Formicinae · Plagiolepis

Plagiolepis pygmaea

(Latreille, 1798)

mravenec titěrný

Jeden z nejmenších českých mravenců, teplomilný obyvatel skalních stepí a lomů, jehož mnohokrálovné a sezonálně polydomní kolonie se šíří hlavně pučením.

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice patří s délkou okolo jednoho až dvou milimetrů k vůbec nejmenším mravencům pozorovatelným v Česku.
  • Štíhlé tělo je hladké a lesklé, žlutohnědé až tmavě hnědé, přičemž tykadla a nohy bývají světlejší.
  • Mezi hrudí a zadečkem je jediný petiolární článek a tykadlo dělnice má jedenáct článků.
  • Zadeček je proti drobné hlavě objemný a po nasátí sladké tekutiny se může nápadně zvětšit.
Pozor na záměnu. Barva ani nepatrná velikost samy o sobě druh neurčí. V Česku žije také P. taurica, ve starší literatuře P. vindobonensis; bezpečné rozlišení dělnic vyžaduje mikroskopický klíč. Bezdělnicová P. xene se projeví jen pohlavními jedinci uvnitř hostitelské kolonie.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
suché skalní stepi · osluněné lomy · kamenité stráně · řídké teplomilné doubravy
Hnízdo
Hnízdí pod kameny, ve štěrku, holé zemi a skalních puklinách. V teplé části roku může kolonie obývat síť satelitních hnízd, která se před zimou znovu spojují.
Potrava
Přímo doloženými zdroji jsou květní nektar a medovice mšic. Konzumace drobné živočišné potravy je biologicky možná, v použitých primárních studiích však není stejně dobře doložená ani kvantifikovaná.
Kolonie
Kolonie jsou vícekrálovné a sezonálně polydomní. Terénní studie uvádějí přibližně 200–5000 dělnic a od několika či desítek po stovky plodných královen podle populace; dceřiné části vznikají pučením a mohou se před zimou znovu spojit.
Sociální organizaceJak tyto osy číst →
Počet a přítomnost královen
více královenpočet královen se mění
Jedno nebo více hnízd
více propojených hnízd
Vznik nové kolonie
pučení nebo štěpení

Svatební lety

Kdy se rojí

Pohlavní jedinci se objevují hlavně v červnu a červenci. Samci skutečně létají a rojí se, zatímco samice létají vzácněji; zároveň je doloženo příbuzenské i vnitrohnízdní páření. Červencový vrchol je středně jistý odhad, protože podrobná česká data chybějí.

Další druhy, které se mohou rojit v červenci →

Tmavě jsou vyznačené měsíce, kdy rojení obvykle vrcholí.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Teplomilný druh jižní a střední Evropy zasahuje na východ ke Kaspickému moři. V Česku leží při severním okraji areálu a je lokální na nejteplejších suchých stanovištích v Čechách a na Moravě.

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Na kameni působí jako pohybující se tečka. Mravenec titěrný patří k nejmenším českým mravencům a běžná fotografie mobilem zpravidla nezachytí znaky potřebné k určení. Největší šanci na pozorování nabízejí teplé skalní stepi, lomy, sutě a řídké lesostepi, kde dělnice využívají úzké pukliny a prostor pod rozpálenými kameny.

Velikost dělnice a způsob měření

Odborné a regionální zdroje uvádějí pro dělnice různé rozsahy: přibližně 1,1–1,5 mm v českém přehledu a asi 1,49–1,92 mm v moderním morfometrickém souhrnu, zatímco popularizační atlas používá širší horní mez. Rozmezí 1,1–2,0 mm pokrývá oba odborné zdroje; rozdíl může souviset s odlišnými populacemi, jednotlivými dělnicemi i metodou měření.

Tykadlo dělnice má jedenáct článků, mezi hrudí a zadečkem je jediný článek stopky a hladké lesklé tělo bývá žlutohnědé až tmavě hnědé. Po nasátí sladké tekutiny se zadeček může nápadně zvětšit. Barva a velikost však nerozliší P. taurica, kterou starší česká literatura zná jako P. vindobonensis. Drobná Solenopsis fugax a Tapinoma erraticum jsou praktické terénní záměny, ne nejbližší příbuzní.

Sezonní síť hnízd

Hnízdo může být v létě rozdělené do sítě blízkých částí. Taková sezonní polydomie dovoluje obsadit více bezpečných dutin a přesouvat plod podle teploty a vlhkosti. Nová část často nevzniká odletem osamělé královny do neznáma, ale pučením: královna odejde s doprovodem dělnic na krátkou vzdálenost. Před zimou se dílčí hnízda mohou opět spojit.

Terénní práce popisují přibližně 200–5000 dělnic v kolonii. Počet plodných královen se mezi populacemi výrazně liší: někde jde typicky o několik až desítky, jiné studie nalezly stovky. Rozdílné hodnoty mohou souviset s místní hustotou hnízd, historií pučení a přijímáním mladých královen. Jedna fotografie pod jedním kamenem navíc neukazuje celou síť hnízd.

Vícekrálovnost a omezený rozptyl samic

Genetické studie evropských populací odhalily kombinaci mnoha plodných královen, páření uvnitř nebo blízko hnízda a malého rozptylu samic. Mladé matky bývají přijímány ve vlastní či sousední příbuzné kolonii a příbuzenské páření je časté. Omezený pohyb samic proto vede k výrazným genetickým rozdílům mezi místními populacemi.

To neznamená, že obě pohlaví ztratila schopnost létat. Samci létají a mohou se účastnit rojení, zatímco samice létají vzácněji a páří se také v hnízdě nebo v jeho těsné blízkosti. Kalendář červen–červenec tedy popisuje doložené období pohlavních jedinců; červencový vrchol zůstává odborným odhadem, ne českou statistikou odchytů.

Doložené zdroje potravy

Primární studie přímo dokládají květní nektar a medovici mšic. Podíl živočišné potravy u tohoto druhu z nich určit nelze.

Na stejných lokalitách může žít sociální parazit Plagiolepis xene. Nemá vlastní dělnice a jeho miniaturní samice a bezkřídlí samci se skrývají mezi dělnicemi hostitele. Samotný nález dělnice P. pygmaea tedy přítomnost parazita nedokazuje; je nutné zkoumat pohlavní jedince a celé hnízdo.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
  2. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
  3. Mravenec titěrný — Plagiolepis pygmaea. Blanokřídlí v Praze.Český atlas s rozměry kast, určovacími znaky a údaji k teplomilnému výskytu druhu.
  4. Trontti, Aron & Sundström. Inbreeding and kinship in the ant Plagiolepis pygmaea. Molecular Ecology, 2005.Genetická studie polygynie, příbuzenského páření, nízkého rozptylu a šíření kolonií pučením.
  5. Passera, Gilbert & Aron. Social parasitism in ants: effects of the inquiline parasite Plagiolepis xene on queen distribution and worker production of its host Plagiolepis pygmaea. Insectes Sociaux, 2001.Terénní studie polygynních a polydomních kolonií P. pygmaea: v parazitovaných koloniích se hostitelské královny v období kladení vajíček soustřeďovaly převážně do neparazitovaných hnízd; v terénu nebyla produkce dělnic nižší.
  6. Thurin & Aron. Sib-mating in the ant Plagiolepis pygmaea: adaptative inbreeding?. Journal of Evolutionary Biology, 2009.Studie vnitrohnízdního páření a velmi početných polygynních kolonií se stovkami královen.
  7. Kirschner, Seifert, Kröll, STEPPE Consortium, Schlick-Steiner & Steiner. Phylogenomic inference and demographic model selection suggest peripatric separation of the cryptic steppe ant species Plagiolepis pyrenaica stat. rev.. Molecular Ecology, 2023.Primární integrativní revize komplexu P. taurica; genomika, morfometrie a topotypické vzorky dokládají P. vindobonensis jako mladší synonymum P. taurica. Český vzorek CZE:Mohelno-0.5S práce genomicky i morfologicky přiřadila k balkánsko-panonské podskupině P. taurica.