Camponotus vagus

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec toulavý patří k největším celočerným mravencům střední Evropy. Prozradit jej mohou jednotlivé dělnice na osluněném kmeni, pařezu nebo lesním okraji; název „toulavý“ však neznamená, že kolonie kočuje. Pevné hnízdo ukrývá ve dřevě a mimo něj se pohybují hlavně dělnice hledající potravu. České jméno je doložené v odborně-popularizační literatuře, zatímco národní soupis uvádí druh vědeckým názvem.

Určovací znaky

Dělnice jedné kolonie měří přibližně 7–13 mm a tvoří plynulé velikostní spektrum. Nejmenší minory jsou štíhlé, největší majory mají mohutnou hlavu; nejde však o dvě ostře oddělené velikostní skupiny. Královna je ještě větší a nese robustní hruď s jizvami po odhozených křídlech.

Pro druh je typická kombinace jednolitě černého matného těla, velmi dlouhého přitisklého ochlupení zadečku a četných dlouhých vzpřímených chlupů. V terénním světle mohou chlupy vytvářet stříbřitý dojem. Červenohnědá hruď, běžná u Camponotus ligniperda a C. herculeanus, chybí.

Samotná černá barva nestačí. C. aethiops, C. piceus i C. fallax jsou také tmaví a malý minor na snímku bez měřítka může klamat. K určení pomůže velikost, hustota ochlupení, tvar hrudi a hlavy i více pohledů na dobře zachovaného jedince. Náhodná fotografie černého mravence na dřevě je proto dobrý podklad pro určení rodu, ne vždy pro jisté druhové jméno.

Hnízdění ve dřevě

Ve střední Evropě vyhledává především teplá, světlá stanoviště: řídké dubiny a borové lesy, okraje porostů, paseky, stromy na teplých suchých svazích i parky. V Česku je lokální a těžiště známých výskytů leží v teplejších nížinách a pahorkatinách, zvláště na jižní Moravě. Biotop pomáhá při hledání, druh však určují morfologické znaky.

Kolonie využívá pařezy, kořeny, stojící mrtvé kmeny a odumřelé či hnilobou změklé části živých stromů. Dělnice mohou dutinu mechanicky rozšiřovat a odnášet dřevní drť. Odborné přehledy rodu uvádějí, že tesařští mravenci dřevo hloubí, ale nejedí. Energii získávají ze sladkých tekutin, zejména medovice, a doplňují ji živočišnou potravou; přesný poměr ani způsob získávání této složky nebyl pro české populace změřen.

Při nálezu v trámu, sloupu či jiném technickém dřevě je potřeba rozlišit, kde leží kolonie a proč bylo dřevo vhodné k osídlení. Přítomnost mravenců sama nedokazuje původ vlhkosti, hniloby ani prvotního poškození. Je proto vhodné zkontrolovat také stav konstrukce a zdroj vlhkosti.

Dělba práce mezi polymorfními dělnicemi

Přechod od práce uvnitř hnízda k venkovní aktivitě souvisel v pokusu více se smělostí, agresivitou a pohybovou aktivitou než se samotnou velikostí hlavy. Větší dělnice tedy není automaticky „voják“; rozdělení úkolů ovlivňuje také zkušenost a aktuální potřeba kolonie. Přehled vzniku a funkcí dělnických forem nabízí stránka vývoj plodu a kast.

Koloniální pach

Směs kutikulárních uhlovodíků omezuje ztrátu vody a pomáhá rozpoznávat členy stejné kolonie. Postfaryngeální žláza uložená za hltanem slouží jako zásobník a směšovací prostor a sociální kontakt přispívá ke sjednocení pachu kolonie. Odlišný chemický profil vyvolával v pokusech silnější agresi; pach se však mění podle prostředí i činnosti dělnice a není neměnným kódem od narození.

Trofalaxe a výživový stav

Tekutou potravu si dělnice předávají z volete ústy při trofalaxi. Hlad v laboratorních skupinách měnil četnost i délku těchto kontaktů, takže výměna reaguje na výživový stav. Pokus však neurčil tok potravy k larvám a královně v přirozeném hnízdě.

Soutěž o hnízdní dřevo

V Bělověžském pralese byl podrobně popsán konflikt C. vagus s C. herculeanus o obsazený kmen. Ve vlastním, těsně přilehlém hnízdě ve stejném kmeni sídlila také kolonie Formica fusca. Jde o případovou studii jediného hnízdního konfliktu, nikoli o důkaz, že se tyto druhy pravidelně napadají nebo běžně sdílejí hnízda. Ukazuje ale, proč je duté dřevo omezeným zdrojem: poskytuje zároveň vhodnou teplotu, obranu i prostor pro plod a o kvalitní kmen může mít zájem několik kolonií.

Rojení od dubna do června

České přehledy uvádějí rojení od dubna do června. Srovnávací soubor 36 pozorování převzatý od Seiferta měl medián 2. května, zatímco 11 východoevropských internetových záznamů shromážděných autory mělo medián kolem 29. června. Zeměpisná poloha, způsob sběru dat, teplota i aktuální počasí tedy mohou termín rojení výrazně posunout; jeden kalendářní den nelze zobecnit pro celý areál.

Okřídlené samice a samci se mohou v hnízdě objevit před vhodným letovým počasím, takže jejich nález pod kůrou neurčuje datum vzletu. Druhové podklady nepopisují podrobně zakládání nové kolonie ani tempo jejího růstu.