Hypoponera punctatissima

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Hypoponera punctatissima je drobný půdní predátor teplých mikrostanovišť. V kompostu, hnoji nebo pilinách využívá teplo vznikající rozkladem, na přirozených stanovištích osluněnou půdu a skály. Ve střední a severní Evropě proto žije ve sklenících a dalších stavbách i venku na trávnících, v sadech nebo na skalních výchozech.

Jak druh poznat

Dělnice měří přibližně 2,5–3,0 mm. Má úzké žlutohnědé až tmavohnědé tělo. Malé složené oko tvoří jedna až šest faset, které mohou částečně splývat. První dlouhý článek tykadla je vzhledem k hlavě krátký a přes hřbet střední části těla vede hluboká rýha. Bok této části těla, odborně mesopleuron, je hladký a lesklý; u podobné H. eduardi je tečkovaný nebo zvrásněný.

Druhy rodu Ponera mají dvoučlánkové čelistní makadlo. Na spodní straně petiolu, jediného článku stopky za střední částí těla, mají také průsvitné okénko zvané fenestra a pár zubů. Nejtěžší je odlišení od H. ergatandria: oba druhy jsou si vzhledem i velikostí velmi podobné a rozlišuje je až kombinace přesně změřené šířky hlavy a délky prvního dlouhého článku tykadla. Samice a samci vyžadují jiné soubory znaků než dělnice; postup uvádí odborný morfometrický klíč.

Oba druhy se mohou v Evropě vyskytovat vedle sebe, jednou byly nalezeny i v témže skleníku. Starší literatura je často směšovala, takže údaje označené pouze jako „H. punctatissima ze skleníku“ nelze bez přeměření vždy přiřadit dnešnímu druhu.

Bezkřídlí samci ve dvou velikostech

Okřídlené královny, označované jako gynomorfní samice, mají velké složené oči a mohutnější střední část těla s plně vyvinutými křídelními svaly. Samci jsou naproti tomu bezkřídlí a podobají se dělnicím; mimo kolonii nebyli zaznamenáni. Ve stejném hnízdě se mohou objevit dvě velikostní formy. Menší samci mají velikost hlavy asi 615–722 mikrometrů, větší 762–879 mikrometrů.

Zhojená poranění byla nalezena u tří z osmi velkých samců, ale u žádného z devatenácti malých, což nepřímo ukazuje na souboje velkých jedinců. Přímé pokusy popisující rozdílné způsoby získávání samic u obou velikostních forem se však týkaly H. ergatandria. V koloniích se objevují také bezkřídlé samice s většíma očima a mohutnějším tělem; jejich rozmnožovací úloha u H. punctatissima nebyla přímo ověřena.

Hnízdo, potrava a velikost kolonie

Severně od 48. rovnoběžky ležela z 32 popsaných hnízdišť čtvrtina ve vytápěných budovách, 59 % venku v rozkládajících se hromadách organického materiálu a 16 % na osluněných přírodních či polopřirozených místech bez tepla z rozkladu. Hnízdo tvoří nepravidelné komůrky a chodby v půdě nebo sypkém organickém materiálu a nemusí mít stálý vchod na povrch.

V hromadě koňského hnoje se mravenci drželi v rozmezí 22–32 °C. V létě může rozklad přehřát hlubší část hromady a posunout plodové komůrky jen jeden až dva centimetry pod povrch; v zimě naopak chrání hlubší vrstvy před mrazem.

Dělnice loví drobné půdní bezobratlé, zejména chvostoskoky a jiné půdní členovce. Kvůli skrytému způsobu života se druh častěji objeví při prosívání kompostu, přesunu kůry nebo záchytu okřídlené samice než na sladké návnadě.

V šesti důkladněji sečtených hnízdech bylo zaznamenáno 29 až 175 dělnic. Blízko sebe ležící hnízda v pilinové hromadě mohla patřit jediné kolonii rozdělené mezi více dutin; mohla také obsahovat více královen. Pozorovatel však nedokázal určit, zda šlo o jednu, nebo několik kolonií. V jednotlivých hnízdních vzorcích bylo zaznamenáno 2 až 17 bezkřídlých samců; v jednom vzorku šlo o 17 malých samců. Ve dvou popsaných případech kolonie vytvořily 25 a 29 okřídlených samic.

Rozptyl a výskyt v Česku

Kolonii samostatně zakládají okřídlené samice. Třicet jedna letových dokladů spadalo mezi 28. května a 25. srpna, průměrné datum bylo 18. července. Přímý start z hnízda byl pozorován 9. srpna večer při 22 °C; přesný český vrchol rojení změřen nebyl.

Český soupis vede H. punctatissima mezi potvrzenými venkovními druhy, zatímco H. ergatandria uvádí zvlášť mezi zavlečenými druhy žijícími uvnitř budov. Starší československé doklady označené jako nejisté určení (cf. punctatissima) mohou kvůli pozdějšímu rozdělení druhů vyžadovat nové posouzení.