Solenopsis fugax

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Vlastní a hostitelská kolonie zůstávají oddělené; propojují je pouze úzké chodby, které Solenopsis fugax využívá při loupeži plodu. Tento způsob života se označuje jako lestobióza.

Loupež probíhá pod zemí

Drobné dělnice pronikají k larvám a kuklám, napadají je a odnášejí do vlastního hnízda. Literatura uvádí sousedy z rodů Lasius, Tetramorium, Myrmica, Formica, Camponotus i Tapinoma. Tento seznam vychází z různých pozorování a neukazuje, jak často druh využívá jednotlivé rody hostitelů.

Plod jiných mravenců je přímo doloženou potravou, druh na něm však není zcela závislý. Využívá také mrtvé členovce, vývojová stadia drobných půdních bezobratlých a podzemní sladké zdroje. Lestobióza popisuje jeho nápadnou strategii, nikoli celý jídelníček.

Dvě žlázy, dvě fáze nájezdu

Klasické pokusy Berta Hölldoblera ukázaly, že sekrety dvou žláz plní při nájezdu odlišné úlohy. Sekretem Dufourovy žlázy dělnice značily přístupové chodby a přiváděly další dělnice. Při plenění uvolňovaly z jedové žlázy dlouhodobě účinný repelent, který udržoval obránce hostitelské kolonie v odstupu od larev a kukel.

Studie neurčila chemické složení repelentu ani neprokázala, že by jím S. fugax hostitele zabíjel. První sekret přivádí další dělnice, druhý dočasně omezuje obranu sousední kolonie.

Rozdíl mezi dělnicí a královnou

Královna může být více než dvakrát delší než největší dělnice; rozdíl je ještě nápadnější při srovnání objemu těla. Tmaví pohlavní jedinci se proto během rojení na konci léta výrazně liší od světlých podzemních dělnic. Desetičlánkové tykadlo dělnice s nápadnou dvoučlánkovou paličkou, dva uzlíky stopky a párové zoubky na čelním štítku jsou dobré orientační znaky.

Dospělá kolonie může mít desítky tisíc dělnic. Srovnávací ekologická syntéza odhadla přibližně 50 000 dělnic, některé další přehledy uvádějí i více než sto tisíc. Nejde o přímé sčítání typického českého hnízda. Více královen v jedné kolonii je doloženo, jejich počet se však mezi koloniemi a populacemi liší. Z dočasného soužití zakladatelek ani z jediného místního vzorku proto nelze vyvozovat obecné pravidlo.

Specialista na teplou půdu, místy mimořádně hustý

Ve střední Evropě se druh váže hlavně na suché, teplé a otevřené lokality — vápencové trávníky, písčiny, kamenité stráně a další xerotermní půdy. Srovnání 35 obsazených ploch potvrdilo silnou vazbu na teplo a vápenité podloží.

Na jednom živinami chudém suchém trávníku bylo uvedeno až 92 hnízd na 100 metrech čtverečních. Jde o místní maximum, nikoli typickou hustotu. Ukazuje však, kolik podzemních hnízd může na vhodné lokalitě zůstat člověku skryto, dokud se neobjeví tmaví pohlavní jedinci.

Dva obtížně rozlišitelné druhy

Jméno S. fugax se v minulosti používalo velmi široce. Morfometrická revize z roku 2023 jej oddělila od podobné S. juliae kombinací mnoha měření. Jedna část analýzy pracovala s 35 vzorky a 137 dělnicemi, druhá s 25 hnízdními vzorky, 92 dělnicemi a 32 reprodukčními samicemi. Jednotlivé rozměry se u dělnic i reprodukčních samic překrývaly a obě skupiny byly proměnlivé. K určení proto nestačí jediná fotografie ani jeden jednoduchý poměr.

Český výskyt je spolehlivě doložen: revize ověřila samici sebranou 5. září 1985 na vrchu Skarechov u Ledčic. S. juliae zatím z Česka revidovaným materiálem doložena nebyla, což není důkaz její absolutní nepřítomnosti.

Rojení od srpna do října

Soubor 51 letových záznamů ze střední a severní Evropy měl medián 14. září a krajní data 10. srpna a 13. října. Soubor z východnější části areálu uvádí výrazně dřívější termíny, rozdíl však může souviset s místním klimatem i starším směšováním S. fugax a S. juliae. Pro Česko lze proto uvést období od srpna do října, zejména září, se střední mírou jistoty.