Plagiolepis xene

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Plagiolepis xene je bezdělnicový sociální parazit. Nestaví vlastní hnízdo a jeho potomstvo vychovávají hostitelské dělnice. V hostitelské kolonii žijí miniaturní samice parazita a jeho bezkřídlí samci.

Český objev v prázdných ulitách

Dne 12. srpna 1987 našel Pavel Bezděčka na východním svahu Svatého kopečku u Mikulova přibližně dvacet prázdných ulit suchomilek v jemné vápencové drti, černozemi a trávě. Ulity nebyly samostatnými hnízdy: tvořily komory rozsáhlejší hostitelské kolonie a obsahovaly mnoho pohlavních jedinců P. xene. Práce z roku 2024 tento údaj znovu prověřila a další tvrzené jihomoravské lokality označila za nepodložené. Jde tedy stále o jediný spolehlivě známý český výskyt.

Pozorování rojení na Slovensku

U Hoštiné na Slovensku našli badatelé 4. srpna 2019 desítky dělnic P. pygmaea, desítky mladých královen P. xene a několik jejích samců; většina královen byla čerstvě vylíhlá a v hnízdě ještě převažovaly kukly. Z laboratorní kolonie odebrané 26. července 2020 začali od 7. srpna několik dní kolem 15. hodiny vycházet okřídlené mladé královny i bezkřídlí samci, a to ve dnech, kdy teplotní maxima přesáhla 27 °C. Královny směřovaly ke světlu. Je to přímé pozorování opouštění umělého hnízda, ne důkaz společného letu obou pohlaví v přírodě.

Miniaturní pohlavní kasty

Pohlavní jedinci parazita jsou stejně malí jako dělnice hostitele. Podle jedné evoluční hypotézy umožňuje miniaturizace parazitickým larvám vyvinout se v samici nebo samce i z množství potravy, které u hostitele postačuje na dělnici. Pohlavní jedinec parazita by tak mohl vyrůst s podobným množstvím potravy jako hostitelská dělnice.

Hostitel omezuje dopad parazita přesunem královen

V laboratorních koloniích samice P. xene požíraly vajíčka hostitele a výrazně snižovaly počet vznikajících hostitelských dělnic. V přírodních polydomních soustavách však studie stejný pokles neprokázala. Hostitelské královny se v období kladení soustřeďovaly do částí sítě bez parazita, takže mezi propojenými hnízdy vzniklo prostorové rozdělení reprodukce. Účinek pozorovaný v laboratorním hnízdě proto nelze přímo vztáhnout na celou přírodní kolonii.

Rozptyl bez létajících samců

Samci se líhnou, páří a hynou uvnitř hnízda. Samice mohou krátce létat, velká část šíření ale probíhá spolu s pučením hostitelské kolonie. Genetická práce přesto doložila parazity také v nepříbuzném sousedním hnízdě vzdáleném 55 až 75 cm. Na malém měřítku tedy P. xene není omezena jen na původní hnízdní síť, přechod mezi vzdálenými populacemi hostitele je však zřejmě mnohem obtížnější.

Tři jihofrancouzské populace vzdálené 50–100 km byly geneticky silně oddělené: celková míra diferenciace θP dosáhla 0,63 a párové hodnoty 0,44–0,78. Poměr efektivní velikosti populace k celkové početnosti autoři odhadli přibližně na 0,01. Efektivní velikost je modelový genetický údaj: odpovídá velikosti ideální populace, v níž by genetický drift působil stejně silně. Tyto hodnoty se týkají francouzských populací, nikoli jediné známé české lokality.

Nejistota historického určení hostitele

Český nález i původní popis spojovaly parazita s P. vindobonensis, jménem dnes řazeným pod P. taurica. Molekulární fylogeneze naproti tomu váže geneticky zkoumanou P. xene k P. pygmaea a v hnízdech komplexu P. pallescens/taurica objevila jiné, dosud nepojmenované parazity. Výskyt P. xene v Mikulově potvrzuje český soupis druhů, bez nové analýzy historického materiálu však nelze spolehlivě určit, jaké dnešní jméno hostiteli náleží.