mravenec mechový

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Celá kolonie mravence mechového může žít v úlomku větvičky, pod tenkou vrstvou kůry nebo v malém kousku trouchnivého dřeva. Na otevřeném místě jí stačí prostor pod mechem na písku, štěrku či vyhřáté skále. Druh proto spojuje prostředí, která vypadají velmi odlišně, ale nabízejí stejnou věc: drobnou dutinu s chráněným mikroklimatem.

V nížinách se často pojí s borovým i jiným mrtvým dřevem. Na severu a ve vyšších polohách využívá častěji otevřený minerální povrch, který se v krátkém létě rychle prohřeje. To není rozpor, ale dvě cesty ke vhodné teplotě plodu.

Jeden článek tykadla rozhoduje

Jedenáct článků tykadla u dělnic a královen pomáhá oddělit rod Leptothorax od podobných drobných Temnothorax, které jich mají dvanáct. Samci mají článků dvanáct, zatímco samci Temnothorax třináct. Počet článků tedy určuje hlavně rodovou příslušnost.

V rámci rodu je těžší odlišit hlavně L. gredleri. U mravence mechového míří štíhlé propodeální trny téměř rovně dozadu a řapík je nahoře plošší, se zadním okrajem esovitě prohnutým. U L. gredleri jsou trny vztyčenější a profil uzlu špičatější. Od L. acervorum pomáhá menší, světlejší tělo a chybějící odstávající ochlupení nohou. Žádný z těchto znaků nemá být používán osamoceně; bezpečné určení vyžaduje více dělnic a boční pohled pod zvětšením.

Padesát dělnic se vejde do větvičky

Kolonie nejčastěji čítá zhruba 50 až 100 dělnic a jednu nebo několik málo královen. V tak malém prostoru nerozhoduje monumentální stavba, ale dostupnost dutin. Odstranění tenkých mrtvých větví může zničit celé hnízdo, i když na lokalitě zůstane stát většina stromů.

Dělnice loví především drobné bezobratlé, jako jsou chvostoskoci a roztoči, a využívají také nektar či jiné sladké tekutiny. Pohybují se jednotlivě a nenápadně, takže absence viditelné stezky o přítomnosti druhu mnoho nevypovídá.

Hostitel po loupeživém nájezdu

Mravenec mechový patří mezi hlavní hostitele sociálního parazita Harpagoxenus sublaevis. Loupeživé dělnice napadnou drobné hnízdo a odnesou plod. Dělnice, které se z ukořistěných kukel vylíhnou, potom v parazitově kolonii pečují o potomstvo a obstarávají běžné úlohy.

V jediné detailně sledované německé komunitě vyšel odhad na více než tři nájezdy na kolonii parazita za rok a napadená hostitelská hnízda často zanikala. Číslo není evropským průměrem, ukazuje však, že drobný hostitel může nést velkou místní cenu. Další pokusy odhalily i rozdíl v reakci na chemickou zbraň parazita: potřísněný L. muscorum častěji prchal, zatímco L. acervorum mohl obrátit agresi proti vlastní potřísněné družce. Vztah tedy není jen „silnější odnese slabšího“, ale také souboj chemické manipulace a hostitelského chování.

Palearktický, nikoli automaticky severoamerický

Spolehlivě chápaný areál L. muscorum vede z Evropy přes Kavkaz a jižní Sibiř k pacifickému pobřeží Ruska a do Japonska. Starší severoamerické záznamy stejného jména nelze prostě připojit: fylogenetické revize obnovily druh Leptothorax canadensis a upozornily na další nedořešené linie. Ekologické údaje z Nearktidy proto do tohoto profilu nepřenášíme.

V Česku je druh rozšířený od nížin po hory, ale veřejná vrstva GBIF má jen několik českých dokladů a jediný georeferencovaný bod. Taková mapa ukazuje stav digitalizace sbírek, nikoli skutečnou hranici rozšíření.

Rojení má podle českého přehledu široké okno od června do září, zatímco severská syntéza uvádí obvykle polovinu července až polovinu srpna. Kalendář proto nemá falešně přesný vrchol. Druh není v Česku zvláště chráněný a Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii.

Pro ochranu tohoto nenápadného druhu není potřeba stavět umělou kupu. Mnohem důležitější je ponechat na místě kůru, tenké mrtvé větve, trouchnivé dřevo, mech a drobnou mozaiku osluněných povrchů. Tím se současně zachovávají hnízda hostitele i životní podmínky jeho vzácnějšího sociálního parazita.