Dolichoderinae · Tapinoma

Tapinoma erraticum

(Latreille, 1798)

mravenec potulný

Drobný, rychlý a teplomilný mravenec suchých stanovišť, jehož kolonie se během sezony stěhuje mezi mělkými hnízdy podle teploty a vlhkosti.

Určování

Určovací znaky

  • Drobná lesklá hnědočerná až černá dělnice se pohybuje velmi rychle a při vyrušení chaoticky mění směr.
  • Jediný nízký článek stopky je při pohledu shora téměř zakrytý dopředu posunutým zadečkem.
  • Tělo i končetiny jsou téměř bez odstávajících chloupků a na konci zadečku chybí acidopor s věnečkem chlupů.
  • Přední okraj čelního štítku má středový zářez, který bývá alespoň stejně hluboký jako široký.
Pozor na záměnu. Kritickou záměnou je Tapinoma subboreale. Dělnice se spolehlivě oddělují až kombinací několika přesných měření a statistickou klasifikací; běžná fotografie není bezpečný doklad druhu. Od Lasius niger se liší skrytou stopkou, absencí acidoporu a odstávajících chloupků.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
suché trávníky · stepi a lesostepi · vápencové stráně · nízká vegetace a holá půda
Hnízdo
V létě využívá mělká a často stěhovaná hnízda pod kameny, v suti, drnu nebo pod dřevem; plod vyhřívá těsně pod povrchem, zatímco na zimu se stahuje hlouběji do půdy.
Potrava
Především loví drobné bezobratlé a sbírá mršiny, přijímá však také medovici a jiné cukerné zdroje.
Kolonie
Regionální přehledy uvádějí od několika set po zhruba dva tisíce dělnic, nikoli pevný evropský rozsah. Kolonie může mít jednu i více královen a genetické studie ukazují, že se skupina reprodukčních královen během života kolonie mění.

Svatební lety

Kdy se rojí

Okřídlení jedinci se v českých přehledech uvádějí od května do července. Historická studie 28 kolonií z Touraine zaznamenala líhnutí na konci června a lety od konce června do začátku července. Studie předchází dnešní revizi podobných druhů a citované zdroje neuvádějí, zda byl její materiál později znovu určen.

Další druhy, které se mohou rojit v červnu →

Tmavě jsou vyznačené měsíce, kdy rojení obvykle vrcholí.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

V Česku se vyskytuje na vhodných teplých lokalitách nížin a pahorkatin po celém území, v chladnějších a vyšších oblastech je lokální. Revize z roku 2024 omezuje pravé Tapinoma erraticum převážně na Evropu, přibližně západně od 24° východní délky; řada starších východních údajů patří jiným kryptickým druhům.

Výskytová data GBIF pro Česko

Tapinoma erraticum: kde se soustřeďují výskytové záznamy.

Tapinoma erraticummravenec potulný

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec potulný využívá mělká letní hnízda, v nichž se plod vyhřívá těsně pod povrchem. Když místo vyschne, přehřeje se nebo zaroste, dělnice přenesou královny i plod do vhodnějšího úkrytu.

Jak jej odlišit

Dělnice je drobná, leskle hnědočerná až černá a pohybuje se rychle. Jediný nízký článek stopky je při pohledu shora téměř zakrytý zadečkem. Na konci zadečku chybí acidopor s věnečkem chlupů, který má například Lasius niger, a tělo téměř postrádá dlouhé odstávající chlupy.

Přední okraj čelního štítku má u T. erraticum obvykle hlubší středový zářez než u T. subboreale. Rozsahy se ale překrývají a oba druhy se liší také velikostí očí a jemným ochmýřením. Bez několika dělnic a přesného měření lze často bezpečně určit jen rod.

Teplo, potrava a stěhování

V létě leží komory pod vyhřátým kamenem, v drnu, pod dřevem nebo v nízké nástavbě z půdy a rostlinných úlomků. Otevřený krátkostébelný trávník propouští slunce k hnízdu, zatímco silné zastínění tuto tepelnou strategii omezuje. Na zimu se kolonie stahuje hlouběji do půdy.

Dělnice loví drobné bezobratlé, sbírají mrtvou kořist a doplňují cukry medovicí. Většinu přenášení plodu a ostatních členů kolonie při stěhování zajišťuje jen část dělnic a jednotlivé z nich se výrazně liší rychlostí.

T. erraticum a T. subboreale se ve střední Evropě vyskytují společně méně často, než by odpovídalo jejich podobným teplotním nárokům. Možným vysvětlením je konkurence, ale podíl přímé agrese a rozdílů v mikrostanovišti není známý.

Roční cyklus

Ve 28 koloniích z Touraine, které byly v roce 1971 určeny jako T. erraticum, přezimovaly dělnice, královny a larvy prvního vývojového stadia s pozastaveným vývojem. Na jaře královny obnovily kladení a přezimované larvy pokračovaly ve vývoji; z této starší generace vznikali pohlavní jedinci. Nové dělnice se líhly od jara do začátku podzimu a poslední larvy vstupovaly s kolonií do další zimy.

Studie předchází dnešní revizi podobných druhů rodu Tapinoma a citované zdroje neuvádějí, zda byl její dokladový materiál později znovu určen. Výsledek proto přesně popisuje sledovaný soubor, ale nelze jej bez výhrady zobecnit na všechny dnešní populace T. erraticum.

Složení královen v kolonii se mění

Hnízdo může mít jednu i více reprodukčních královen. Společně mohou žít matky s dcerami, sestry i nepříbuzné samice a jedna královna se páří s jedním až třemi samci. Porovnání různě starých generací potomstva ukázalo, že některé královny během života kolonie mizí a jiné začínají klást. Proměnlivé složení královen samo o sobě nedokládá superkolonii. Není také jasné, jak často nové kolonie vznikají samotnou královnou a jak často pučením.

Rozšíření a rojení

V Česku žije na vhodných teplých lokalitách nížin a pahorkatin, ve vyšších polohách je lokální. Současné vymezení omezuje pravé T. erraticum převážně na Evropu; mnohé starší východní záznamy patří jiným druhům.

České přehledy uvádějí okřídlené jedince od května do července. V témže historickém souboru z Touraine připadaly lety na konec června a začátek července; přesný vrchol českých populací z něj určit nelze.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
  2. Tapinoma erraticum — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
  3. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
  4. Seifert, Kaufmann & Fraysse. A taxonomic revision of the Palaearctic species of the ant genus Tapinoma Mayr 1861. Zootaxa, 2024.Moderní palearktická revize včetně morfometrického oddělení kryptických druhů.
  5. Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
  6. Meudec. Cycle Biologique de Tapinoma erraticum. Annales de la Société entomologique de France, 1973.Přímé sledování sezonního cyklu a rojení u 28 kolonií z Touraine, které byly v roce 1971 určeny jako Tapinoma erraticum. Studie předchází dnešní revizi podobných druhů rodu Tapinoma a citované zdroje neuvádějí, zda byl její dokladový materiál později znovu určen; místní termíny proto nelze bez výhrady vztáhnout na všechny dnešní populace T. erraticum.
  7. Meudec. Some aspects of individual behaviour during nest moving in the ant Tapinoma erraticum. Behavioural Processes 7(4): 377–382, 1982.Experimentální vyrušení hnízda ukázalo, že plod přenášela méně než polovina dělnic a jednotlivé transportérky se výrazně lišily rychlostí a účinností; počet běhů mezi hnízdy nebyl totožný s funkčním transportem.
  8. Lecocq de Pletincx & Aron. Sociogenetic structure, reproductive strategies and queen replacement in the erratic ant. Biological Journal of the Linnean Society, 2022.Genetická studie počtu, příbuznosti a obměny královen v koloniích.