Formicinae · Plagiolepis
Plagiolepis xene
Stärcke, 1936
Miniaturní trvalý sociální parazit bez dělnické kasty, známý v Česku jediným historickým nálezem ze Svatého kopečku u Mikulova.
Profil druhu
Jak žije a čím je zajímavý
Plagiolepis xene dovedla sociální parazitismus k extrému. Nevytváří jedinou dělnici, nestaví vlastní hnízdo a bez cizí pracovní síly nedokáže vychovat potomstvo. Do hostitelské kolonie přidává jen miniaturní samice a bezkřídlé samce; všechnu péči obstarávají dělnice rodu Plagiolepis.
Český objev v prázdných ulitách
Dne 12. srpna 1987 našel Pavel Bezděčka na východním svahu Svatého kopečku u Mikulova přibližně dvacet prázdných ulit suchomilek v jemné vápencové drti, černozemi a trávě. Ulity nebyly samostatnými hnízdy: tvořily komory rozsáhlejší hostitelské kolonie a obsahovaly mnoho pohlavních jedinců P. xene. Práce z roku 2024 tento údaj znovu prověřila a další tvrzené jihomoravské lokality označila za nepodložené. Jde tedy stále o jediný spolehlivě známý český výskyt.
Jak se schovat v systému určování kast
Pohlavní jedinci parazita jsou stejně malí jako dělnice hostitele. Jedna evoluční hypotéza říká, že miniaturizace dovoluje parazitickým larvám projít hostitelským systémem výživy a určování kast: s množstvím potravy běžně postačujícím pro hostitelskou dělnici vznikne dospělá samice nebo samec P. xene. Parazit tak vyrábí reprodukční potomstvo za zlomek nákladů, které by hostitel potřeboval na vlastní pohlavní kasty.
Hostitel přesouvá královny, parazit požírá vajíčka
V laboratorních koloniích samice P. xene požíraly vajíčka hostitele a výrazně snižovaly produkci jeho dělnic. V přírodních polydomních soustavách však studie stejný propad neprokázala. Hostitelské královny se v období kladení soustřeďovaly do částí sítě bez parazita, takže mezi propojenými hnízdy vzniklo prostorové rozdělení reprodukce. Účinek parazita proto nelze převést z jedné laboratorní krabičky přímo na celou přírodní kolonii.
Rozptyl bez létajících samců
Samec se narodí, páří a umírá uvnitř hnízda. Samice mohou krátce létat, velká část šíření ale probíhá spolu s pučením hostitelské kolonie. Genetická práce přesto doložila parazity také v nepříbuzném sousedním hnízdě vzdáleném 55 až 75 cm. Na malém měřítku tedy P. xene není úplně uvězněna v rodné síti, přechod mezi vzdálenými ostrůvky hostitele je však zřejmě mnohem obtížnější.
Historický hostitel není uzavřená otázka
Český nález i původní popis spojovaly parazita s P. vindobonensis, jménem dnes řazeným pod P. taurica. Molekulární fylogeneze naproti tomu váže geneticky zkoumanou P. xene k P. pygmaea a v hnízdech komplexu P. pallescens/taurica objevila jiné, dosud nepojmenované parazity. Bez nové analýzy mikulovského materiálu proto profil zachovává potvrzený výskyt P. xene podle českého checklistu, ale nepředstírá, že historické určení hostitele už odpovídá dnešní taxonomii.
Publikovaný český nález v GBIF chybí
GBIF při revizi profilu nevracel pro P. xene žádný český výskytový záznam, přestože publikace přesně uvádí Mikulov, datum i nálezový kontext a český checklist druh přijímá. Ani vysoký globální počet není jednoduchý ukazatel rozšíření: 911 z 1148 tehdejších záznamů pocházelo z jediného datasetu městských parků v Montpellier. Agregátor tak může zároveň vynechat známou českou lokalitu a mnohonásobně vzorkovat jiné místo.
Mapa proto ukazuje zveřejněná georeferencovaná data, ne úplný areál ani počet populací. U bezdělnicového parazita je mezera obzvlášť pravděpodobná: běžný odběr hostitelských dělnic jej nezachytí a správný nález vyžaduje pohlavní jedince, vhodnou část sezony a prohlídku hnízdní sítě.
Určování
Na co se dívat
- Dělnická kasta vůbec neexistuje. Všechny běžně pracující drobné mravence v napadeném hnízdě tvoří dělnice hostitelského druhu.
- Samice měří jen 1,2 až 1,3 mm a po odhození křídel se velikostí i celkovým vzhledem podobají dělnicím hostitele; mají však robustněji utvářenou hruď pohlavní kasty.
- Samec je přibližně 1,3 mm dlouhý, bez funkčních křídel a nese nanejvýš jejich drobné zbytky. Také on se na první pohled podobá dělnici hostitele.
- Čerstvé samice jsou okřídlené; profilový snímek ukazuje, jak velkou část těla u tohoto téměř mikroskopického mravence zabírá hruď s létacími svaly.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- xerotermní trávníky · vápencové stráně · skalnaté půdy · teplá stanoviště hostitelských Plagiolepis
- Hnízdo
- Vlastní samostatné hnízdo nevytváří. Geneticky ověřené populace trvale žijí v polydomních sítích P. pygmaea; český historický nález pocházel z rozsáhlého hnízda tehdy určeného jako P. vindobonensis v jemné vápencové drti a prázdných ulitách, ale hostitel ani parazit nebyli moderně molekulárně přezkoumáni.
- Potrava
- Hostitelské dělnice krmí pohlavní jedince parazita trofalaxí. Samice P. xene zároveň požírají vajíčka hostitele, a mohou tak měnit rozdělení hostitelského plodu mezi částmi hnízdní sítě.
- Kolonie
- Napadené hnízdo může obsahovat přes sto reprodukčních samic parazita a výrazně méně samců. Páření probíhá převážně uvnitř hnízda; více než polovina geneticky zkoumaných královen se pářila se dvěma až čtyřmi samci.
Svatební lety
Kdy se rojí
Nejde o klasický společný výlet obou pohlaví: samci nelétají a páření probíhá v hnízdě. Pohlavní jedinci se objevují hlavně od srpna do října; na Slovensku čerstvé samice počátkem srpna při teplotách nad 27 °C mířily za světlem.
Jistota kalendáře: střední. Tmavé měsíce označují typické vrcholné období. Termín může posunout počasí, poloha i nadmořská výška.
Výskyt
Kde druh potkáte
Jediný spolehlivě doložený český nález pochází z 12. srpna 1987 z východního svahu Svatého kopečku u Mikulova. Evropský areál je silně ostrůvkovitý a sahá přibližně od Portugalska po Turecko; nová slovenská lokalita u Hoštiné posunula známou severní hranici.
Ochrana
Bez samostatné české kategorie
Druh není samostatně hodnocen v českém Červeném seznamu 2017 a není uveden mezi zvláště chráněnými živočichy; to není kategorie LC. Jediná známá česká lokalita, závislost na hostitelské kolonii a geneticky velmi diferencované populace ukazují na možnou zranitelnost, nikoli však na formálně stanovený český stupeň ohrožení.
Zdroje profilu
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
- Stärcke. Retouches sur quelques fourmis d'Europe. I: Plagiolepis xene nov. sp. et P. vindobonensis Lomnicki. Entomologische Berichten, 1936.Původní popis Plagiolepis xene; digitální kopie je dostupná pod licencí CC BY 3.0 NL.
- Bezděčka. Schránky měkkýšů jako příležitostné úkryty mravenců. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 2000.Detailní popis jediného doloženého českého nálezu P. xene na Svatém kopečku u Mikulova v srpnu 1987.
- Jancík & Purkart. Ants at Hoštiná (north-west Slovakia) with notes on selected species. Entomofauna carpathica, 2024.Pětiletá terénní studie s určováním, fenologií a biologií P. xene; kriticky reviduje také údaj o českém rozšíření.
- Aron, Passera & Keller. Evolution of social parasitism in ants: size of sexuals, sex ratio and mechanisms of caste determination. Proceedings of the Royal Society B, 1999.Experimentální studie miniaturizace pohlavních kast P. xene, vychýleného poměru pohlaví a ztráty dělnické kasty.
- Passera, Gilbert & Aron. Social parasitism in ants: effects of the inquiline parasite Plagiolepis xene on queen distribution and worker production of its host Plagiolepis pygmaea. Insectes Sociaux, 2001.Terénní studie polygynních a polydomních kolonií P. pygmaea: v parazitovaných koloniích se hostitelské královny v období kladení vajíček soustřeďovaly převážně do neparazitovaných hnízd; v terénu nebyla produkce dělnic nižší.
- Degueldre et al. Evolutionary history of inquiline social parasitism in Plagiolepis ants. Molecular Phylogenetics and Evolution, 2021.Molekulární fylogeneze dokládající opakovaný nezávislý vznik bezdělnicových parazitů a blízký vztah P. xene k P. pygmaea.
- Mardulyn, Thurin, Piou, Grumiau & Aron. Dispersal in the inquiline social parasite ant Plagiolepis xene. Insectes Sociaux, 2014.Genetická studie šíření parazita pučením s hostitelem i přechodu do blízkého nepříbuzného hnízda.
- Thurin & Aron. No reversion to single mating in a socially parasitic ant. Journal of Evolutionary Biology, 2011.Rodokmenová analýza ukazující, že více než polovina zkoumaných královen P. xene se pářila se dvěma až čtyřmi samci.
- Trontti, Aron & Sundström. The genetic population structure of the ant Plagiolepis xene — implications for genetic vulnerability of obligate social parasites. Conservation Genetics, 2006.Populačně genetická studie silné diferenciace, velmi malého počtu zakladatelů a genetické zranitelnosti izolovaných populací.
- Kirschner, Seifert, Kröll, STEPPE Consortium, Schlick-Steiner & Steiner. Phylogenomic inference and demographic model selection suggest peripatric separation of the cryptic steppe ant species Plagiolepis pyrenaica stat. rev.. Molecular Ecology, 2023.Primární integrativní revize komplexu P. taurica; genomika, morfometrie a topotypické vzorky dokládají P. vindobonensis jako mladší synonymum P. taurica.
- GBIF Occurrence Search API. Global Biodiversity Information Facility.Dynamické vyhledávání zveřejněných výskytových záznamů. Celkový počet zahrnuje i doklady bez souřadnic; filtr hasCoordinate ukazuje jen záznamy použitelné v mapě. Ani jeden údaj neměří početnost nebo úplnou obsazenost území.
- GBIF Maps API v2 a databáze výskytových záznamů. Global Biodiversity Information Facility.Otevřená mapová vrstva záznamů s geografickými souřadnicemi; není úplnou mapou současného rozšíření ani početnosti.
- Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
- Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.
