Formicinae · Plagiolepis
Plagiolepis pygmaea
mravenec titěrný
Jeden z nejmenších českých mravenců, teplomilný obyvatel skalních stepí a lomů, jehož mnohokrálovné a sezonálně polydomní kolonie se šíří hlavně pučením.
Fotografie druhu Plagiolepis pygmaea
Zvětšit4 fotografieDrobná hnědá dělnice mravence titěrného Plagiolepis pygmaea z profilu se stupnicí
Foto: April NobileLicence: CC BY 4.0Úpravy: Změna rozměrů a převod do WebP.
ZvětšitVelikostně odlišní jedinci Plagiolepis pygmaea v jedné kolonii.
Na snímku: kolonie
Foto: Jonghyun ParkLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitPlagiolepis pygmaea na povrchu listu.
Na snímku: živý jedinec
Foto: timotej2Licence: CC0 1.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitPlagiolepis pygmaea u otvoru v podkladu.
Na snímku: hnízdo
Foto: Gianni Del Bufalo / bygdbLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
Určování
Určovací znaky
- Dělnice patří s délkou okolo jednoho až dvou milimetrů k vůbec nejmenším mravencům pozorovatelným v Česku.
- Štíhlé tělo je hladké a lesklé, žlutohnědé až tmavě hnědé, přičemž tykadla a nohy bývají světlejší.
- Mezi hrudí a zadečkem je jediný petiolární článek a tykadlo dělnice má jedenáct článků.
- Zadeček je proti drobné hlavě objemný a po nasátí sladké tekutiny se může nápadně zvětšit.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- suché skalní stepi · osluněné lomy · kamenité stráně · řídké teplomilné doubravy
- Hnízdo
- Hnízdí pod kameny, ve štěrku, holé zemi a skalních puklinách. V teplé části roku může kolonie obývat síť satelitních hnízd, která se před zimou znovu spojují.
- Potrava
- Přímo doloženými zdroji jsou květní nektar a medovice mšic. Konzumace drobné živočišné potravy je biologicky možná, v použitých primárních studiích však není stejně dobře doložená ani kvantifikovaná.
- Kolonie
- Kolonie jsou vícekrálovné a sezonálně polydomní. Terénní studie uvádějí přibližně 200–5000 dělnic a od několika či desítek po stovky plodných královen podle populace; dceřiné části vznikají pučením a mohou se před zimou znovu spojit.
Svatební lety
Kdy se rojí
Pohlavní jedinci se objevují hlavně v červnu a červenci. Samci skutečně létají a rojí se, zatímco samice létají vzácněji; zároveň je doloženo příbuzenské i vnitrohnízdní páření. Červencový vrchol je středně jistý odhad, protože podrobná česká data chybějí.
Další druhy, které se mohou rojit v červenci →
Tmavě jsou vyznačené měsíce, kdy rojení obvykle vrcholí.
Výskyt
Rozšíření a výskyt
Teplomilný druh jižní a střední Evropy zasahuje na východ ke Kaspickému moři. V Česku leží při severním okraji areálu a je lokální na nejteplejších suchých stanovištích v Čechách a na Moravě.
Podrobný profil
Biologie, určení a české doklady
Na kameni působí jako pohybující se tečka. Mravenec titěrný patří k nejmenším českým mravencům a běžná fotografie mobilem zpravidla nezachytí znaky potřebné k určení. Největší šanci na pozorování nabízejí teplé skalní stepi, lomy, sutě a řídké lesostepi, kde dělnice využívají úzké pukliny a prostor pod rozpálenými kameny.
Velikost dělnice a způsob měření
Odborné a regionální zdroje uvádějí pro dělnice různé rozsahy: přibližně 1,1–1,5 mm v českém přehledu a asi 1,49–1,92 mm v moderním morfometrickém souhrnu, zatímco popularizační atlas používá širší horní mez. Rozmezí 1,1–2,0 mm pokrývá oba odborné zdroje; rozdíl může souviset s odlišnými populacemi, jednotlivými dělnicemi i metodou měření.
Tykadlo dělnice má jedenáct článků, mezi hrudí a zadečkem je jediný článek stopky a hladké lesklé tělo bývá žlutohnědé až tmavě hnědé. Po nasátí sladké tekutiny se zadeček může nápadně zvětšit. Barva a velikost však nerozliší P. taurica, kterou starší česká literatura zná jako P. vindobonensis. Drobná Solenopsis fugax a Tapinoma erraticum jsou praktické terénní záměny, ne nejbližší příbuzní.
Sezonní síť hnízd
Hnízdo může být v létě rozdělené do sítě blízkých částí. Taková sezonní polydomie dovoluje obsadit více bezpečných dutin a přesouvat plod podle teploty a vlhkosti. Nová část často nevzniká odletem osamělé královny do neznáma, ale pučením: královna odejde s doprovodem dělnic na krátkou vzdálenost. Před zimou se dílčí hnízda mohou opět spojit.
Terénní práce popisují přibližně 200–5000 dělnic v kolonii. Počet plodných královen se mezi populacemi výrazně liší: někde jde typicky o několik až desítky, jiné studie nalezly stovky. Rozdílné hodnoty mohou souviset s místní hustotou hnízd, historií pučení a přijímáním mladých královen. Jedna fotografie pod jedním kamenem navíc neukazuje celou síť hnízd.
Vícekrálovnost a omezený rozptyl samic
Genetické studie evropských populací odhalily kombinaci mnoha plodných královen, páření uvnitř nebo blízko hnízda a malého rozptylu samic. Mladé matky bývají přijímány ve vlastní či sousední příbuzné kolonii a příbuzenské páření je časté. Omezený pohyb samic proto vede k výrazným genetickým rozdílům mezi místními populacemi.
To neznamená, že obě pohlaví ztratila schopnost létat. Samci létají a mohou se účastnit rojení, zatímco samice létají vzácněji a páří se také v hnízdě nebo v jeho těsné blízkosti. Kalendář červen–červenec tedy popisuje doložené období pohlavních jedinců; červencový vrchol zůstává odborným odhadem, ne českou statistikou odchytů.
Doložené zdroje potravy
Primární studie přímo dokládají květní nektar a medovici mšic. Podíl živočišné potravy u tohoto druhu z nich určit nelze.
Na stejných lokalitách může žít sociální parazit Plagiolepis xene. Nemá vlastní dělnice a jeho miniaturní samice a bezkřídlí samci se skrývají mezi dělnicemi hostitele. Samotný nález dělnice P. pygmaea tedy přítomnost parazita nedokazuje; je nutné zkoumat pohlavní jedince a celé hnízdo.
Další čtení
Související témata
Zdroje profilu
Profil naposledy revidován .
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
- Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
- Mravenec titěrný — Plagiolepis pygmaea. Blanokřídlí v Praze.Český atlas s rozměry kast, určovacími znaky a údaji k teplomilnému výskytu druhu.
- Trontti, Aron & Sundström. Inbreeding and kinship in the ant Plagiolepis pygmaea. Molecular Ecology, 2005.Genetická studie polygynie, příbuzenského páření, nízkého rozptylu a šíření kolonií pučením.
- Passera, Gilbert & Aron. Social parasitism in ants: effects of the inquiline parasite Plagiolepis xene on queen distribution and worker production of its host Plagiolepis pygmaea. Insectes Sociaux, 2001.Terénní studie polygynních a polydomních kolonií P. pygmaea: v parazitovaných koloniích se hostitelské královny v období kladení vajíček soustřeďovaly převážně do neparazitovaných hnízd; v terénu nebyla produkce dělnic nižší.
- Thurin & Aron. Sib-mating in the ant Plagiolepis pygmaea: adaptative inbreeding?. Journal of Evolutionary Biology, 2009.Studie vnitrohnízdního páření a velmi početných polygynních kolonií se stovkami královen.
- Kirschner, Seifert, Kröll, STEPPE Consortium, Schlick-Steiner & Steiner. Phylogenomic inference and demographic model selection suggest peripatric separation of the cryptic steppe ant species Plagiolepis pyrenaica stat. rev.. Molecular Ecology, 2023.Primární integrativní revize komplexu P. taurica; genomika, morfometrie a topotypické vzorky dokládají P. vindobonensis jako mladší synonymum P. taurica. Český vzorek CZE:Mohelno-0.5S práce genomicky i morfologicky přiřadila k balkánsko-panonské podskupině P. taurica.


