Plagiolepis pygmaea

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Na kameni působí jako pohybující se tečka. Mravenec titěrný patří k nejmenším českým mravencům a běžná fotografie mobilem zpravidla nezachytí znaky potřebné k určení. Největší šanci na pozorování nabízejí teplé skalní stepi, lomy, sutě a řídké lesostepi, kde dělnice využívají úzké pukliny a prostor pod rozpálenými kameny.

Velikost dělnice a způsob měření

Odborné a regionální zdroje uvádějí pro dělnice různé rozsahy: přibližně 1,1–1,5 mm v českém přehledu a asi 1,49–1,92 mm v moderním morfometrickém souhrnu, zatímco popularizační atlas používá širší horní mez. Rozmezí 1,1–2,0 mm pokrývá oba odborné zdroje; rozdíl může souviset s odlišnými populacemi, jednotlivými dělnicemi i metodou měření.

Tykadlo dělnice má jedenáct článků, mezi hrudí a zadečkem je jediný článek stopky a hladké lesklé tělo bývá žlutohnědé až tmavě hnědé. Po nasátí sladké tekutiny se zadeček může nápadně zvětšit. Barva a velikost však nerozliší P. taurica, kterou starší česká literatura zná jako P. vindobonensis. Drobná Solenopsis fugax a Tapinoma erraticum jsou praktické terénní záměny, ne nejbližší příbuzní.

Sezonní síť hnízd

Hnízdo může být v létě rozdělené do sítě blízkých částí. Taková sezonní polydomie dovoluje obsadit více bezpečných dutin a přesouvat plod podle teploty a vlhkosti. Nová část často nevzniká odletem osamělé královny do neznáma, ale pučením: královna odejde s doprovodem dělnic na krátkou vzdálenost. Před zimou se dílčí hnízda mohou opět spojit.

Terénní práce popisují přibližně 200–5000 dělnic v kolonii. Počet plodných královen se mezi populacemi výrazně liší: někde jde typicky o několik až desítky, jiné studie nalezly stovky. Rozdílné hodnoty mohou souviset s místní hustotou hnízd, historií pučení a přijímáním mladých královen. Jedna fotografie pod jedním kamenem navíc neukazuje celou síť hnízd.

Vícekrálovnost a omezený rozptyl samic

Genetické studie evropských populací odhalily kombinaci mnoha plodných královen, páření uvnitř nebo blízko hnízda a malého rozptylu samic. Mladé matky bývají přijímány ve vlastní či sousední příbuzné kolonii a příbuzenské páření je časté. Omezený pohyb samic proto vede k výrazným genetickým rozdílům mezi místními populacemi.

To neznamená, že obě pohlaví ztratila schopnost létat. Samci létají a mohou se účastnit rojení, zatímco samice létají vzácněji a páří se také v hnízdě nebo v jeho těsné blízkosti. Kalendář červen–červenec tedy popisuje doložené období pohlavních jedinců; červencový vrchol zůstává odborným odhadem, ne českou statistikou odchytů.

Doložené zdroje potravy

Primární studie přímo dokládají květní nektar a medovici mšic. Podíl živočišné potravy u tohoto druhu z nich určit nelze.

Na stejných lokalitách může žít sociální parazit Plagiolepis xene. Nemá vlastní dělnice a jeho miniaturní samice a bezkřídlí samci se skrývají mezi dělnicemi hostitele. Samotný nález dělnice P. pygmaea tedy přítomnost parazita nedokazuje; je nutné zkoumat pohlavní jedince a celé hnízdo.