Tapinoma subboreale

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Tapinoma subboreale bylo popsáno teprve v roce 2012. Tento druh však v Evropě žil už dávno předtím a býval zaměňován s velmi podobnými tmavými druhy rodu Tapinoma. Ze starších záznamů proto často nelze poznat, kde skutečně chyběl a kde byl mylně veden jako T. erraticum.

Druh vymezila morfometrie

Dělnice je drobná, hnědočerná až černá, s jediným nízkým článkem stopky schovaným pod dopředu posunutým gastrem. Na konci zadečku chybí acidopor s věnečkem chlupů a tělo nenese nápadné odstávající chlupy. Tyto znaky pomáhají poznat rod, nikoli bezpečně tento druh.

Druh byl vymezen pomocí kombinace standardizovaných měření několika dělnic z téhož hnízda; moderní palearktická revize platnost druhu potvrdila. Jediný rozdíl na jedné dělnici proto k určení nestačí.

Rozlišení od T. erraticum

U T. subboreale bývá středový zářez čelního štítku mělčí než široký, oči v průměru větší a ochmýření hlavy jemnější a přilehlejší. U T. erraticum je zářez zpravidla alespoň stejně hluboký jako široký. Jde však jen o průměrné rozdíly: hodnoty se překrývají a úhel preparátu může tvar zářezu opticky změnit.

Spolehlivé určení vychází z několika přesně definovaných poměrů změřených u více dělnic z jednoho hnízda. Zkrácené postupy s několika znaky mohou jednotlivé dělnice zařadit chybně.

Určení komplikuje také T. madeirense. Samice a dělnice obou druhů nelze podle morfometrie spolehlivě rozlišit; jistější vodítko poskytují samčí genitálie a jaderná DNA. Jednotlivá tmavá dělnice na kameni nebo běžná makrofotografie je proto dobrým záznamem rodu, ale často ne dokladem druhu.

Otevřená stanoviště různé vlhkosti

Druh je teplomilný, ale regionální údaje jej spojují se suchými krátkostébelnými trávníky a písčinami stejně jako s vřesovišti, suchými rašelinnými polštáři a mokřadními ploškami. Společným jmenovatelem bývá otevřenost a přímé slunce, které ohřívá mělké hnízdo. Samotná vlhkost podkladu tedy výběr stanoviště nevysvětluje.

Hnízda leží v půdě pod kamenem, v mechu či rašelině a na osluněných svazích. Kolonie může postavit nízkou kupku z půdy a rostlinného materiálu, která se na slunci zahřívá, a při změně podmínek využít jiné místo.

Britský odborný profil uvádí kolonie s několika stovkami dělnic a více plodnými královnami. Potravu tvoří především drobní bezobratlí, příležitostně také medovice. Údaje pocházejí z jedné oblasti a nelze z nich odvodit pevný počet královen pro všechna česká hnízda ani superkoloniální uspořádání.

Ve středoevropském srovnání se oba druhy vyskytovaly společně méně často, než by odpovídalo jejich podobným nárokům na prostředí. To může ukazovat na konkurenci, studie však nezjistila přímou agresi ani jiný konkrétní mechanismus.

Starší záznamy mohou patřit více druhům

Moderní revize dokládá areál od jižní Anglie, Francie a jižního Švédska přes střední Evropu a Itálii po Balkán a Ukrajinu. Český checklist výskyt potvrzuje. Pokud starší seznam T. subboreale neuvádí, samo o sobě to nedokládá, že zde druh chyběl: mohl být veden jako T. erraticum. Starý záznam lze znovu určit pouze tehdy, pokud se zachoval dostatečně kvalitní dokladový materiál.

Rojení v červnu a červenci

Belgický atlas i britský odborný profil uvádějí pohlavní jedince a rojení v červnu a červenci. Oba měsíce jsou doložené, z použitých údajů však nelze určit přesný vrchol rojení v Česku. Načasování se navíc může mezi jižním svahem a severnějším rašeliništěm lišit.