← zpět do atlasu

Dolichoderinae · Tapinoma

mravenec potulný

Tapinoma erraticum (Latreille, 1798)

Drobný, rychlý a teplomilný mravenec suchých stanovišť, jehož kolonie během sezony stěhuje mělká hnízda za vhodným teplem.

Drobná černá dělnice mravence potulného Tapinoma erraticum z boku
Foto: April Nobile / AntWeb.org · CC BY 4.0 · Změna rozměrů a převod do WebP.

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Mravenec potulný bere české jméno doslova. Mělké letní komory dovolují vyhřívat plod těsně pod povrchem, ale rychle ztrácejí výhodu při přehřátí, vyschnutí nebo zastínění. Kolonie proto dokáže přestěhovat královny, dělnice i plod do vhodnějšího úkrytu. Vnitřní společnost je podobně proměnlivá jako její adresa: může mít jednu či více matek a genetická studie zachytila jejich výměnu během života hnízda.

Nízká stopka, skrytý vrchol zadečku

Dělnice je drobná, leskle hnědočerná až černá a pohybuje se nápadně rychle. Jediný nízký článek stopky při pohledu shora překrývá dopředu posunutý gaster. Na konci zadečku chybí acidopora s věnečkem chlupů, kterou mají formicinní mravenci jako Lasius niger, a tělo téměř postrádá dlouhé odstávající chlupy.

Přední okraj čelního štítku mívá u T. erraticum středový zářez alespoň stejně hluboký jako široký. U T. subboreale bývá mělčí a doplňují jej průměrné rozdíly ve velikosti očí a ochmýření. „Bývá“ je podstatné slovo: jednotlivé hodnoty se překrývají a moderní revize pracuje s kombinací standardizovaných měření hnízdní série, ne s jedním pixelem na čelním štítku.

Rozsah této revize ukazuje, proč je opatrnost nutná: zahrnula 2 014 dělnic ze 648 vzorků, přibližně 30 tisíc morfometrických měření a u 274 hnízd také 15 mikrosatelitních lokusů. Výsledkem není jednoduchý fotografický znak, ale statistické oddělení více kryptických linií.

Rod lze v terénu odhadnout podle nízké skryté stopky, chybějící acidopory a rychlého pohybu. Druhový doklad mezi tmavými evropskými Tapinoma ale zpravidla vyžaduje preparát, správné měřicí polohy a několik dělnic. Starší údaj bez dochovaného materiálu může po popisu T. subboreale zůstat nerozhodnutelný.

Slunce jako inkubátor

Pod vyhřátým kamenem, v drnu nebo v nízké nástavbě z půdy a úlomků rostlin drží dělnice plod blízko povrchu. Otevřený krátkostébelný trávník, step či kamenitá stráň propouštějí sluneční záření až k hnízdu; husté zastínění tuto tepelnou strategii ruší. Dělnice loví drobné bezobratlé, sbírají mrtvá těla a doplňují cukry medovicí.

Srovnání 232 středoevropských ploch s přibližně 17 tisíci hnízdy 86 druhů našlo T. erraticum na 15 a T. subboreale na 17 plochách. Vypočtený překryv jejich realizovaných nik byl jen 4,0 %, zatímco modelovaný překryv fundamentálních nik dosáhl 82,8 % — nejsilnější záporná asociace v souboru. Vzor je slučitelný s konkurencí, ale studie neprokázala, zda jej způsobuje přímá agrese, odlišná mikrostanoviště nebo další mechanismus.

Stěhování není jen chaotický útěk. Při experimentálním vyrušení přenášela plod méně než polovina dělnic a jednotlivé transportérky měly vlastní, proměnlivou rychlost práce. Mnoho běhů mezi starým a novým místem ještě neznamenalo mnoho úspěšných přenosů. Taková data ukazují rozdělení výkonu uvnitř skupiny, ne pevnou celoživotní „profesi“ každé dělnice.

Zimu přečkají larvy prvního instaru

Studie 28 kolonií v západní střední Francii popsala celý roční cyklus. Přes zimu zůstávaly královny — někdy žádná, jedna nebo několik — dělnice a dormantní larvy prvního instaru. Kolem poloviny dubna začaly královny znovu klást a přezimované larvy pokračovaly ve vývoji. Právě z tohoto starého plodu vznikali pohlavní jedinci, kteří se líhli koncem června a brzy poté se rojili.

Produkce dělnic začínala už počátkem května, pokračovala do září a koncem září slábla. Poslední vajíčka dala larvy, s nimiž kolonie na přelomu září a října vstoupila do další zimy. Jde o jeden rok a oblast Touraine, nikoli neměnný český jízdní řád; nadmořská výška, počasí a místní mikroklima mohou jednotlivé fáze posunout.

Proměnlivá rodina královen

Genetická práce odebrala na jaře 2019 celkem 28 kolonií ze dvou belgických populací vzdálených pět kilometrů. Hnízda měla jednu nebo více reprodukčních královen. Společně žijící matky sahaly příbuzností od matek s dcerami a plných sester až po nepříbuzné samice; královny se pářily s jedním až třemi samci.

Pro test výměny matek vědci roku 2021 odebrali dalších šest kolonií a v každé porovnali genotypy patnácti dospělých dělnic, patnácti larev a všech dostupných královen. V pěti ze šesti hnízd nesly věkové kohorty specifické alely, což silně ukazuje, že některé královny během předchozí sezony zmizely a jiné začaly přispívat k plodu. Příchozí matka mohla být příbuzná i nepříbuzná.

Výsledek dokládá pružnost, ne superkolonii. Autoři navrhli, že podobná sociální plasticita mohla v rodu usnadnit evoluci invazivních superkoloniálních systémů, ale T. erraticum samo ve studii neoznačili za invazivní superkoloniální druh. Není také dořešeno, jak často nová kolonie vzniká osamělou královnou a jak často pučením; časté stěhování lze v terénu snadno zaměnit za založení dceřiného hnízda.

Fotografie má tvrdý limit

České přehledy uvádějí pohlavní jedince od května do července; přímá francouzská studie zachytila líhnutí na konci června a rojení krátce poté. Květen je proto okraj širšího českého pozorovacího intervalu, nikoli univerzální hlavní měsíc. Při revizi profilu vracel GBIF devět českých záznamů přijatého taxonu, z nichž sedm mělo souřadnice. Soubor obsahuje i vícekrát syndikované exempláře a starší předrevizní určení, takže počet řádků není počet nezávislých lokalit ani automaticky devět jistých dokladů v dnešním pojetí.

Druh není uveden mezi zvláště chráněnými živočichy a český Červený seznam 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii. Absence kategorie není hodnocení LC. Praktická vazba na otevřená osluněná mikrostanoviště znamená, že lokální kolonie může ztratit vhodné podmínky zarůstáním, i když druh jako celek není v profilu formálně klasifikován jako ohrožený.

Určování

Na co se dívat

  • Drobná lesklá hnědočerná až černá dělnice se pohybuje velmi rychle a při vyrušení chaoticky mění směr.
  • Jediný nízký článek stopky je při pohledu shora téměř zakrytý dopředu posunutým zadečkem.
  • Tělo i končetiny jsou téměř bez odstávajících chloupků a na konci zadečku chybí acidopora s věnečkem chlupů.
  • Přední okraj čelního štítku má středový zářez, který bývá alespoň stejně hluboký jako široký.
Pozor na záměnu. Kritickou záměnou je Tapinoma subboreale. Dělnice se spolehlivě oddělují až kombinací několika přesných měření a statistickou klasifikací; běžná fotografie není bezpečný doklad druhu. Od Lasius niger se liší skrytou stopkou, absencí acidopory a odstávajících chloupků.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
suché trávníky · stepi a lesostepi · vápencové stráně · nízká vegetace a holá půda
Hnízdo
V létě využívá mělká a často stěhovaná hnízda pod kameny, v suti, drnu nebo pod dřevem; plod vyhřívá těsně pod povrchem, zatímco na zimu se stahuje hlouběji do půdy.
Potrava
Především loví drobné bezobratlé a sbírá mršiny, přijímá však také medovici a jiné cukerné zdroje.
Kolonie
Regionální účty uvádějí od několika set po zhruba dva tisíce dělnic, nikoli pevný evropský rozsah. Kolonie může mít jednu i více královen a genetické studie ukazují, že se jejich sestava během života hnízda mění.

Svatební lety

Kdy se rojí

Okřídlení jedinci se v českých přehledech uvádějí od května do července. Přímá studie zaznamenala líhnutí na konci června a lety od konce června do začátku července; květen je spíše okraj intervalu.

Jistota kalendáře: vyšší. Tmavé měsíce označují typické vrcholné období. Termín může posunout počasí, poloha i nadmořská výška.

Výskyt

Kde druh potkáte

V Česku se vyskytuje na vhodných teplých lokalitách nížin a pahorkatin po celém území, v chladnějších a vyšších oblastech je lokální. Revize z roku 2024 omezuje pravé Tapinoma erraticum převážně na Evropu, přibližně západně od 24° východní délky; řada starších východních údajů patří jiným kryptickým druhům.

Ochrana

Bez samostatné kategorie

Druh není zvláště chráněn podle přílohy III vyhlášky č. 395/1992 Sb. a český červený seznam bezobratlých z roku 2017 mu nepřiděluje samostatnou kategorii; to samo o sobě neznamená formální hodnocení LC.

Zdroje profilu

  1. Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
  2. Tapinoma erraticum — karta druhu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
  3. Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný checklist a katalogy.
  4. Seifert, Kaufmann & Fraysse. A taxonomic revision of the Palaearctic species of the ant genus Tapinoma Mayr 1861. Zootaxa, 2024.Moderní palearktická revize včetně morfometrického oddělení kryptických druhů.
  5. Seifert. The ecology of Central European non-arboreal ants — 37 years of a broad-spectrum analysis under permanent taxonomic control. Soil Organisms, 2017.Srovnávací syntéza 37 let terénních dat s hodnotami teploty a vlhkosti z výzkumných ploch. Uváděné velikosti kolonií, podíly hnízdních substrátů a potravní váhy jsou autorskými odhady či modely pro mezidruhové srovnání, nikoli univerzálními sčítáními každého hnízda.
  6. Meudec. Cycle Biologique de Tapinoma erraticum. Annales de la Société entomologique de France, 1973.Přímé sledování sezonního cyklu, stěhování hnízda a rojení.
  7. Meudec. Some aspects of individual behaviour during nest moving in the ant Tapinoma erraticum. Behavioural Processes 7(4): 377–382, 1982.Experimentální vyrušení hnízda ukázalo, že plod přenášela méně než polovina dělnic a jednotlivé transportérky se výrazně lišily rychlostí a účinností; počet běhů mezi hnízdy nebyl totožný s funkčním transportem.
  8. Lecocq de Pletincx & Aron. Sociogenetic structure, reproductive strategies and queen replacement in the erratic ant. Biological Journal of the Linnean Society, 2022.Genetická studie počtu, příbuznosti a obměny královen v koloniích.
  9. GBIF Occurrence Search API. Global Biodiversity Information Facility.Dynamické vyhledávání zveřejněných výskytových záznamů. Celkový počet zahrnuje i doklady bez souřadnic; filtr hasCoordinate ukazuje jen záznamy použitelné v mapě. Ani jeden údaj neměří početnost nebo úplnou obsazenost území.
  10. GBIF Maps API v2 a databáze výskytových záznamů. Global Biodiversity Information Facility.Otevřená mapová vrstva záznamů s geografickými souřadnicemi; není úplnou mapou současného rozšíření ani početnosti.
  11. Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
  12. Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.