mravenec smolný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec smolný je menší příbuzný mohutných lesních druhů Camponotus, ale způsobem života se od nich výrazně liší. Nehloubí soustavu v pařezu: na horkém trávníku nebo kamenitém svahu ukrývá nenápadné komory v půdě. Leskle černá dělnice může být prvním vodítkem, nikoli druhovým razítkem. Moderní revize ukázala barevné odchylky, extrémní vliv velikosti na tělesné proporce i několik velmi podobných linií.

Malý Camponotus s dvojí podobou dělnic

Dělnice měří přibližně 3–7 mm a netvoří jen plynulou řadu velikostí. Skupina Camponotus lateralis vykazuje výrazný velikostní dimorfismus: drobné minory a velké majory se liší také tvarem a ochlupením. Hluboká příčná prohlubeň mezi střední a zadní částí hrudi, hranatě ohraničené propodeum a jemně příčně mikrorýhovaný gaster pomáhají druh zařadit, ale výsledek ovlivňuje kasta i velikost konkrétní dělnice.

Revize z roku 2019 zaznamenala u celé skupiny jednu velikostní, devět tvarových a tři ochlupovací proměnné na 587 dělnicích z 260 vzorků. Hypotézy druhů nejprve hledala několika nezávislými shlukovacími metodami a sporné vzorky kontrolovala diskriminační analýzou. To je dobrý obraz toho, proč černá barva nebo jediný poměr nestačí.

Nejbližším českým problémem je C. atricolor. Revize oba černé druhy rozlišuje kombinací viditelných znaků a vícerozměrné morfometrie, nikoli barvou samotnou. Načervenalé jedince C. piceus navíc nelze automaticky přiřadit jinému taxonu. C. fallax je převážně stromový a liší se čelním štítkem i propodeem, prostředí však nikdy nenahrazuje preparát.

Předrevizní soubor ukázal hlavně půdní hnízda

Terénní studie západního Balkánu zveřejnila 57 kolonií pod tehdejším širším označením C. piceus. Deset z nich však vedla jako „C. piceus sp. 2“, linii později popsanou jako C. heidrunvogtae. Původní souhrnných 84,2 % hnízd přímo v zemi a 15,8 % pod kamenem proto nelze beze změny vydávat za čísla dnešního, užšího C. piceus.

Z publikované tabulky a údaje, že všech deset kolonií „sp. 2“ hnízdilo v zemi, lze pro zbývajících 47 kolonií přepočítat 38 zemních hnízd a devět hnízd pod kamenem — přibližně 80,9 % ku 19,1 %. Je to náš přepočet předrevizních dat, nikoli procento uvedené autory. Vstupy bývaly nenápadné a bez kupy a pravý C. piceus byl v této oblasti spojen hlavně s otevřenými trávníky.

Souhrnný výškový rozsah 14–725 m n. m. i podíl jižně a jihovýchodně orientovaných ploch v původní práci zahrnují také později oddělenou linii, proto je zde nepřipisujeme výhradně C. piceus. Balkánský výběr lokalit, klima i dostupnost kamenů se navíc liší od české krajiny a autoři upozorňují na nerovnoměrnou intenzitu průzkumu.

Půda vyrovnává prudké změny teploty a vlhkosti rozpáleného povrchu. Kámen může na chladnějším nebo výše položeném svahu urychlit ohřev horních komor, zatímco hlubší část zůstává stabilnější. To je funkční vysvětlení pozorovaného vzoru, nikoli důkaz, že kolonie aktivně „měří“ a vybírá konkrétní tepelnou hodnotu kamene.

Medovice je doložená, jídelníček změřený není

Dělnice loví a sbírají drobné bezobratlé a navštěvují savý hmyz. Turecká terénní studie doložila C. piceus u několika druhů mšic, takže využívání medovice není jen rodový předpoklad. Neříká ale, jaký podíl energie získávají české kolonie z medovice, kořisti nebo jiných cukerných zdrojů.

Stejně omezená jsou data o velikosti společnosti. Nenápadné půdní hnízdo může skrývat víc jedinců, než naznačuje provoz u vstupu, ale použitá literatura neposkytuje robustní druhový rozsah ani český počet královen. Profil proto nepřebírá čísla z chovu nebo z jiných druhů Camponotus.

Západní druh s přepsaným areálem

Potvrzený C. piceus je západopalearktický druh od Pyrenejského poloostrova přes jižní a střední Evropu po Balkán. Revize ukázala, že část starších východních údajů patří kryptickým příbuzným, například jinak vymezenému C. atricolor nebo nově rozpoznaným liniím. Historickou tečku na mapě proto nelze bez dochovaného materiálu mechanicky převést do dnešního pojetí.

V české krajině je jeho výskyt silně lokální. Nenápadný vstup bez kupy se snadno přehlédne a malá dělnice může na fotografii připomínat C. fallax. Ten však typicky využívá dutiny ve stromech a liší se tvarem čelního štítku i zadní části hrudi.

České přehledy uvádějí pohlavní jedince od května do července, ale bez husté víceleté řady není poctivé vyhlašovat jeden univerzální vrchol. GBIF při revizi profilu vracel sedm českých výskytových záznamů přijatého taxonu a všech sedm mělo souřadnice. Jde o počet zveřejněných dokladů, ne sedm známých kolonií ani úplnou mapu areálu.

Druh nemá samostatnou kategorii v českém Červeném seznamu 2017 a není uveden mezi zvláště chráněnými živočichy. Přesto může být na severním okraji areálu citlivý na zarůstání otevřených xerotermů. Tato ekologická úvaha nenahrazuje formální hodnocení ohrožení ani konkrétní plán péče o lokalitu.