← zpět do atlasu

Formicinae · Camponotus

mravenec osmahlý

Camponotus aethiops (Latreille, 1798)

Výrazně teplomilný, matně černý a velikostně polymorfní mravenec stepí, kamenitých strání a lesostepí, který hnízdí převážně v půdě pod kameny.

Černá dělnice mravence osmahlého Camponotus aethiops z profilu
Foto: Endervale · CC BY 4.0 · Změna rozměrů a převod do WebP.

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec osmahlý patří k největším druhům, které lze potkat na českém xerotermu, ale jeho pracovní síla nemá jednotnou podobu. Vedle drobných minorů se pohybují mohutnější dělnice s širší hlavou a mezi nimi plynulé mezistupně. Celá kolonie přitom žije převážně v půdě, nikoli v trámu nebo pařezu, jak by české spojení rodu Camponotus s „dřevokaznými mravenci“ mohlo naznačovat.

Černá silueta nestačí

Dělnice bývají hnědočerné až černé a jejich gaster zůstává tmavý i u světlejších forem. U velkých jedinců je hlava a hřbet hrudi kvůli husté mikroskulptuře spíše matný než zrcadlově lesklý. Lícní partie, zadní okraj i spodina hlavy nesou dlouhé odstávající chlupy a hřbet hrudi tvoří při pohledu z boku plynulý oblouk bez hluboké příčné rýhy.

Od C. vagus pomáhá většinou menší velikost, chybějící nápadný stříbřitý povlak a půdní hnízdění. C. piceus je menší a má hlubokou prohlubeň mezi střední a zadní částí hrudi. Ani biotop, ani černá barva ale neurčují druh samy; ve východním Středomoří byly rozpoznány další blízké linie a staré fotografie nebo okrajové záznamy mohou používat širší pojetí C. aethiops.

Kámen je střecha i tepelný kolektor

Hnízdní soustava leží hluboko v půdě, často pod velkým kamenem. Povrch se přes den rychle ohřívá, zatímco spodní komory tlumí výkyvy teploty a vysychání. Někdy nad hnízdem vznikne nízká plochá vrstva zpevněné minerální zeminy s bočními vstupy, jindy prozradí kolonii jen provoz dělnic v trávě.

Česká stanoviště tvoří ostrůvky nejteplejší krajiny: krátkostébelné stepi, kamenité stráně, lesostepi a slunné lemy, často na vápenci. To neznamená, že každý velký černý Camponotus pod kamenem je C. aethiops. Kámen používá více druhů a správné určení musí stát na těle, ne na adrese.

Obyvatel nejteplejších míst

Dělnice loví a sbírají drobné bezobratlé a využívají sladké zdroje. Terénní studie v Turecku je přímo zaznamenala u několika druhů mšic, takže medovice není pouhé zobecnění z rodu. Práce však neměřila energetický rozpočet české kolonie a jednotlivé regiony mohou nabízet jinou skladbu savého hmyzu.

Kolonie vytváří minory, střední dělnice i majory, použitá literatura však neumožňuje bezpečně převést velikostní kasty na přesné rozdělení úkolů. Stejně tak spolehlivě neurčuje běžnou českou početnost ani počet královen. Čísla z prodejních chovů nebo z jiných druhů Camponotus proto do profilu nepatří.

Nemocná dělnice omezila společenský život

Laboratorní experiment využil C. aethiops k testu, jak společenský hmyz reaguje na infekci. Dělnice vystavené houbě Metarhizium brunneum postupně omezily kontakty, přestaly se dotýkat plodu a od třetího dne až do smrti trávily většinu času mimo hnízdo. Zároveň byly agresivnější k cizím dělnicím a jejich povrchový chemický profil se nezměnil tak, aby jednoduše signalizoval nemoc ostatním.

Výsledek podporuje myšlenku, že změna vlastního chování může snížit riziko přenosu v kolonii. Neprokazuje ale vědomé „odcházení zemřít“ ani četnost stejného jevu na české stepi. Šlo o kontrolovanou laboratorní nákazu jedním obecným houbovým patogenem; jiný parazit, dávka nebo fáze infekce může vyvolat jinou reakci.

Areál je potřeba číst v dnešním taxonomickém pojetí

Druh zasahuje ze střední a jižní Evropy do Malé Asie a ke Kavkazu. V Česku je potvrzený, ale lokální v nejteplejších nížinách a pahorkatinách Čech i Moravy. U starších východních údajů je nutné ověřit materiál, protože novější práce oddělily blízké druhy a kryptické linie, které dřívější literatura mohla spojovat.

České podklady dávají rojení široké okno od června do srpna. To je pozorovací interval pohlavních jedinců, nikoli příslib letu po celé tři měsíce; konkrétní událost závisí na vývoji kolonie a počasí. Při revizi profilu obsahoval GBIF osm českých výskytových záznamů přijatého taxonu a všech osm bylo georeferencovaných. Počet záznamů neměří velikost ani počet českých populací.

Druh není uveden mezi zvláště chráněnými živočichy a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. To není automatické hodnocení LC. Pro lokální xerotermní druh zůstává prakticky podstatné, zda otevřený trávník nezaroste a zda na něm přežije mozaika kamenů, holé půdy a vegetace; profil však z této obecné vazby nevyrábí neexistující národní kategorii ohrožení.

Určování

Na co se dívat

  • Dělnice jsou výrazně nestejně velké; tělo je hnědočerné až černé a zadeček zůstává tmavý i u světlejších barevných forem.
  • Hlava a hřbet hrudi velkých dělnic jsou kvůli výrazné mikroskulptuře spíše matné než zrcadlově lesklé.
  • Na lících, zadní části hlavy i její spodině vyrůstají četné dlouhé odstávající chlupy.
  • Hřbet hrudi tvoří při pohledu z boku plynulý oblouk bez hluboké příčné rýhy; zadní holeně nesou hlavně přitisklou pubescenci a na vnitřní straně řadu trnů.
Pozor na záměnu. Černá barva sama druh neurčuje. Camponotus vagus je obvykle větší, nápadněji stříbřitě ochlupený a hnízdí ve dřevě; C. piceus je menší a má mezi střední a zadní částí hrudi hlubokou prohlubeň. Ve východním Středomoří navíc existují kryptické druhy skupiny C. aethiops. Bez detailu hlavy, ochlupení a profilu hrudi je určení z fotografie nejisté.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
xerotermní stepi · skalnaté a kamenité stráně · lesostepi · výslunné lesní lemy
Hnízdo
Hnízdí hluboko v půdě, nejčastěji pod velkým kamenem. Nad částí zemních hnízd vzniká nízká plochá kupka zpevněné minerální zeminy s bočními vstupy.
Potrava
Loví a sbírá drobné bezobratlé a využívá sladké rostlinné zdroje včetně medovice; u druhu jsou doložené vztahy s více druhy mšic.
Kolonie
Kolonie vytváří spojité spektrum minor, media a major dělnic. Spolehlivé české údaje o počtu královen a běžné velikosti kolonie chybějí, proto zde přesný počet jedinců neuvádíme.

Svatební lety

Kdy se rojí

Český přehled uvádí výskyt okřídlených samic a samců od června do srpna; přesnější dlouhodobá česká data o vrcholu letu nejsou k dispozici.

Jistota kalendáře: střední. Tmavé měsíce označují typické vrcholné období. Termín může posunout počasí, poloha i nadmořská výška.

Výskyt

Kde druh potkáte

V Česku je vzácný a silně lokální v nejteplejších nížinných a pahorkatinných oblastech Čech i Moravy, často na vápencovém podloží. Areál sahá ze střední a jižní Evropy do Malé Asie a ke Kavkazu; staré východní záznamy je nutné posuzovat s ohledem na nově rozlišené příbuzné druhy.

Ochrana

Bez samostatné kategorie

Druh není zvláště chráněný a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. To není totéž jako formální hodnocení LC.

Zdroje profilu

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
  2. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný checklist a katalogy.
  3. Borowiec & Salata. A monographic review of ants of Greece (Hymenoptera: Formicidae). Vol. 1. Natural History Monographs of the Upper Silesian Museum, 2022.Monografické taxonomické a ekologické zpracování evropských druhů mimo podčeleď Myrmicinae.
  4. Kök, Aktaç & Kasap. Ant (Hymenoptera: Formicidae)–aphid (Hemiptera: Aphididae) interactions in different habitats from Turkey with new mutualistic associations. Agricultural and Forest Entomology, 2022.Terénní studie dokládající u Camponotus aethiops návštěvy několika druhů mšic a využívání medovice.
  5. Bos, Lefèvre, Jensen & D’Ettorre. Sick ants become unsociable. Journal of Evolutionary Biology 25(2): 342–351, 2012.Laboratorní experiment s C. aethiops a houbou Metarhizium brunneum: nakažené dělnice od třetího dne omezily kontakty a péči o plod a pobývaly hlavně mimo hnízdo. Jde o kontrolovanou nákazu, nikoli měření četnosti tohoto chování ve volné přírodě.
  6. Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
  7. GBIF Occurrence Search API. Global Biodiversity Information Facility.Dynamické vyhledávání zveřejněných výskytových záznamů. Celkový počet zahrnuje i doklady bez souřadnic; filtr hasCoordinate ukazuje jen záznamy použitelné v mapě. Ani jeden údaj neměří početnost nebo úplnou obsazenost území.
  8. GBIF Maps API v2 a databáze výskytových záznamů. Global Biodiversity Information Facility.Otevřená mapová vrstva záznamů s geografickými souřadnicemi; není úplnou mapou současného rozšíření ani početnosti.
  9. Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
  10. Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.