009 našel kolonie na Blšanském chlumu u Loun a na Čakovickém vrchu u Kadaně, v obou případech na suché stepi. Vzorek z Blšanského chlumu následně revidoval Bernhard Seifert. Právě tento odborně ověřený materiál odstranil starší pochybnosti o výskytu v Česku; aktualizovaný checklist z roku 2018 druh potvrzuje a zmiňuje i několik dalších nepublikovaných záznamů.
Jméno, které se vrátilo
Forel druh roku 1894 popsal jako vnitrodruhový taxon Lasius flavus. Wilson jej roku 1955 synonymizoval s Lasius flavus, Seifertova práce z roku 1983 jej však na základě stálých rozdílů i sympatrického výskytu obnovila jako samostatný druh. GBIF jej dnes vede jako přijatý druh Lasius myops Forel, 1894. Staré údaje a izolované dělnice je přesto nutné hodnotit podle kvality určovacích znaků, protože historické pojetí druhu nebylo jednotné.
Okřídlený ještě neznamená rojící se
Belgický atlas klade svatební lety do září a října. Jiné práce uvádějí okřídlené pohlavní jedince dříve: nizozemská syntéza od poloviny května do srpna a slovenské sledování kukly v červenci, dospělé samce koncem srpna a obě pohlaví v září. Kalendář proto uvádí jen měsíce skutečného letu doložené atlasem a odděluje je od vývoje či čekání pohlavních jedinců uvnitř hnízda.
Určování
Na co se dívat
- Dělnice jsou světle žluté, žijí převážně pod zemí a mají krátký tykadlový násadec a velmi malé složené oči.
- Při stejné šířce hlavy má dělnice přibližně polovinu ommatidií oproti velmi podobnému druhu Lasius flavus.
- U královny je zadní spodní část hlavy světlejší než její zadní horní část nebo pronotum; čerstvě vylíhlé a vybledlé exempláře však mohou tento znak zkreslit.
- Samec mívá za velkým apikálním a subapikálním zubem kusadla ještě jeden až tři menší zoubky, zatímco u Lasius flavus obvykle chybějí.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- silně xerotermní suché trávníky · skalní stepi · krátkostébelné chudé trávníky · kamenité svahy a haldy
- Hnízdo
- Hnízdí v půdě, často pod kameny; moderní slovenský nález doložil hnízdění v zemině u skály a přímo ve skalních puklinách.
- Potrava
- Přímé údaje o potravě jsou velmi řídké. Odborný atlas považuje biologii za pravděpodobně podobnou Lasius flavus, tedy s významem medovice podzemních mšic; u Lasius myops však tento podíl nebyl v použitých zdrojích kvantifikován.
- Kolonie
- Kolonie jsou popisovány jako jednokrálovné, obvykle s desítkami a někdy stovkami dělnic. Královna může novou kolonii založit samostatně; opakované odběry z jediné slovenské kolonie poskytly stovky jedinců, takže přesnou obecnou početnost zatím nelze stanovit.
Svatební lety
Kdy se rojí
Belgický odborný atlas uvádí vlastní rojení od září do října. Starší nizozemská syntéza zaznamenává okřídlené jedince už od poloviny května do srpna a slovenská kolonie měla kukly pohlavních jedinců v červenci a dospělce koncem srpna a v září; přítomnost pohlavních jedinců však není dokladem odletu.
Jistota kalendáře: střední. Vrcholné období není z dostupných dat dostatečně podložené. Uvedený interval je orientační a může jej posunout počasí, poloha i nadmořská výška.
Výskyt
Kde druh potkáte
Západopalearktický druh s roztroušenými doklady od severní Afriky a Pyrenejského poloostrova přes jižní a střední Evropu. Český výskyt spolehlivě potvrdily dvě stepní kolonie nalezené roku 2009 v severozápadních Čechách; jednu sérii revidoval Bernhard Seifert a checklist z roku 2018 uvádí i další nepublikované nálezy.
Ochrana
Bez samostatné české kategorie
Český červený seznam bezobratlých 2017 druh samostatně nehodnotí a vyhláška č. 395/1992 Sb. jej neuvádí mezi zvláště chráněnými živočichy. To není totéž jako formální hodnocení LC.
Zdroje profilu
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
- Pech. Dva nálezy mravence Lasius myops (Hymenoptera: Formicidae) a potvrzení výskytu tohoto druhu v České republice. Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, 2010.Dva dokladované stepní nálezy z roku 2009; materiál z Blšanského chlumu revidoval Bernhard Seifert.
- Seifert. The taxonomical and ecological status of Lasius myops (Forel) (Hymenoptera, Formicidae) and first description of its males. Abhandlungen und Berichte des Naturkundemuseums Görlitz, 1983.Primární revize založená mimo jiné na 209 dělnicích; obnovuje druhový status, kvantifikuje odlišení od Lasius flavus a popisuje ekologii i samce.
- Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
- van Loon. Wespen en mieren: Formicidae - mieren. Natuur van Nederland / Naturalis Biodiversity Center, 2004.Odborná syntéza s přesnými rozměry kast, podzemním způsobem života a dobou výskytu okřídlených pohlavních jedinců.
- Dekoninck, Ignace, Vankerkhoven & Wegnez. Verspreidingsatlas van de mieren van België — Atlas des fourmis de Belgique. Bulletin de la Société royale belge d’Entomologie, 2012.Odborný atlas s druhovými kartami biotopu, kolonie, hostitelů, letových měsíců a požadavků na bezpečné určení.
- Jancík. Ants (Hymenoptera: Formicidae) of the easternmost part of Biele Karpaty Mts and adjacent area. Entomofauna carpathica, 2024.Moderní terénní práce s opakovaně sledovanou kolonií Lasius myops, hnízděním, vývojem pohlavních jedinců a určováním podle všech tří kast.
- Salata & Borowiec. A new species of the ant genus Lasius Fabricius, 1804 from Crete (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2018.Recenzovaný určovací klíč podle dělnic a fotografická dokumentace; panel 15 zobrazuje dělnici Lasius myops.
- Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
- Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.
