mravenec Gredlerův

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec Gredlerův žije v krajině s dlouhou pamětí. Stará alej, obora, park nebo druhově pestrý les mu nabízejí suché větve a odlupující se kůru, které v mladém stejnověkém porostu chybějí. Celá kolonie se může vejít do větvičky o průměru přibližně jednoho centimetru. Hnízdní dutina bývá teplá a může ležet na osluněném kameni či v suti, samotný druh však není typickým obyvatelem otevřené vyprahlé stepi.

Dva znaky nestačí

Nejtěžší je odlišit Leptothorax gredleri od světlejšího L. muscorum. U Gredlerova mravence míří propodeální trny šikměji vzhůru a řapík má při pohledu z boku špičatější, téměř trojúhelníkový profil. U L. muscorum jsou trny položenější a zadní okraj ploššího uzlu esovitě prohnutý. Pomáhá také hladký střed klypeu a skulptura hlavy.

Jednotlivé znaky se ale překrývají. Barva, délka trnů i profil řapíku jsou proměnlivé a bezpečný závěr vyžaduje několik dělnic, správný boční pohled a moderní klíč. Jedenáct článků tykadla samic potvrzuje rod Leptothorax, nikoli tento konkrétní druh.

Více královen, ale jediná vládkyně

Klasické pokusy popsaly funkční monogynii: několik oplozených královen si kousáním a údery tykadel vytváří hierarchii a většinu potomstva plodí dominantní samice. Podřízená královna může čekat, odejít nebo později převzít její postavení. Označení je užitečné, ale novější data ukazují mnohem živější systém.

V jihoněmeckém souboru 50 kolonií byly čtyři bez královny, třináct s jednou a třiatřicet se dvěma až patnácti královnami; medián vícekrálovných hnízd byl čtyři. Při jarním odběru měla ve 12 z těchto 33 kolonií vyvinuté vaječníky jediná samice, ve 14 koloniích dvě až jedenáct samic a v sedmi žádná. Vyvinutý vaječník sám nedokazuje, kolik potomstva samice skutečně vytvořila, proto výsledek neruší starší pozorování dominance. Dokládá ale časté výměny, přechodné souběhy a občasnou přítomnost nepříbuzných vetřelkyň.

Když královna zmizí, soutěží dělnice

V pěti laboratorně sledovaných bezkrálovných koloniích vznikly hierarchie také mezi dělnicemi. Agresivní doteky a kousání zesílily po zimování, při líhnutí nových dělnic a po experimentálním odebrání královny. Výše postavené dělnice byly aktivnější a měly vyvinutější vaječníky.

Tělesná velikost souvisela s pořadím ve čtyřech z pěti kolonií, věk ani kolísavá asymetrie však postavení nevysvětlily. Ani zde tedy neplatí jednoduché „nejstarší velí“; sociální status vzniká z více vlastností a z aktuální situace kolonie.

Mladá královna volí mezi návratem a novým začátkem

Pohlavní aktivita připadá na červenec a srpen. Mladá samice může po páření založit vlastní hnízdo, vrátit se domů nebo hledat přijetí jinde. Laboratorní volby ukázaly, že panny a čerstvě spářené královny preferovaly substrát označený vlastní kolonií a rozeznaly rodné hnízdo. Mladé královny byly zpočátku přijímány snadno, některé však dělnice napadly až s odstupem. Okamžité přijetí proto ještě není doživotní členství.

Tato možnost návratu pomáhá vysvětlit, proč se v drobné dutině setkává několik příbuzných královen a proč se dominantní samice může opakovaně měnit. Zároveň dává vzniknout situacím, které leží mezi pokojným přijetím dcery a vnitrodruhovým sociálním parazitismem cizí královny.

Malé hnízdo, velká datová mezera

České prameny druh uvádějí z nížin a pahorkatin napříč územím, přesto je méně často nalézán než L. acervorum a L. muscorum. Skrytá dutina bez výrazné stezky se snadno mine a česká vrstva GBIF má jen několik bodů. Jejich řídkost neměří velikost populace.

Druh není v Česku zvláště chráněný a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. Norský status NT nelze přenášet přes hranice. Praktická péče spočívá hlavně v ponechávání suchých větví, staré borky, mrtvého dřeva a teplých mikrostanovišť ve starších lesích, alejích a parcích.