Tetramorium moravicum

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Jméno Tetramorium moravicum připomíná místo, odkud druh vstoupil do vědy: moravskou hadcovou step u Mohelna. Jeho význam ale přesahuje regionální zajímavost. Kombinuje dvě nápadně odlišné velikostní formy královen, proměnlivý počet matek a vztahy se dvěma typy sociálních parazitů. Právě zde je obzvlášť důležité oddělit přímý důkaz od lákavé hypotézy.

Druh popsaný dvakrát — a přesto jedním autorem

Josef Kratochvíl připravil podrobný popis mravenců Mohelna pro svazek vydaný roku 1944. Kratší diagnóza založená na jeho rukopisu se však objevila už v určovacím klíči Nováka a Sadila roku 1941. Starší publikace má nomenklatorickou prioritu, autorství přesto zůstává Kratochvílovo. Proto karta uvádí Tetramorium moravicum Kratochvíl, 1941.

Později byl ze středního Porýní popsán podobný druh T. rhenanum. Studie z roku 2005 propojila morfometrii, mitochondriální DNA, pářící pokusy a založení kolonie. „Rhenanum“ sdílelo haplotypy s T. moravicum, leželo uvnitř jeho genetické větve a kromě absolutní velikosti se nenašel stabilní rozdíl. Autoři je proto synonymizovali a malé královny vyložili jako mikrogynní formu jediného druhu.

Hrubá plastika, ale žádná fotografie na jistotu

Regionální český přehled uvádí dělnice dlouhé přibližně 3,0–3,7 milimetru. Primární revize místo celkové délky pracovala s indexem hlavy CS a u 108 dělnic naměřila průměr 833 mikrometrů, v rozsahu 720–953 mikrometrů. Tmavohnědá až černavá dělnice má hlavu a hruď hrubě vrásčitou až síťovanou. Na násadci tykadla je u báze dlouhá dorzální hrana a první článek zadečku pokrývá souvislá polygonální mikroplastika.

Tyto znaky oddělují druh od části příbuzných, ale T. moravicum se překrývá se skupinou T. ferox a mimo Česko s dalšími členy komplexu T. chefketi. Revize porovnávala desítky hnízdních sérií a přesné poměry rozměrů. Samotná tmavá barva, hrubý povrch nebo jediná makrofotografie proto nestačí.

Dvě velikosti královen

Studie královen zahrnula 51 kolonií z osmi zemí; pro hlavní morfometrii bylo použitelných 40 kolonií. Velikost gyn se nerozprostírala plynule, ale vytvořila dvě skupiny. U deseti mikrogyn měl složený index SIZE průměr 1 548 mikrometrů, u 45 makrogyn 1 749 mikrometrů. SIZE je geometrický průměr délky hrudi a šířky hlavy, nikoli délka celého těla.

Dělnice samy nevytvářely dvě oddělené velikostní kasty. Průměrná velikost dělnic z hnízda však silně korelovala s velikostí jeho královen. Všechny vzorkované mikrogynní kolonie obsahovaly několik bezkřídlých gyn a dřívější pitvy je našly inseminované; tyto kolonie jsou tedy přinejmenším fakultativně polygynní. Makrogynní kolonie byly vícekrálovné jen výjimečně.

Co pokus ukázal — a co ne

Pářící pokusy proběhly 30. května a 3. června 2003. Samci z monogynních kolonií se o kopulaci nepokusili ani v jednom z 22 případů, zatímco samci z jedné polygynní makrogynní kolonie reagovali v pěti z deseti a samci mikrogynních kolonií ve dvanácti ze sedmnácti případů. Pokusy však byly ukončeny před dokončenou kopulací. Podporují souvislost mezi sociální strukturou a připraveností samců, nikoli přímé pozorování vnitrohnízdního páření.

Dvě makrogyny po laboratorním inseminování samci mikrogynní formy společně nakladly vejce bez pomoci dělnic a první dělnice se objevily po měsíci. To dokládá, že makrogyny mohou v laboratoři založit kolonii bez dělnic, ovšem v pokusu byly dvě a kooperovaly. Studie přímo nesledovala obvyklý terénní způsob zakládání, rozptyl mikrogyn ani pučení. Právě proto karta nepřepisuje domněnku „mikrogyny zůstávají a hnízdo se odštěpí“ jako hotový životní cyklus.

Teplá otevřená zem a české sbírky

Druh obývá půdu suchých trávníků, stepí, skalnatých strání a lesostepí, často pod kameny. Areál zasahuje od střední Evropy přes Panonii a Balkán do Anatolie, na Krym a Kavkaz; západně pokračuje i do části Francie a Německa. Místní populace se mohou lišit sociální strukturou, takže výsledek jedné kolonie nelze automaticky přenést na celý areál.

Mohelno je typová lokalita, nikoli jediný český doklad. Studie z roku 2005 zahrnula materiál z Mohelna, Prahy a Šatova. Sbírka Muzea Kroměřížska uchovává z Brna-Hádů vzorek z 30. června 1941 se dvěma samci, třemi samicemi a šesti dělnicemi; další série pochází z Kroměříže a Mohelna. Sbírkové údaje dokazují historickou přítomnost a kasty v konkrétním vzorku, ne současnou početnost na lokalitě.

Hostitel bezdělnicového parazita

V Bulharsku bylo pod kamenem nalezeno hnízdo T. moravicum se třemi okřídlenými samicemi Anergates atratulus, někdy nově kombinovaného jako Tetramorium atratulum. V parazitovaných hnízdech chyběly hostitelské královny. Jde o přímý hostitelský doklad, nikoli o důkaz výskytu parazita v českých populacích.

Ještě otevřenější je vztah s T. ferox. Studie prověřila 108 hnízdních vzorků a našla pouze dvě smíšené kolonie; čistá hnízda obou druhů byla pravidlem. Překryv areálů, nižší známá hustota hnízd T. ferox a tvar jeho královen společně podporují hypotézu, že T. ferox může při zakládání dočasně ovládnout hnízdo T. moravicum. Samotné převzetí kolonie však nikdo přímo nesledoval.

Květen a červen bez falešného vrcholu

Český regionální přehled uvádí rojení v květnu a červnu. Experimentální studie pracovala s aktivními sexuály na přelomu těchto měsíců a popisuje rojení některých populací, neposkytuje však souvislou českou řadu přesně datovaných letů. Kalendář proto ukazuje oba měsíce, ale žádný nevydává za statisticky doložený vrchol.

Nejcennější nový záznam by spojil čas a počasí letu s bezpečně určenými dělnicemi a údajem, zda šlo o velkou či malou královnu. Druh nemá samostatnou kategorii v českém červeném seznamu a není zvláště chráněn vyhláškou; obě absence však pouze popisují stav seznamů, nikoli trend jeho populací.