Ponera coarctata

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec zemní tráví většinu života mezi půdními částicemi, kořeny, mechem a opadem. Jeho oči tvoří jen několik faset, na konci zadečku má funkční žihadlo a mezi prvními dvěma velkými oddíly zadečku nápadné zaškrcení. Malá podzemní kolonie v terénu snadno unikne pozornosti.

Jak jej odlišit

Dělnice bývá hnědá až hnědočerná. Její petiolární uzel je při pohledu z boku vyšší a šupinovitější než u Ponera testacea. Na spodní straně petiolu leží průsvitné okénko neboli fenestra a párové zadní zoubky, které rod Ponera odlišují od podobných Hypoponera punctatissima.

Barva sama nestačí: P. testacea má vedle světlých také téměř černé populace. Bez správně natočeného petiolu, zvětšení a porovnání několika rozměrů je bezpečnější určit pouze rod. Starší evropské biologické údaje mohou oba druhy směšovat.

Stanoviště a hnízdo

Ve střední Evropě má P. coarctata širší ekologický záběr než teplomilnější P. testacea. Obývá suché trávníky, kamenité a písčité půdy, řídké lesy i zahrady, ale proniká také do vlhčích a stinnějších lesních mikrostanovišť. V Česku je spojena hlavně s teplými nížinami a pahorkatinami, místy se objevuje i na Vysočině.

Hnízdo tvoří krátké chodby a jedna či několik komůrek v půdě pod kamenem, mechem nebo opadem. Nemá nápadnou kupu a u vstupu se obvykle nepohybuje mnoho dělnic. Jednotlivě loví uvnitř půdy, takže při pouhé kontrole povrchu lze kolonii snadno přehlédnout.

Potrava a život kolonie

Kořistí jsou drobná vývojová stadia bezobratlých. Pohyblivé larvy se dokážou samy zakousnout do pevné kořisti, kterou jim dělnice ponechají v plodové komůrce; kukly jsou uzavřené v kokonech. Mezi dospělci zároveň probíhá trofalaxe, tedy předávání tekuté potravy.

V laboratorních pokusech po ztrátě královny mezi dělnicemi vzrostla agresivita a vytvořila se sociální hierarchie. Po konfliktu někdy následovalo předání potravy, které mohlo omezit další agresi. Pokus tak ukázal, že i mezi dělnicemi malé kolonie vznikají rozdílné sociální vztahy.

Kolonie mívají nejvýše několik desítek dělnic, výjimečně však mohou přesáhnout stovku. Nejsou vždy jednokrálovné: v části hnízd žilo více královen. Jejich velikost tvoří plynulé rozpětí, nikoli dvě oddělené velikostní formy; doložené královny odpovídaly stavbou těla běžným okřídleným královnám.

Rojení a rozšíření

Okřídlení samci a mladé královny se objevují od července do září, nejčastěji v srpnu a září. Druh je bezpečně znám ze střední a jižní Evropy a severozápadní Afriky. Východní hranice areálu zůstává kvůli starším záměnám s P. testacea nejistá.