Formicinae · Plagiolepis
mravenec vídeňský
Plagiolepis vindobonensis Lomnicki, 1925
Drobounký teplomilný mravenec moravských stepí, kterého české zdroje tradičně uvádějí jako Plagiolepis vindobonensis, zatímco moderní integrativní revize jej řadí k P. taurica.
Profil druhu
Jak žije a čím je zajímavý
Při délce kolem jednoho až dvou milimetrů může mravenec vídeňský na kameni vypadat jen jako pohyblivá tmavá tečka. V Česku patří k výrazně teplomilným obyvatelům otevřených stepních a lesostepních míst. Hnízdní štěrbiny pod kameny mu poskytují teplo i ochranu, ale zároveň vysvětlují, proč jej běžný návštěvník lokality snadno přehlédne.
Jméno, které předběhla taxonomie
Profil zachovává jméno z českého checklistu z roku 2018 a z tuzemské určovací literatury. Výzkum zveřejněný v roce 2023 ale porovnal genomická data, mnohoznakovou morfometrii i materiál z okolí typové lokality ve vídeňském Sieveringu. Topotypické vzorky se jednoznačně seskupily s Plagiolepis taurica, nikoli s P. pallescens, a autoři proto P. vindobonensis zařadili mezi synonyma P. taurica. Jiné databáze změnu ještě nepřevzaly: GBIF Backbone stále nabízí P. vindobonensis jako samostatný přijatý druh. Rozpor tedy není chybou v jednom určovacím znaku, ale důsledkem rozdílně rychlé aktualizace taxonomických autorit.
Jako obrazový doklad proto profil používá syntyp P. taurica CASENT0912433, který autoři moderní revize přímo zkoumali. AntWeb u téhož exempláře správně uvádí typový status P. maura taurica, ale v současném záhlaví jej ještě řadí k P. pallescens. Také zde je určující revidované vyhodnocení typového materiálu, nikoli starší databázový štítek.
Složitější rodina, než napovídá velikost
Genetická studie kolonií označených už tehdy jako P. taurica, dříve P. vindobonensis, ukázala neobvyklou kombinaci. Zkoumaná hnízda obsahovala po jedné až pěti královnách, každá královna se pářila s několika samci a příbuzenské páření bylo časté. Přesto si kolonie udržovaly poměrně vysokou vnitřní příbuznost. Ve zkoumaných koloniích probíhalo páření uvnitř hnízda a dceřiné královny byly po něm přijímány jako nové reprodukční královny v rodném hnízdě. Husté shluky hnízd na některých lokalitách mohou naznačovat polydomii, tedy využívání více hnízd jednou kolonií.
Co lze odvodit pro péči o lokality
Absence samostatné kategorie v českém Červeném seznamu neříká, že je druh všude běžný. Česká naleziště jsou soustředěna do teplých oblastí a často zabírají malé zbytky suchých trávníků. Z doložené vazby na otevřená xerotermní stanoviště lze opatrně odvodit, že druhu může prospívat zachování mozaiky nízké vegetace, holé půdy, kamenů a skalních spár. Pastva, seč nebo jiné přiměřené narušování mohou pomáhat brzdit zarůstání; jde však o obecný managementový závěr ze stanovištních nároků, nikoli o výsledek cílené studie tohoto mravence.
Určování
Na co se dívat
- Dělnice měří jen 1,1 až 2,2 milimetru, jsou jednolitě hnědé až hnědočerné a nohy, kusadla i tykadlové násadce mají světlejší.
- Hlava je přibližně stejně dlouhá jako široká, dělnice mají jedenáct článků tykadla a petiolární článek je při pohledu shora téměř skrytý pod zadečkem.
- Na hrudi a zadečku stojí řídké chloupky; povrch těla je hladký, nápadně lesklý a bez výrazné plastické skulptury.
- Pro tradiční odlišení od P. pygmaea je důležitá délka článků tykadlového bičíku: druhý článek je zřetelně kratší než třetí a třetí jen nepatrně kratší než čtvrtý.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- suché stepi a lesostepi · výslunné trávníky · vápencové stráně · skalnatá a kamenitá stanoviště
- Hnízdo
- Zakládá hnízda pod kameny, v kamenné suti, skalních štěrbinách a v půdě; využít může také drn nebo prostor pod ležícím dřevem.
- Potrava
- Potravu tvoří hlavně nektar a medovice získávaná při trofobióze s rostlinnými savci. Přesný podíl jednotlivých zdrojů potravy v českých populacích není kvantifikovaný.
- Kolonie
- Kolonie mohou mít jednu až několik královen. Genetická studie P. taurica, v níž byl tento taxon uveden jako dřívější P. vindobonensis, zjistila jednu až pět královen, mnohonásobné páření královen a časté páření příbuzných jedinců; husté shluky hnízd mohou naznačovat polydomii.
Svatební lety
Kdy se rojí
Český odborný přehled uvádí výskyt okřídlených samců a samic od konce května do července. Moderní revize pro P. taurica uvádí průměrný výskyt okřídlených jedinců 12. července (rozsah 14. června až 23. srpna; n = 9), takže místní průběh se může mezi roky a oblastmi posouvat.
Jistota kalendáře: střední. Tmavé měsíce označují typické vrcholné období. Termín může posunout počasí, poloha i nadmořská výška.
Výskyt
Kde druh potkáte
V českých přehledech je druh doložen hlavně z teplých oblastí Moravy v planárním a kolinním stupni; v Kraji Vysočina je silně lokální. V pojetí moderní revize jde o západní část širokého stepního areálu P. taurica, který od izolovaných stanovišť ve střední Evropě pokračuje přes východní Evropu do střední Asie.
Ochrana
Bez samostatné kategorie
Pod jménem P. vindobonensis není druh v českém Červeném seznamu bezobratlých 2017 samostatně hodnocen a není uveden mezi zvláště chráněnými živočichy v příloze III vyhlášky č. 395/1992 Sb. To není totéž co kategorie LC. Z vazby na xerotermní stanoviště lze opatrně předpokládat citlivost na zarůstání, zástavbu a úbytek kamenitých mikrostanovišť; cílená česká studie dopadů však v použitých zdrojích chybí.
Zdroje profilu
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírá z integrativní revize Wagner et al. 2017, nikoli z vlastního voucherového souboru.
- Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný checklist a katalogy.
- Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Plagiolepis vindobonensis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2016.Odborný popis tradičně vedeného taxonu, dělnice a určovacích znaků. Profil stránku nepoužívá jako obrazový doklad, protože interní název její fotografie a HTML titul taxonu si odporují s viditelným popiskem.
- Kirschner, Seifert, Kröll, STEPPE Consortium, Schlick-Steiner & Steiner. Phylogenomic inference and demographic model selection suggest peripatric separation of the cryptic steppe ant species Plagiolepis pyrenaica stat. rev.. Molecular Ecology, 2023.Primární integrativní revize komplexu P. taurica; genomika, morfometrie a topotypické vzorky dokládají P. vindobonensis jako mladší synonymum P. taurica.
- Thurin, Sery, Guimbretière & Aron. Colony kin structure and breeding system in the ant genus Plagiolepis. Molecular Ecology, 2011.Genetická studie P. taurica, výslovně uvedené jako dřívější P. vindobonensis; dokládá fakultativní polygynii, jednu až pět královen, vysokou polyandrii, páření uvnitř kolonie a přijímání dceřiných královen do rodné kolonie.
- Hejda, Farkač & Chobot (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017.Národní hodnocení ohrožení bezobratlých; zdroj českých kategorií CR, EN, VU a NT uváděných v profilech.
- Vyhláška č. 395/1992 Sb., příloha III. Ministerstvo životního prostředí / e-Sbírka, 1992.Oficiální seznam zvláště chráněných živočichů; umožňuje ověřit právní status druhů, které v příloze uvedeny nejsou.
