← zpět do atlasu

Formicinae · Plagiolepis

mravenec titěrný

Plagiolepis pygmaea (Latreille, 1798)

Jeden z nejmenších českých mravenců, teplomilný obyvatel skalních stepí a lomů, jehož mnohokrálovné a sezonálně polydomní kolonie se šíří hlavně pučením.

Drobná hnědá dělnice mravence titěrného Plagiolepis pygmaea z profilu se stupnicí
Foto: April Nobile · CC BY 4.0 · Změna rozměrů a převod do WebP.

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Na kameni působí jako pohybující se tečka. Mravenec titěrný patří k nejmenším českým mravencům a běžná fotografie mobilem zpravidla nezachytí znaky potřebné k určení. Největší šanci na pozorování nabízejí teplé skalní stepi, lomy, sutě a řídké lesostepi, kde dělnice využívají úzké pukliny a prostor pod rozpálenými kameny.

Jeden až dva milimetry závisí i na způsobu měření

Odborné a regionální zdroje uvádějí pro dělnice různé rozsahy: přibližně 1,1–1,5 mm v českém přehledu a asi 1,49–1,92 mm v moderním morfometrickém souhrnu, zatímco popularizační atlas používá širší horní mez. Profil proto uvádí opatrných 1,1–2,0 mm, nikoli falešně přesné univerzální číslo 1–2,3 mm. Rozdíl může odrážet populaci, kastovní variabilitu i metodu měření.

Tykadlo dělnice má jedenáct článků, mezi hrudí a gastrem je jediný petiolární článek a hladké lesklé tělo bývá žlutohnědé až tmavě hnědé. Nasátý gaster se může nápadně zvětšit. Barva a velikost však nerozliší P. taurica, kterou starší česká literatura zná jako P. vindobonensis. Drobná Solenopsis fugax a Tapinoma erraticum jsou praktické terénní záměny, ne nejbližší příbuzní.

Kolonie není jeden bod

Hnízdo může být v létě rozdělené do sítě blízkých částí. Taková sezonní polydomie dovoluje obsadit více bezpečných dutin a přesouvat plod podle teploty a vlhkosti. Nová část často nevzniká odletem osamělé královny do neznáma, ale pučením: matka odejde s doprovodem dělnic na krátkou vzdálenost. Před zimou se satelity mohou opět spojit.

Terénní práce popisují přibližně 200–5000 dělnic v kolonii. Počet plodných královen se mezi populacemi výrazně liší: někde jde typicky o několik až desítky, jiné studie nalezly stovky. Čísla nejsou rozpor, pokud druh pružně reaguje na místní hustotu hnízd, historii pučení a přijímání mladých matek. Jedna fotografie pod jedním kamenem navíc neukazuje celou polydomní síť.

Mnoho královen, ale stále příbuzná rodina

Genetické studie evropských populací odhalily kombinaci mnoha plodných královen, páření uvnitř nebo blízko hnízda a malého rozptylu samic. Mladé matky bývají přijímány ve vlastní či sousední příbuzné kolonii a příbuzenské páření je časté. Populace jsou proto prostorově silně strukturované.

To neznamená, že oba pohlavní jedinci ztratili let. Samci skutečně létají a mohou se účastnit rojení, zatímco let samic je vzácnější. Vedle něj probíhá páření v hnízdě a v jeho těsné blízkosti. Kalendář červen–červenec tedy popisuje reálné období pohlavních jedinců; červencový vrchol zůstává kvalifikovaným odhadem, ne českou statistikou odchytů.

Přímý jídelníček je užší než rodový předpoklad

Použité primární studie přímo dokládají květní nektar a medovici mšic. Dřívější profil k nim přidal drobnou kořist a mršiny, aniž měl stejně silný druhový podklad. Živočišná potrava je u mravenců biologicky možná, ale možnost není měření; frontmatter proto nyní rozlišuje doložené cukerné zdroje od neověřeného podílu kořisti.

Na stejných lokalitách může žít sociální parazit Plagiolepis xene. Nemá vlastní dělnice a jeho miniaturní samice a bezkřídlí samci se skrývají mezi hostitelskou pracovní silou. Samotný nález dělnice P. pygmaea tedy přítomnost parazita nedokazuje; je nutné zkoumat pohlavní kasty a hnízdní kontext.

Tři české záznamy, ale žádný bod mapy

GBIF při revizi profilu evidoval tři české výskytové záznamy přijatého taxonu, ani jeden však neměl souřadnice použitelné v mapě. Nula zobrazených bodů proto neznamená, že druh v Česku nemá lokalitu — voucherový checklist jej potvrzuje a české odborné přehledy popisují lokální výskyt v teplých oblastech Čech a Moravy.

Druh není uveden mezi zvláště chráněnými živočichy a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. To není hodnocení LC. Na severním okraji areálu může lokální populace záviset na kontinuitě otevřených kamenitých mikrostanovišť, tato ekologická vazba však sama nevytváří formální národní kategorii ohrožení.

Určování

Na co se dívat

  • Dělnice patří s délkou okolo jednoho až dvou milimetrů k vůbec nejmenším mravencům pozorovatelným v Česku.
  • Štíhlé tělo je hladké a lesklé, žlutohnědé až tmavě hnědé, přičemž tykadla a nohy bývají světlejší.
  • Mezi hrudí a zadečkem je jediný petiolární článek a tykadlo dělnice má jedenáct článků.
  • Zadeček je proti drobné hlavě objemný a po nasátí sladké tekutiny se může nápadně zvětšit.
Pozor na záměnu. Barva ani nepatrná velikost samy o sobě druh neurčí. V Česku žije také P. taurica, ve starší literatuře P. vindobonensis; bezpečné rozlišení dělnic vyžaduje mikroskopický klíč. Bezdělnicová P. xene se projeví jen pohlavními jedinci uvnitř hostitelské kolonie.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
suché skalní stepi · osluněné lomy · kamenité stráně · řídké teplomilné doubravy
Hnízdo
Hnízdí pod kameny, ve štěrku, holé zemi a skalních puklinách. V teplé části roku může kolonie obývat síť satelitních hnízd, která se před zimou znovu spojují.
Potrava
Přímo doloženými zdroji jsou květní nektar a medovice mšic. Konzumace drobné živočišné potravy je biologicky možná, v použitých primárních studiích však není stejně dobře doložená ani kvantifikovaná.
Kolonie
Kolonie jsou vícekrálovné a sezonálně polydomní. Terénní studie uvádějí přibližně 200–5000 dělnic a od několika či desítek po stovky plodných královen podle populace; dceřiné části vznikají pučením a mohou se před zimou znovu spojit.

Svatební lety

Kdy se rojí

Pohlavní jedinci se objevují hlavně v červnu a červenci. Samci skutečně létají a rojí se, zatímco samice létají vzácněji; zároveň je doloženo příbuzenské i vnitrohnízdní páření. Červencový vrchol je středně jistý odhad, ne česká kvantitativní statistika.

Jistota kalendáře: střední. Tmavé měsíce označují typické vrcholné období. Termín může posunout počasí, poloha i nadmořská výška.

Výskyt

Kde druh potkáte

Teplomilný druh jižní a střední Evropy zasahuje na východ ke Kaspickému moři. V Česku leží při severním okraji areálu a je lokální na nejteplejších suchých stanovištích v Čechách a na Moravě.

Ochrana

Bez samostatné kategorie

Druh není zvláště chráněný a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. Důležitá je kontinuita xerotermních mikrostanovišť s kameny a holou půdou.

Zdroje profilu

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
  2. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný checklist a katalogy.
  3. Mravenec titěrný — Plagiolepis pygmaea. Blanokřídlí v Praze.Český atlas s rozměry kast, určovacími znaky a údaji k teplomilnému výskytu druhu.
  4. Trontti, Aron & Sundström. Inbreeding and kinship in the ant Plagiolepis pygmaea. Molecular Ecology, 2005.Genetická studie polygynie, příbuzenského páření, nízkého rozptylu a šíření kolonií pučením.
  5. Passera, Gilbert & Aron. Social parasitism in ants: effects of the inquiline parasite Plagiolepis xene on queen distribution and worker production of its host Plagiolepis pygmaea. Insectes Sociaux, 2001.Terénní studie polygynních a polydomních kolonií P. pygmaea: v parazitovaných koloniích se hostitelské královny v období kladení vajíček soustřeďovaly převážně do neparazitovaných hnízd; v terénu nebyla produkce dělnic nižší.
  6. Thurin & Aron. Sib-mating in the ant Plagiolepis pygmaea: adaptative inbreeding?. Journal of Evolutionary Biology, 2009.Studie vnitrohnízdního páření a velmi početných polygynních kolonií se stovkami královen.
  7. Kirschner, Seifert, Kröll, STEPPE Consortium, Schlick-Steiner & Steiner. Phylogenomic inference and demographic model selection suggest peripatric separation of the cryptic steppe ant species Plagiolepis pyrenaica stat. rev.. Molecular Ecology, 2023.Primární integrativní revize komplexu P. taurica; genomika, morfometrie a topotypické vzorky dokládají P. vindobonensis jako mladší synonymum P. taurica.
  8. GBIF Occurrence Search API. Global Biodiversity Information Facility.Dynamické vyhledávání zveřejněných výskytových záznamů. Celkový počet zahrnuje i doklady bez souřadnic; filtr hasCoordinate ukazuje jen záznamy použitelné v mapě. Ani jeden údaj neměří početnost nebo úplnou obsazenost území.
  9. GBIF Maps API v2 a databáze výskytových záznamů. Global Biodiversity Information Facility.Otevřená mapová vrstva záznamů s geografickými souřadnicemi; není úplnou mapou současného rozšíření ani početnosti.
  10. Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
  11. Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.