Formicinae · Camponotus
Camponotus herculeanus
mravenec obrovský
Velký chladnomilný dřevní mravenec horských a severních lesů, který ve dřevě buduje rozsáhlé chodby, ale dřevo samotné nepoužívá jako potravu.
Fotografie druhu Camponotus herculeanus
Zvětšit4 fotografieBoční pohled na tmavou dělnici mravence obrovského Camponotus herculeanus
Foto: Philipp HoenleLicence: CC0 1.0Úpravy: Ořez, zmenšení a převod do WebP.
ZvětšitDospělá královna je zachycena při pohledu shora.
Na snímku: královna · samice · dospělec · pohled shora
Foto: Richard Bartz / Makro FreakLicence: CC BY-SA 2.5Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitDospělá dělnice je zachycena při pohledu shora.
Na snímku: dělnice · dospělec · pohled shora
Foto: Kjetil FjellheimLicence: CC BY 2.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitMuzejní řez dřevem ukazuje systém hnízdních chodeb.
Na snímku: hnízdo · hnízdní chodby ve dřevě
Foto: BlueBreezeWikiLicence: CC BY-SA 3.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
Určování
Určovací znaky
- Dělnice jsou velikostně velmi proměnlivé; největší mají širokou mohutnou hlavu. Hlava a zadeček jsou hnědočerné, hruď tmavě vínově červená až červenohnědá.
- Červenohnědá skvrna na prvním článku zadečku bývá obvykle omezená na okolí stopky. Zbarvení je však proměnlivé a samo o sobě k určení nestačí.
- Oproti Camponotus ligniperda mívá na prvním tergitu delší a hustší přitisklé chloupky a mezi příčnými mikrovlnkami jemná podélná žebírka, takže zadeček působí matněji.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- horské jehličnaté lesy · smíšené lesy · subalpínské smrčiny · stinné lesní porosty
- Hnízdo
- Hnízdí v trouchnivých pařezech, kmenech, padlém dřevě i živých stromech poškozených hnilobou. Chodby může vést mezi vrstvami letokruhů.
- Potrava
- Živí se hlavně medovicí mšic, mízou a drobnými či měkkými bezobratlými. Dřevo pouze vyhlodává při stavbě hnízda, ale jako potravu je nevyužívá.
- Kolonie
- Královna dokáže kolonii založit samostatně z vlastních zásob. Druh je obvykle popisován jako jednokrálovný; u velkých kolonií však byla doložena oligogynie s netolerantními královnami v oddělených částech. Četnost ani typický počet nelze zobecnit.
Svatební lety
Kdy se rojí
Soubor 34 německých pozorování spadal mezi 18. května a 3. srpna, průměrně kolem 12. června; 82 % letů proběhlo před 1. červencem. Srpen je tedy okrajový a pro Česko jde o regionální odhad.
Další druhy, které se mohou rojit v červnu →
Tmavě jsou vyznačené měsíce, kdy rojení obvykle vrcholí.
Výskyt
Rozšíření a výskyt
V Česku obývá především chladnější a výše položené lesní oblasti a není rozšířen rovnoměrně. Holarktický areál sahá od severní Evropy přes severní Eurasii po Dálný východ a Severní Ameriku; jižněji je druh více vázaný na hory.
Výskytová data GBIF pro Česko
Camponotus herculeanus: kde se soustřeďují výskytové záznamy.
Hustotní mapa se načte až po kliknutí.
Podrobný profil
Biologie, určení a české doklady
Mravenec obrovský patří k největším českým mravencům. Dělnice jedné kolonie přitom netvoří dvě oddělené velikostní kasty: mezi drobnými jedinci a mohutnými dělnicemi se širokou hlavou existuje plynulý přechod. Kolonie žije hlavně ve dřevě, ale dřevo jí neslouží jako potrava.
Jak jej odlišit
Hlava a zadeček jsou hnědočerné, hruď tmavě vínově červená až červenohnědá. Nejpodobnější Camponotus ligniperda bývá světlejší a červená plocha na prvním článku zadečku u něj často zasahuje dál, zbarvení se však výrazně překrývá.
Spolehlivější znaky leží na povrchu prvního článku zadečku. C. herculeanus tam mívá delší a hustší přitisklé chloupky a mezi příčnými mikrovlnkami jemná podélná žebírka, takže zadeček působí matněji. Bez zvětšení a porovnání několika dělnic proto nelze oba druhy vždy bezpečně oddělit. Popsáno bylo také ojedinělé hnízdo s přechodnými znaky, podezření na křížení však nebylo geneticky potvrzeno.
Chladné lesy a lamelové hnízdo
Ve střední Evropě obývá především horské a podhorské jehličnaté či smíšené lesy. Směrem na jih se jeho holarktický areál stále těsněji váže na hory. S C. ligniperda se může vyskytovat na stejné lokalitě, takže nadmořská výška je jen vodítkem k určení.
Hnízdo vzniká v trouchnivých pařezech, kořenech, padlých kmenech i v živých stromech poškozených hnilobou. Dělnice odstraňují měkčí části dřeva a tvrdší vrstvy letokruhů ponechávají jako tenké přepážky mezi komorami. Dřevo však netráví; potravu tvoří hlavně medovice, míza a drobní či měkcí bezobratlí. Chodby mohou oslabený strom dále poškodit, samotný nález mravenců ale neprozradí, co dutinu původně vytvořilo.
Kolonie a vibrační poplach
Jedna kolonie může obývat několik stromů propojených podzemními trasami, zatímco většina plodu zůstává v hlavním hnízdě. Druh bývá popisován jako jednokrálovný, u velkých kolonií však byla doložena oligogynie: několik vzájemně netolerantních královen žilo v oddělených částech hnízdní soustavy. Jak často se tento stav v přírodě objevuje, není známo.
Údery dělnic do dřevěných přepážek vytvářejí vibrace, které se šíří hnízdem. Signál mobilizuje obranu a urychluje přesun larev i okřídlených jedinců z narušené části do bezpečí. Neudává však přesný směr nebezpečí a nebylo prokázáno, že řídí rojení.
Založení kolonie a rojení
Oplozená královna zakládá kolonii bez pomoci dělnic: uzavře se v dutině a první potomstvo vychová z tělesných zásob. Larvy vstupují do zimního klidu, který není jen okamžitou reakcí na nízkou teplotu. V severoamerických hnízdech zimovaly larvy různých velikostí, což naznačuje, že část jejich vývoje tam může trvat dvě sezony; pro české populace to potvrzeno není.
Rojení probíhá hlavně od května do července, nejčastěji v červnu, ojediněle může zasáhnout do srpna. Období se překrývá s C. ligniperda a přítomnost okřídlených jedinců pod kůrou ještě neznamená, že právě probíhá let.
Další čtení
Související témata
Zdroje profilu
Profil naposledy revidován .
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
- Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
- Camponotus herculeanus — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
- Camponotus herculeanus — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning.Autoritativní severský popis morfologie, ekologie, kolonie a rojení.
- Seifert. Hybridization in the European carpenter ants Camponotus herculeanus and C. ligniperda. Insectes Sociaux, 2019.Morfometrické rozlišení, fenologie a odhad vzácné hybridizace dvojice podobných druhů.
- Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
- Graf & Hölldobler. Untersuchungen zur Frage der Holzverwertung als Nahrung bei holzzerstörenden Roßameisen. Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1964.Experimentální práce k otázce, zda Camponotus ligniperda a C. herculeanus tráví dřevo.
- K. Hölldobler. IV. Über die Koloniengründung von Camponotus herculeanus. Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1950.Klasická primární práce o samostatném zakládání kolonie C. herculeanus; historické laboratorní podmínky a taxonomické pojetí je nutné odlišit od přesného terénního kalendáře dnešních populací.
- Keller & Passera. Fecundity of ant queens in relation to their age and the mode of colony founding. Insectes Sociaux, 1990.Dvouleté laboratorní sledování samostatného zakládání, prvního plodu, vývoje a přezimování královen C. ligniperda i C. herculeanus; nepopisuje věk první reprodukce zralé přírodní kolonie.
- B. Hölldobler. Zur Frage der Oligogynie bei Camponotus ligniperda Latr. und Camponotus herculeanus L. (Hym. Formicidae). Zeitschrift für Angewandte Entomologie, 1961.Histologická a behaviorální práce prokázala, že ve velkých koloniích obou druhů může být několik královen; dělnice je přijímají, královny se však vzájemně netolerují a zůstávají v oddělených aktivitních areálech. Četnost oligogynie práce neurčuje.
- Hölldobler. Temperaturunabhängige rhythmische Erscheinungen bei Roßameisenkolonien. Insectes Sociaux, 1961.Experimentální doklad zimního shluku a larválního klidu C. ligniperda a C. herculeanus, který přetrvával i při vyšší teplotě.
- Sanders. The Biology of Carpenter Ants in New Brunswick. The Canadian Entomologist, 1964.Rozbor 25 kolonií C. herculeanus v kanadských jehličnatých lesích popsal více stromů jedné kolonie, umístění plodu a dvě úplně odebrané zimující kolonie; zveřejněná vysoká početní hodnota patří větší z nich a není českým průměrem.
- Fuchs. The response to vibrations of the substrate and reactions to the specific drumming in colonies of carpenter ants (Camponotus, Formicidae, Hymenoptera). Behavioral Ecology and Sociobiology, 1976.Experimenty s C. herculeanus popsaly vibrační signál šířený dřevními lamelami a zrychlenou obrannou či únikovou reakci; signál v daných pokusech nekoordinoval rojení.
- Schär et al. Do Holarctic ant species exist? Trans-Beringian dispersal and homoplasy in the Formicidae. Journal of Biogeography, 2018.Fylogenetické srovnání 310 jedinců ze 73 nominálních druhů pomocí jednoho mitochondriálního a tří jaderných genů potvrdilo L. acervorum jako jeden z pouhých tří původních holarktických druhů ve vzorku. Severní Ameriku naopak vyloučilo z moderního areálu L. alienus obnovením L. americanus a oddělilo i nearktické linie dříve řazené k L. muscorum.
_(4907331337).jpg){kind=link}
