Leptothorax acervorum

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec bystrý hnízdí pod kůrou v suchém boru, v trouchnivé větvi, pod kamenem v horské suti i ve vlhkém mechu rašeliniště. Využívá malé chráněné dutiny se stabilnějším mikroklimatem. Na jihu Evropy se drží hlavně v horách, zatímco na severu zasahuje až za polární kruh.

Velikost kolonie a typ dutiny

Severský odborný profil uvádí nejčastěji 50 až 200 dělnic; zemní hnízda bývají větší než kolonie v kusu dřeva. Výjimečně byly popsány i kolonie s více než tisícem dělnic. Rozpětí se mezi regiony a typy hnízd liší.

Dělnice loví drobné bezobratlé, například chvostoskoky a roztoče, a využívají také nektar či jiné sladké tekutiny. Potravu hledají jednotlivě a bez nápadné dálkové stezky. V soustavě blízkých hnízd mohou být některá dočasně bez královny; nalezená větvička proto nemusí představovat celou kolonii.

Jedenáct článků a odstávající chlupy

Samice rodu Leptothorax mají jedenáct článků tykadla, samci dvanáct. U podobných drobných Temnothorax je počet u obou pohlaví o jeden vyšší. Pro L. acervorum jsou navíc důležité četné odstávající chlupy na holeních a tykadlových násadcích, podélně rýhovaná hlava a propodeální trny. Barva je pouze pomocná: jedinci z rašelinišť, hor a severu bývají výrazně tmavší než typická rezavě dvoubarevná dělnice.

Určení z jediné terénní fotografie proto zůstává nejisté. Počet článků, ochlupení a skulpturu je potřeba kontrolovat pod lupou či mikroskopem a u kritického nálezu je lepší porovnat několik dělnic.

Zeměpisná proměnlivost velikosti dělnic

Dělnice z populací poblíž polárního kruhu byly ve srovnávací studii v průměru přibližně o deset procent větší než dělnice ze střední Evropy. Rozdíl nesouvisel s velikostí kolonie. Kontrolovaný odchov plodu z Karélie a Německa navíc nepodpořil jednoduché vysvětlení, že v chladu jen pomaleji rostou větší buňky.

Větší dělnice vydržely déle bez potravy při pokojové teplotě i pod bodem mrazu. Výsledek podporuje hypotézu, že v boreálním prostředí zvýhodňuje výběr větší zásobní kapacitu a odolnost vůči dlouhému hladovění. Neprokazuje však, že velikost způsobuje jediný faktor nebo že každý severní jedinec musí být větší než každý středoevropský.

Regionální rozdíly v počtu královen

Společenské uspořádání není v celém areálu stejné. Ve střední a severní Evropě může v jednom hnízdě současně klást více královen. V horských populacích ve vnitrozemí Pyrenejského poloostrova se naproti tomu v hnízdě nachází několik samic, ale potomstvo plodí jen dominantní královna — jde o funkční monogynii. Pyrenejské populace jsou znovu polygynní.

Studie z roku 2009 zjistila, že rozdíl mezi španělským a britským sociálním režimem přetrval i ve stejných laboratorních podmínkách. To odpovídá možnému genetickému vlivu, ale neprokazuje jej. Fylogeografická analýza z roku 2016 mezi oběma formami nenašla reprodukční izolaci ani jednoduchou shodu se strukturou DNA. Sociální uspořádání zřejmě ovlivňují společně klima, geografie a historie populací.

V pokusu s koloniemi se dvěma kladoucími královnami dělnice v průměru neupřednostňovaly příbuznější královnu při dotycích tykadly, čištění ani krmení. Malá podskupina dělnic, jejichž potenciální matka ještě žila v kolonii, ji však čistila či krmila častěji. Rozpoznávání příbuznosti tedy nevede ve všech situacích ke stejnému zvýhodnění. Souvislosti rozebírá kapitola genetika kolonie: příbuznost, spolupráce a konflikt.

Hostitel tří specializovaných sociálních parazitů

Leptothorax acervorum je hostitelem loupeživého Harpagoxenus sublaevis i bezdělnicových parazitů Leptothorax kutteri a L. goesswaldi. Každý využívá péči hostitelských dělnic jinak. Starší molekulární studie porovnala 360 párů bází mitochondriálního genu u 14 druhů a podpořila blízkou příbuznost parazitů s hostitelskou linií.

Tak krátký mitochondriální úsek není úplnou rekonstrukcí evoluce a sám neurčuje, kde či kolikrát parazitismus vznikl. Blízká příbuznost je slučitelná s hypotézou, že parazitům přechod k tomuto způsobu života usnadnily podobné chemické znaky a chování při pronikání do hostitelské kolonie. Uvedená studie však tyto mechanismy přímo netestovala.

Areál od Evropy po Severní Ameriku

Fylogenetické srovnání potvrdilo L. acervorum jako jeden z mála skutečně původních holarktických mravenců: areál pokračuje přes Beringii do Aljašky a severní Kanady.

Rojení se v českých přehledech rozprostírá od června do září, severský profil jej zužuje převážně na začátek července až polovinu srpna. Přesný český vrchol není doložen.