Formicinae · Plagiolepis
Plagiolepis taurica
mravenec vídeňský
Drobounký teplomilný mravenec moravských stepí, kterého české zdroje tradičně uvádějí jako Plagiolepis vindobonensis, zatímco moderní integrativní revize jej řadí k P. taurica.
Fotografie druhu Plagiolepis taurica
Zvětšit4 fotografieSyntypová dělnice Plagiolepis taurica CASENT0912433 fotografovaná z profilu
Foto: Z. Lieberman / AntWeb.orgLicence: CC BY-SA + GFDL (verze neuvedeny) (licenční údaje ↗)Úpravy: Změna rozměrů, doplnění bílých okrajů a převod do WebP. Jde o syntyp P. maura taurica CASENT0912433, který revize z roku 2023 přímo studovala jako P. taurica; záhlaví AntWebu jej dosud řadí k P. pallescens.
ZvětšitJedinci druhu Plagiolepis taurica s larvami a kuklami v hnízdě u Hundsheimu.
Na snímku: kolonie
Foto: Jonghyun ParkLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitPlagiolepis taurica v terénu u Hundsheimu.
Na snímku: živý jedinec
Foto: Jonghyun ParkLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitPlagiolepis taurica na květu ve Vídni.
Na snímku: živý jedinec
Foto: carnifexLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
Určování
Určovací znaky
- Dělnice měří jen 1,1 až 2,2 milimetru, jsou jednolitě hnědé až hnědočerné a nohy, kusadla i tykadlové násadce mají světlejší.
- Hlava je přibližně stejně dlouhá jako široká, dělnice mají jedenáct článků tykadla a první článek stopky je při pohledu shora téměř skrytý pod zadečkem.
- Na hrudi a zadečku stojí řídké chloupky; povrch těla je hladký, nápadně lesklý a bez výrazné plastické skulptury.
- Pro tradiční odlišení od P. pygmaea je důležitá délka článků tykadlového bičíku: druhý článek je zřetelně kratší než třetí a třetí jen nepatrně kratší než čtvrtý.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- suché stepi a lesostepi · výslunné trávníky · vápencové stráně · skalnatá a kamenitá stanoviště
- Hnízdo
- Zakládá hnízda pod kameny, v kamenné suti, skalních štěrbinách a v půdě; využít může také drn nebo prostor pod ležícím dřevem.
- Potrava
- Potravu tvoří hlavně nektar a medovice savého hmyzu, například mšic a červců. Přesný podíl jednotlivých zdrojů potravy v českých populacích není kvantifikovaný.
- Kolonie
- Pro české populace nemáme spolehlivé údaje, podle nichž by bylo možné zobecnit počet královen nebo velikost kolonie. Často citované údaje o 1–5 královnách pocházejí z jižní Francie a moderní revize je přiřadila jinému druhu P. pyrenaica.
Svatební lety
Kdy se rojí
V moravských hnízdech byli 8. června nalezeni okřídlení pohlavní jedinci, samotný let však pozorován nebyl. Revize uvádí jejich výskyt od 14. června do 23. srpna (n = 9); tyto nálezy samy neurčují termíny svatebních letů.
Výskyt
Rozšíření a výskyt
V českých přehledech je druh doložen hlavně z teplých moravských nížin a pahorkatin; v Kraji Vysočina je silně lokální. V pojetí moderní revize jde o západní část širokého stepního areálu P. taurica, který od izolovaných stanovišť ve střední Evropě pokračuje přes východní Evropu do střední Asie.
Podrobný profil
Biologie, určení a české doklady
Mravenec vídeňský je jen 1,1–2,2 mm dlouhý a na kameni připomíná pohyblivou tmavou tečku. Obývá teplé stepi, lesostepi a skalnatá místa, kde hnízdí pod kameny, v půdě a ve štěrbinách.
Jak jej poznat
Dělnice je jednolitě hnědá až hnědočerná, s hladkým lesklým povrchem, světlejšími končetinami a jedenáctičlánkovými tykadly. První článek stopky je při pohledu shora téměř skrytý pod zadečkem. Pro tradiční odlišení od Plagiolepis pygmaea pomáhají proporce článků tykadlového bičíku.
Jednotlivé dělnice se však silně překrývají s dalšími příbuznými druhy. Spolehlivé určení vyžaduje více jedinců z jednoho hnízda, přesná měření a znalost původu vzorku; běžná fotografie nestačí.
Přijaté jméno Plagiolepis taurica
České zdroje tradičně používají jméno P. vindobonensis. Integrativní revize z roku 2023 ale porovnala typový i současný materiál a uznala jméno P. vindobonensis za mladší synonymum P. taurica. Stejně dopadl i český vzorek z Mohelenské hadcové stepi. Profil proto zachovává známé české jméno, ale v taxonomických údajích uvádí současně přijímané P. taurica.
Revize také ukázala, že často citovaná francouzská data o několika královnách v kolonii patří jinému druhu, P. pyrenaica. Velikost a počet královen moravských kolonií proto zatím nejsou spolehlivě doloženy.
Potrava, výskyt a rojení
Dělnice využívají hlavně nektar a medovici savého hmyzu, například mšic a červců. České nálezy pocházejí z nejteplejších částí Moravy, mimo jiné z Grygova, Mohelna a okolí Brna; na Vysočině je druh silně lokální.
Okřídlení pohlavní jedinci byli v českých hnízdech nalezeni už v červnu. Širší údaje pro P. taurica pokrývají období od června do srpna. Přesný tuzemský vrchol letu znám není.
Jméno druhu
Přijaté jméno je Plagiolepis taurica.
Český soupis používá jméno Plagiolepis vindobonensis Lomnicki, 1925; novější revize je považuje za synonymum přijatého jména. Obě označení zde vedou ke stejnému druhu.
Přijatý taxon v externím katalogu Zdroj taxonomického zařazeníDalší čtení
Související témata
Zdroje profilu
Profil naposledy revidován .
- Werner, Bezděčka, Bezděčková & Pech. An updated checklist of the ants of the Czech Republic. Acta Rerum Naturalium, 2018.Kritický seznam 111 volně žijících druhů doložených z ČR a oddělený soupis pěti zavlečených druhů žijících uvnitř budov. Autoři do seznamu nepůvodních druhů zahrnuli jen taxony přítomné delší dobu nebo na více místech, nikoli nahodilé nálezy a jednorázové importy; údaje pro T. immigrans a T. staerckei přebírají z integrativní revize Wagner et al. 2017.
- Bezděčková & Bezděčka. Mravenci Vysočiny — komentovaný přehled druhů. Příroda Vysočiny, 2017.České názvy, určovací znaky, rozměry, regionální ekologie, výskyt a orientační fenologie řady druhů. Souhrnná stránka tiskne chybně roky autorit u M. rugulosa (1846 místo 1849), F. pratensis (1793 místo 1783) a F. lugubris (1840 místo 1838); profily používají současný soupis druhů a taxonomické katalogy.
- Ødegaard, Staverløkk & Gjershaug. Plagiolepis vindobonensis — artsbeskrivelse. Artsdatabanken / Norsk institutt for naturforskning, 2016.Odborný popis tradičně vedeného taxonu, dělnice a určovacích znaků. Profil stránku nepoužívá jako obrazový doklad, protože interní název její fotografie a HTML titul taxonu si odporují s viditelným popiskem.
- Kirschner, Seifert, Kröll, STEPPE Consortium, Schlick-Steiner & Steiner. Phylogenomic inference and demographic model selection suggest peripatric separation of the cryptic steppe ant species Plagiolepis pyrenaica stat. rev.. Molecular Ecology, 2023.Primární integrativní revize komplexu P. taurica; genomika, morfometrie a topotypické vzorky dokládají P. vindobonensis jako mladší synonymum P. taurica. Český vzorek CZE:Mohelno-0.5S práce genomicky i morfologicky přiřadila k balkánsko-panonské podskupině P. taurica.
- Thurin, Sery, Guimbretière & Aron. Colony kin structure and breeding system in the ant genus Plagiolepis. Molecular Ecology, 2011.Genetická studie 26 hnízd od Perpignanu je označila dobovým jménem P. taurica či P. vindobonensis a doložila 1–5 královen, polyandrii, příbuzenské páření a přijímání dcer. Integrativní revize z roku 2023 ale všechny populace jižní Francie řadí k P. pyrenaica, takže údaje nelze přenášet na moravskou P. taurica.
- Dvořák et al. Hymenoptera of Hády Hill, near the city of Brno (Czech Republic), collected during the Third Czech-Slovak Hymenoptera meeting. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae 93: 53–92, 2008.Primární terénní doklad dvou hnízd P. vindobonensis na Hádecké planince a Kavkách 8. června 2007; v obou byly okřídlené kasty, ale práce nepozorovala vlastní let.
- Bezděčka & Bezděčková. Mravenci ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci. Acta Rerum Naturalium 8: 51–54, 2010.Revize muzejní sbírky dokládá z Grygova šest dělnic z 20. srpna 1939 a devět dělnic z 21. dubna 1940.
