mravenec titěrný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Na kameni působí jako pohybující se tečka. Mravenec titěrný patří k nejmenším českým mravencům a běžná fotografie mobilem zpravidla nezachytí znaky potřebné k určení. Největší šanci na pozorování nabízejí teplé skalní stepi, lomy, sutě a řídké lesostepi, kde dělnice využívají úzké pukliny a prostor pod rozpálenými kameny.

Jeden až dva milimetry závisí i na způsobu měření

Odborné a regionální zdroje uvádějí pro dělnice různé rozsahy: přibližně 1,1–1,5 mm v českém přehledu a asi 1,49–1,92 mm v moderním morfometrickém souhrnu, zatímco popularizační atlas používá širší horní mez. Profil proto uvádí opatrných 1,1–2,0 mm, nikoli falešně přesné univerzální číslo 1–2,3 mm. Rozdíl může odrážet populaci, kastovní variabilitu i metodu měření.

Tykadlo dělnice má jedenáct článků, mezi hrudí a gastrem je jediný petiolární článek a hladké lesklé tělo bývá žlutohnědé až tmavě hnědé. Nasátý gaster se může nápadně zvětšit. Barva a velikost však nerozliší P. taurica, kterou starší česká literatura zná jako P. vindobonensis. Drobná Solenopsis fugax a Tapinoma erraticum jsou praktické terénní záměny, ne nejbližší příbuzní.

Kolonie není jeden bod

Hnízdo může být v létě rozdělené do sítě blízkých částí. Taková sezonní polydomie dovoluje obsadit více bezpečných dutin a přesouvat plod podle teploty a vlhkosti. Nová část často nevzniká odletem osamělé královny do neznáma, ale pučením: matka odejde s doprovodem dělnic na krátkou vzdálenost. Před zimou se satelity mohou opět spojit.

Terénní práce popisují přibližně 200–5000 dělnic v kolonii. Počet plodných královen se mezi populacemi výrazně liší: někde jde typicky o několik až desítky, jiné studie nalezly stovky. Čísla nejsou rozpor, pokud druh pružně reaguje na místní hustotu hnízd, historii pučení a přijímání mladých matek. Jedna fotografie pod jedním kamenem navíc neukazuje celou polydomní síť.

Mnoho královen, ale stále příbuzná rodina

Genetické studie evropských populací odhalily kombinaci mnoha plodných královen, páření uvnitř nebo blízko hnízda a malého rozptylu samic. Mladé matky bývají přijímány ve vlastní či sousední příbuzné kolonii a příbuzenské páření je časté. Populace jsou proto prostorově silně strukturované.

To neznamená, že oba pohlavní jedinci ztratili let. Samci skutečně létají a mohou se účastnit rojení, zatímco let samic je vzácnější. Vedle něj probíhá páření v hnízdě a v jeho těsné blízkosti. Kalendář červen–červenec tedy popisuje reálné období pohlavních jedinců; červencový vrchol zůstává kvalifikovaným odhadem, ne českou statistikou odchytů.

Přímý jídelníček je užší než rodový předpoklad

Použité primární studie přímo dokládají květní nektar a medovici mšic. Dřívější profil k nim přidal drobnou kořist a mršiny, aniž měl stejně silný druhový podklad. Živočišná potrava je u mravenců biologicky možná, ale možnost není měření; frontmatter proto nyní rozlišuje doložené cukerné zdroje od neověřeného podílu kořisti.

Na stejných lokalitách může žít sociální parazit Plagiolepis xene. Nemá vlastní dělnice a jeho miniaturní samice a bezkřídlí samci se skrývají mezi hostitelskou pracovní silou. Samotný nález dělnice P. pygmaea tedy přítomnost parazita nedokazuje; je nutné zkoumat pohlavní kasty a hnízdní kontext.

Tři české záznamy, ale žádný bod mapy

GBIF při revizi profilu evidoval tři české výskytové záznamy přijatého taxonu, ani jeden však neměl souřadnice použitelné v mapě. Nula zobrazených bodů proto neznamená, že druh v Česku nemá lokalitu — voucherový checklist jej potvrzuje a české odborné přehledy popisují lokální výskyt v teplých oblastech Čech a Moravy.

Druh není uveden mezi zvláště chráněnými živočichy a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. To není hodnocení LC. Na severním okraji areálu může lokální populace záviset na kontinuitě otevřených kamenitých mikrostanovišť, tato ekologická vazba však sama nevytváří formální národní kategorii ohrožení.