Harpagoxenus sublaevis

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Harpagoxenus sublaevis je sociální parazit trvale závislý na pomocných dělnicích jiného druhu. Jeho vlastní dělnice vyhledávají drobná hnízda Leptothorax, přepadnou je a odnesou larvy a kukly. V parazitické kolonii se z ukořistěného plodu vylíhnou nové pomocnice.

Určovací znaky

Dělnice měří přibližně 3–4 mm. Je žlutohnědá, s tmavším čelem a zadečkem a s hustými odstávajícími chlupy. Téměř obdélníková hlava je v poměru k tělu nápadně velká. Krátká silná tykadla lze přiklopit do hlubokých rýh a mohutná kusadla mají tupě seříznutý konec bez obvyklé řady zubů. Neobvyklou kombinaci doplňuje široký druhý článek stopky neboli postpetiol a dopředu namířený trn na spodní straně těla.

V hnízdě se vedle nich pohybují početnější Leptothorax acervorum nebo L. muscorum. Nejde o velikostní kasty jednoho druhu: pomocnice se vylíhly z ukořistěného plodu a zůstávají příslušníky svého hostitelského druhu. Smíšené složení je proto výrazným biologickým i určovacím znakem kolonie.

Převzetí hostitelského hnízda

Spářená samice nejprve získá hotové hnízdo. Pronikne do kolonie hostitele, usmrtí její královnu a dospělé obránce zabije, přemůže nebo vypudí. Larvy a kukly ponechá. Dělnice, které se z nich později vylíhnou, přijmou vetřelkyni i její potomstvo a začnou shánět potravu, ošetřovat plod a udržovat hnízdní dutinu.

Na rozdíl od Strongylognathus testaceus nezůstává hostitelská královna trvalým zdrojem pomocnic. Královna Harpagoxenus produkuje pouze vlastní potomstvo, a tak musí kolonie ubývající hostitelské dělnice doplňovat dalšími nájezdy.

Organizace nájezdů

Průzkumnice prohledává okolí a po nalezení cíle přivede další dělnici tandemovým během. Dělnice jdoucí za ní kráčí těsně v závěsu a tykadly udržuje kontakt s jejím zadečkem; poté může stejným způsobem dovést další útočnici. Popsané výpravy vedly k hnízdům vzdáleným několik metrů.

Útočnice vniknou do hostitelské dutiny, bojují s dospělými obyvateli a odnášejí larvy a kukly. Z plodu se pomocnice vylíhnou až v parazitické kolonii. V jednom hnízdě mohou žít pomocné dělnice několika hostitelských druhů. Vedle hlavních L. acervorum a L. muscorum byly v širším areálu doloženy také další druhy; jejich význam se mezi oblastmi liší.

V jedné studované německé populaci připadaly na parazitickou kolonii v průměru více než tři výpravy ročně. Napadená hostitelská hnízda často zanikala, zvlášť u L. muscorum. Četnost nájezdů se mění s hustotou, vzdáleností a druhem dostupných hostitelů i s počtem pomocnic v kolonii parazita.

Chemické narušení obrany hostitele

Při výpravě používá Harpagoxenus sekret Dufourovy žlázy v zadečku. Jeho účinek se liší podle hostitele i populace. Dělnice L. muscorum před potřísněným vetřelcem často prchaly, zatímco některé populace L. acervorum napadaly potřísněné vlastní družky. Sekret tak několika způsoby narušuje společnou obranu hnízda.

Pokusy s kuklami ukázaly nestejnou toleranci obou hostitelů. L. muscorum přijímal kukly L. acervorum, zatímco L. acervorum kukly L. muscorum odmítal. Tento rozdíl může ovlivnit druhové složení pomocnic ve smíšené kolonii.

Pach kolonie a práce hostitelských dělnic

Směs uhlovodíků na povrchu těla pomáhá mravencům rozpoznat členy vlastní kolonie. Harpagoxenus část hostitelských uhlovodíků získává kontaktem a část sám vytváří. Jeho pachový profil se více podobá L. muscorum, v jedné kolonii však může současně využívat pomocnice obou hlavních hostitelských druhů.

Hostitelské dělnice krmí dospělce i larvy, čistí hnízdo a vycházejí za potravou, zatímco dělnice parazita se věnují hlavně průzkumu, boji a přenosu plodu. Po experimentálním odstranění pomocnic však vlastní dělnice část běžných úkolů převzaly. Jejich specializace tedy není úplnou ztrátou domácího chování, přesto bez hostitelů kolonii dlouhodobě neudrží.

Převážně bezkřídlé královny

Většina mladých královen je ergatoidní, tedy bezkřídlá a podobná mohutnější dělnici. Má jednoduchá očka i funkční pohlavní orgány; okřídlené královny vznikají vzácně. Bezkřídlost omezuje šíření samic letem, přesná vzdálenost jejich pohybu po zemi však není známá.

Samci jsou okřídlení a pohlavní jedinci se v Česku uvádějí v červenci a srpnu. Samci se podobají samcům L. acervorum; rozlišuje je kombinace velikosti, ochlupení, křídelní žilnatiny a bezzubých kusadel. Běžný kalendář svatebních letů zachycuje především samce a vzácné okřídlené samice, nikoli místní páření bezkřídlých královen.

Rozšíření závisí na hostitelských hnízdech

Areál sahá boreální částí Evropy přes Sibiř k Tichému oceánu, zatímco ve střední Evropě je druh roztroušený hlavně v chladnějších a výše položených oblastech. Obývá světlé borové lesy, kamenité svahy, rašeliniště i další místa s rozpadlým dřevem, větvičkami, kořeny a mechem. Zásadní je dlouhodobě dostupná síť malých hostitelských kolonií Leptothorax.