Proceratium melinum

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mezi českými mravenci se Proceratium melinum poznává nejsnáze při pohledu z boku. Silně vyklenutý čtvrtý zadečkový článek tvoří zadní obrys těla a jeho anatomická špička je pod ním podvinutá dopředu k hrudi. Mravenec je nápadný tvarem, ale skrytý způsobem života: většinu času tráví v půdě, mezi kořeny, v trouchnivém dřevě nebo hluboko ve spárách.

Jak vypadá

Dělnice měří podle světové taxonomické monografie 3,30–4,15 mm, je žlutavá až světle hnědá, hrubě skulpturovaná a její oko působí jen jako nepatrná tmavá tečka. Královna měří 4,37–4,64 mm, má mnohem větší oči a plně vyvinutou letovou hruď. Samec je dlouhý 3,53–4,00 mm a na rozdíl od samičích kast převážně černý se světlejšími tykadly a nohami. Rozsah 2,7–3,2 mm v českém regionálním přehledu je s revizními hodnotami v rozporu.

K určovacím znakům patří oddělené čelní lišty, krátké tykadlové násadce, hrubá skulptura hlavy a první článek chodidla přední nohy (basitarsus) delší než u prostřední nohy. Ponera testacea i Hypoponera punctatissima jsou rovněž drobné, žlutohnědé a podzemní, jejich zadeček však směřuje běžně dozadu. Solenopsis fugax je ještě menší a má jinou stavbu pasu.

Teplá krajina, vlhké hnízdo

Druh obývá skalní stepi, lesostepi, staré parky a zahrady v teplých oblastech. Samotné hnízdo však bývá ve stabilně vlhkém úkrytu: mezi kořeny stromu, v hlubší půdě, v trouchnivém dřevě nebo přibližně třicet centimetrů pod povrchem u základové zdi. Moravské hnízdo bylo nalezeno také u místa, kam ústil okapový svod.

Moravské nálezy a jméno fialai

První kroměřížský záznam pochází ze srpna 1932, kdy byli na telefonním sloupu pozorováni pářící se samec a okřídlená samice. Od roku 1933 sledoval O. Fiala hnízdo u zdi domu v Kojetínské ulici; další kolonii našel roku 1943 v Palackého ulici. Historické práce uvádějí také Šerkovice, Květnici u Tišnova, Prostějov, Hlínu u Ivančic, Mohelno, Hády u Brna a okolí Čejče.

Kratochvíl popsal moravský materiál roku 1944 jako Sysphincta fialai. Toto jméno je dnes synonymem Proceratium melinum a dochované syntypy spojují stará pozorování s dnešním druhem. Novější datovaná pozorování jsou řídká, český soupis druhů jej však nadále vede jako potvrzený.

Rojení na konci léta

Středoevropské nálezy okřídlených samic a samců spadají mezi 17. srpna a 24. září, nejčastěji na konec srpna a začátek září. Na Moravě bylo rojení pozorováno od poledne do pozdního odpoledne. Samci vycházeli z hnízda jako první; samce i okřídlené samice doprovázely dělnice a před startem šplhali na stébla nebo jiné struktury do výšky 0,75–1 metru. Dvě zaznamenané kopulace proběhly na podkladu či vegetaci; zda je tento způsob páření pravidlem, není známo.

Kolonie a potrava

Jedno neúplné hnízdo obsahovalo 57 dělnic, 28 gynomorfních samic a 12 samců. Z dlouhodobě sledované kroměřížské kolonie vycházelo při rojení každoročně souhrnně přibližně 150 nebo více mravenců — samců, okřídlených samic a doprovázejících dělnic. Celková velikost kolonie proto musela být vyšší; úplné sčítání ani počet reprodukčních královen ale neznáme.

Přirozená potrava P. melinum nebyla přímo pozorována. Několik jiných druhů rodu Proceratium loví a skladuje pavoučí, případně jiná členovčí vajíčka; u P. silaceum podvinutý zadeček přidržuje kluzké vajíčko u kusadel. U P. melinum je proto taková specializace pouze předpokladem odvozeným z chování příbuzných druhů, ne doloženým jídelníčkem.

U P. melinum byla přímo pozorována jiná funkce zadečku: dělnice jím uzavíraly chodbu umělého hnízda. U příbuzných druhů může pomáhat při přenášení vajíček a dopředu orientované žihadlo může být výhodné v úzkých půdních štěrbinách. Nápadný tvar tedy pravděpodobně slouží více účelům.