Dolichoderinae · Liometopum

Liometopum microcephalum

(Panzer, 1798)

mravenec lužní

Vzácný stromový mravenec jižní Moravy, který vytváří početné kolonie ve starých živých dubech a po kmenech vede nápadné proudy dělnic.

Určování

Určovací znaky

  • Hlava a zadeček jsou tmavohnědé, zatímco hruď dělnic bývá světlejší žlutočervená až rezavá.
  • Husté jemné ochlupení zadečku vytváří nápadný stříbřitý až modrošedý sametový lesk, který se mění s úhlem světla.
  • Dělnice tvoří široké spojité velikostní rozpětí, nikoli dvě ostře oddělené kasty minorů a majorů.
  • V bočním pohledu je hřbet hrudi pravidelně klenutý a tykadlové násadce nepřesahují zadní okraj hlavy.
Pozor na záměnu. V terénu jej lze zaměnit s dvoubarevným Lasius emarginatus nebo červenohnědými druhy rodu Formica. Lasius má výraznější rýhu hrudi, zástupci Formicinae zase acidopor s věnečkem chloupků. Královna je převážně tmavá a méně nápadná než dělnice.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
lužní lesy · staré doubravy · zámecké parky · aleje a solitérní staré stromy
Hnízdo
Kartonové příčky a galerie buduje v dutinách starých, ale dosud živých listnáčů; v jihomoravské inventarizaci 2002–2004 tvořily duby 94 % zaznamenaných předpokládaných hnízdních stromů.
Potrava
Významnou část potravy tvoří medovice mšic a dalšího savého hmyzu; zároveň loví hmyz a pavouky a sbírá další potravu včetně semen. Vzájemný podíl těchto zdrojů nebyl vyčíslen.
Kolonie
Početná teritoriální kolonie udržuje cesty k řadě potravních stromů. Rozsah případných satelitních hnízd, polydomie, počet dělnic a počet funkčních královen ve volné přírodě nejsou spolehlivě vyčísleny.

Svatební lety

Kdy se rojí

Na jižní Moravě bylo páření pozorováno od května do července v odpoledních hodinách. Červen je praktický střed intervalu, studie však nevyčíslila jednoznačný měsíční vrchol.

Další druhy, které se mohou rojit v květnu →

Výskyt

Rozšíření a výskyt

V Česku žije pouze na jižní Moravě, především v nivách dolní Dyje a Moravy, na Břeclavsku, Lednicku a v oblasti Soutoku. Jde o severozápadní okraj areálu, který pokračuje přes Panonii a Balkán k Anatolii, Kavkazu, Íránu a Levantě.

Výskytová data GBIF pro Česko

Liometopum microcephalum: kde se soustřeďují výskytové záznamy.

Liometopum microcephalummravenec lužní

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Na kmeni starého dubu může mravenec lužní vytvářet široké a nápadné proudy dělnic. Stovky jedinců se pohybují mezi hnízdní dutinou, korunami okolních stromů a koloniemi mšic.

Jak jej poznat

Dělnice měří přibližně 3–7 mm. Hlava a zadeček jsou tmavohnědé, hruď světlejší, žlutočervená až rezavá. Husté jemné ochlupení dává zadečku stříbřitý až modrošedý sametový lesk. Hřbet hrudi je v bočním pohledu pravidelně klenutý a tykadlové násadce nepřesahují zadní okraj hlavy.

Podobně dvoubarevný Lasius emarginatus má v profilu hrudi výraznější prohlubeň. Druhy rodu Formica se mimo jiné liší acidoporou s věnečkem chloupků na konci zadečku.

Velikost dělnic tvoří plynulé spektrum od drobných po mohutné jedince. Nejde o dvě ostře oddělené kasty minorů a majorů a druh nemá pravidelnou kastu vojáků. Jarní dělnice bývají v průměru větší než letní.

Hnízdo ve starém živém stromě

Kolonie sídlí především v dutinách starých, ale stále živých listnáčů. Na jižní Moravě výrazně převažují duby. Mravenci využívají přirozené dutiny, poškození kmene a chodby po dřevokazném hmyzu; uvnitř stavějí hnědé kartonové příčky z rozmělněného rostlinného materiálu.

Jedna kolonie může udržovat stálé trasy na řadu okolních stromů. Ty slouží jako zdroje potravy a nemusí obsahovat další hnízda. Kolonie brání hnízdní kmen, hlavní stezky a cenné potravní stromy také proti Lasius fuliginosus a Formica rufa. Sousední kolonie mravence lužního se navzájem rozpoznávají a mohou být silně agresivní, takže hustá síť stezek sama neznamená jedinou superkolonii. Počet funkčních královen ani obvyklá velikost celé kolonie zatím nejsou spolehlivě známé.

Medovice, kořist a stromy

Hlavní proudy dělnic často vedou k mšicím. Chemická analýza při jednom sledování u Valtic ukázala, že dělnice sestupující z potravních dubů nesly více redukujících cukrů než ty, které stoupaly vzhůru. Výsledek dobře dokládá přenos tekuté cukerné potravy k hnízdu. Vedle ní loví hmyz a pavouky, sbírají mršiny a příležitostně odnášejí semena.

Četné a agresivní dělnice mohou ovlivňovat ostatní bezobratlé na stromě, nevytvářejí však neprostupnou ochranu. Dřevokazný hmyz může využívat i stromy obsazené mravenci. Kolonie tedy závisí nejen na vhodné hnízdní dutině, ale také na dostupnosti okolních potravních stromů.

Rozšíření a rojení

V Česku žije pouze na jižní Moravě, zejména v nivách dolní Dyje a Moravy, na Lednicku, Břeclavsku a Soutoku. Zde leží severozápadní okraj nesouvislého areálu, který přes Panonii a Balkán pokračuje k Anatolii, Kavkazu, Íránu a Levantě. Jižněji druh obývá také teplé doubravy, parky a sady mimo říční nivy.

Na jižní Moravě bylo páření pozorováno od května do července v odpoledních hodinách. Spolehlivý vrchol letů ani způsob založení nové kolonie ve volné přírodě zatím neznáme.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
  2. Schlaghamerský & Omelková. The present distribution and nest tree characteristics of Liometopum microcephalum in South Moravia. Myrmecological News, 2007.Průzkum 2002–2004 evidoval 850 předpokládaných kolonií podle používaných stromů; metodika připouští možnou záměnu silně navštěvovaného potravního stromu za hnízdní.
  3. Petráková, Tóthová & Schlaghamerský. Phylogeography of the rare velvety tree ant Liometopum microcephalum. Journal of Biogeography, 2017.Fylogeografická studie západopalearktického areálu druhu.
  4. Del Toro, Pacheco & Mackay. Revision of the Ant Genus Liometopum. Sociobiology, 2009.Taxonomická revize rodu se znaky a morfometrií.
  5. Omelková, Chytil & Schlaghamerský. Výskyt vzácného mravence lužního v NPR Křivé jezero. Živa / Academia, 2005.Terénní biologický popis jihomoravské populace, kartonových hnízdních staveb, potravních tras a rojení; některé početní odhady nejsou výsledkem censu.
  6. Schlaghamerský, Kašpar, Petráková & Šustr. Trophobiosis in the arboricolous ant Liometopum microcephalum. European Journal of Entomology, 2013.Cílená studie významu medovice v potravě mravence lužního.
  7. Petráková & Schlaghamerský. Worker polymorphism in Liometopum microcephalum: is it related to territory size?. Myrmecological News, 2014.Studie spojité velikostní proměnlivosti dělnic mezi koloniemi a sezonami.
  8. Petráková & Schlaghamerský. Interactions between Liometopum microcephalum (Formicidae) and other dominant ant species of sympatric occurrence. Community Ecology, 2011.Terénní pozorování na šesti jihomoravských místech a laboratorní střety s Lasius fuliginosus a Formica rufa; souboj v uzavřené Petriho misce není úplným modelem teritoria.
  9. Keresztes, Csata, Lunka & Markó. Friend or foe? Differential aggression towards neighbors and strangers in the ant Liometopum microcephalum (Hymenoptera: Formicidae). Entomological Science, 2020.Testy ve dvou populacích zjistily silnější agresi vůči sousedním hnízdům a nepodpořily představu jediné populačně propojené polydomní sítě; nevylučují místní satelitní hnízda.
  10. Schlaghamerský & Petráková. Mravenec lužní – mýty a fakta. Živa / Academia, 2014.Odborně-popularizační syntéza korigující omyly o areálu, polydomii a údajné ochranné symbióze se stromem; část argumentů stojí na pozorováních, nikoli kontrolovaných pokusech.
  11. Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.