mravenec potulný

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec potulný bere české jméno doslova. Mělké letní komory dovolují vyhřívat plod těsně pod povrchem, ale rychle ztrácejí výhodu při přehřátí, vyschnutí nebo zastínění. Kolonie proto dokáže přestěhovat královny, dělnice i plod do vhodnějšího úkrytu. Vnitřní společnost je podobně proměnlivá jako její adresa: může mít jednu či více matek a genetická studie zachytila jejich výměnu během života hnízda.

Nízká stopka, skrytý vrchol zadečku

Dělnice je drobná, leskle hnědočerná až černá a pohybuje se nápadně rychle. Jediný nízký článek stopky při pohledu shora překrývá dopředu posunutý gaster. Na konci zadečku chybí acidopora s věnečkem chlupů, kterou mají formicinní mravenci jako Lasius niger, a tělo téměř postrádá dlouhé odstávající chlupy.

Přední okraj čelního štítku mívá u T. erraticum středový zářez alespoň stejně hluboký jako široký. U T. subboreale bývá mělčí a doplňují jej průměrné rozdíly ve velikosti očí a ochmýření. „Bývá“ je podstatné slovo: jednotlivé hodnoty se překrývají a moderní revize pracuje s kombinací standardizovaných měření hnízdní série, ne s jedním pixelem na čelním štítku.

Rozsah této revize ukazuje, proč je opatrnost nutná: zahrnula 2 014 dělnic ze 648 vzorků, přibližně 30 tisíc morfometrických měření a u 274 hnízd také 15 mikrosatelitních lokusů. Výsledkem není jednoduchý fotografický znak, ale statistické oddělení více kryptických linií.

Rod lze v terénu odhadnout podle nízké skryté stopky, chybějící acidopory a rychlého pohybu. Druhový doklad mezi tmavými evropskými Tapinoma ale zpravidla vyžaduje preparát, správné měřicí polohy a několik dělnic. Starší údaj bez dochovaného materiálu může po popisu T. subboreale zůstat nerozhodnutelný.

Slunce jako inkubátor

Pod vyhřátým kamenem, v drnu nebo v nízké nástavbě z půdy a úlomků rostlin drží dělnice plod blízko povrchu. Otevřený krátkostébelný trávník, step či kamenitá stráň propouštějí sluneční záření až k hnízdu; husté zastínění tuto tepelnou strategii ruší. Dělnice loví drobné bezobratlé, sbírají mrtvá těla a doplňují cukry medovicí.

Srovnání 232 středoevropských ploch s přibližně 17 tisíci hnízdy 86 druhů našlo T. erraticum na 15 a T. subboreale na 17 plochách. Vypočtený překryv jejich realizovaných nik byl jen 4,0 %, zatímco modelovaný překryv fundamentálních nik dosáhl 82,8 % — nejsilnější záporná asociace v souboru. Vzor je slučitelný s konkurencí, ale studie neprokázala, zda jej způsobuje přímá agrese, odlišná mikrostanoviště nebo další mechanismus.

Stěhování není jen chaotický útěk. Při experimentálním vyrušení přenášela plod méně než polovina dělnic a jednotlivé transportérky měly vlastní, proměnlivou rychlost práce. Mnoho běhů mezi starým a novým místem ještě neznamenalo mnoho úspěšných přenosů. Taková data ukazují rozdělení výkonu uvnitř skupiny, ne pevnou celoživotní „profesi“ každé dělnice.

Zimu přečkají larvy prvního instaru

Studie 28 kolonií v západní střední Francii popsala celý roční cyklus. Přes zimu zůstávaly královny — někdy žádná, jedna nebo několik — dělnice a dormantní larvy prvního instaru. Kolem poloviny dubna začaly královny znovu klást a přezimované larvy pokračovaly ve vývoji. Právě z tohoto starého plodu vznikali pohlavní jedinci, kteří se líhli koncem června a brzy poté se rojili.

Produkce dělnic začínala už počátkem května, pokračovala do září a koncem září slábla. Poslední vajíčka dala larvy, s nimiž kolonie na přelomu září a října vstoupila do další zimy. Jde o jeden rok a oblast Touraine, nikoli neměnný český jízdní řád; nadmořská výška, počasí a místní mikroklima mohou jednotlivé fáze posunout.

Proměnlivá rodina královen

Genetická práce odebrala na jaře 2019 celkem 28 kolonií ze dvou belgických populací vzdálených pět kilometrů. Hnízda měla jednu nebo více reprodukčních královen. Společně žijící matky sahaly příbuzností od matek s dcerami a plných sester až po nepříbuzné samice; královny se pářily s jedním až třemi samci.

Pro test výměny matek vědci roku 2021 odebrali dalších šest kolonií a v každé porovnali genotypy patnácti dospělých dělnic, patnácti larev a všech dostupných královen. V pěti ze šesti hnízd nesly věkové kohorty specifické alely, což silně ukazuje, že některé královny během předchozí sezony zmizely a jiné začaly přispívat k plodu. Příchozí matka mohla být příbuzná i nepříbuzná.

Výsledek dokládá pružnost, ne superkolonii. Autoři navrhli, že podobná sociální plasticita mohla v rodu usnadnit evoluci invazivních superkoloniálních systémů, ale T. erraticum samo ve studii neoznačili za invazivní superkoloniální druh. Není také dořešeno, jak často nová kolonie vzniká osamělou královnou a jak často pučením; časté stěhování lze v terénu snadno zaměnit za založení dceřiného hnízda.

Fotografie má tvrdý limit

České přehledy uvádějí pohlavní jedince od května do července; přímá francouzská studie zachytila líhnutí na konci června a rojení krátce poté. Květen je proto okraj širšího českého pozorovacího intervalu, nikoli univerzální hlavní měsíc. Při revizi profilu vracel GBIF devět českých záznamů přijatého taxonu, z nichž sedm mělo souřadnice. Soubor obsahuje i vícekrát syndikované exempláře a starší předrevizní určení, takže počet řádků není počet nezávislých lokalit ani automaticky devět jistých dokladů v dnešním pojetí.

Druh není uveden mezi zvláště chráněnými živočichy a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. Absence kategorie není hodnocení LC. Praktická vazba na otevřená osluněná mikrostanoviště znamená, že lokální kolonie může ztratit vhodné podmínky zarůstáním, i když druh jako celek není v profilu formálně klasifikován jako ohrožený.