Formicoxenus nitidulus

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Formicoxenus nitidulus žije uvnitř kupy lesních mravenců, ale tvoří vlastní kolonii s královnou, dělnicemi a plodem. Z hostitelského hnízda využívá úkryt, stabilní mikroklima a část potravy. Pro takové soužití dvou samostatných mravenčích kolonií v jednom hnízdě se používá termín xenobióza.

Určovací znaky v kupách lesních mravenců

Dělnice měří jen asi 2,3–3 mm. Vedle mnohem větších lesních mravenců vypadá téměř jako pohyblivá tečka. Tělo je červenohnědé, hladké a silně lesklé, s malým množstvím odstávajících chlupů. Tykadlo dělnice má jedenáct článků a tříčlánkovou koncovou paličku. Na spodní straně postpetiolu vybíhá dlouhý trn, který je viditelný až v ostrém bočním detailu.

Podobný Leptothorax acervorum má výraznější skulpturu povrchu a je matnější. Samice podobná dělnici může mít jednoduchá očka a současně další dělnické i královské znaky. U drobného jedince z kupy proto nestačí barva ani jediná rozmazaná fotografie; bezpečné určení vyžaduje několik znaků a znalost kasty.

Vlastní hnízdo uvnitř hostitelské kupy

Kolonie F. nitidulus obývá dutinu ve větvičce, kořenu, kousku dřeva, starém stonku nebo jiném pevném materiálu zabudovaném do kupy. Vchod i chodbičky jsou tak malé, že se do nich velká dělnice Formica nevejde. Uvnitř si sama vychovává larvy a pečuje o vlastní královnu; její hnízdo není otevřenou komorou hostitele.

Jedna hostitelská kupa může obsahovat několik samostatných hnízd F. nitidulus. V každé z 28 chovaných kolonií s královnou kladla vajíčka jediná samice. Ve 22 případech to byla dělnici podobná intermorfní forma, v šesti běžná okřídlená královna (gynomorfní forma). V kolonii se mohly objevit i další oplodněné samice, které právě nekladly.

Britská genetická studie z roku 2025 porovnala mitochondriální DNA a mikrosatelity. Ve 14 z 30 hostitelských hnízd našla více mateřských linií. V jediné kupě tedy může žít několik geneticky odlišných kolonií F. nitidulus, nikoli jedna obří rozvětvená kolonie.

Data pocházejí ze sedmi britských lokalit, takže z nich nelze určit běžný počet kolonií v české kupě.

Získávání potravy od hostitele

Dělnice se pohybují přímo mezi lesními mravenci. Tekutou potravu mohou získat přímo od hostitele nebo odebrat část kapky při trofalaxi mezi dvěma hostitelskými dělnicemi. Česká odborná syntéza popisuje také sledování hostitelských pachových cest. Přesný podíl potravy získané od hostitele a vlastním sběrem však není vyčíslený.

Dostupné zdroje nedokládají, že by F. nitidulus požíral plod hostitelských lesních mravenců. Vlastní plod vychovává odděleně a podle dostupných zdrojů má na hostitelskou kolonii jen malý dopad. Je tím zásadně odlišný od Solenopsis fugax, který může stavět drobné chodby k cizím komorám a plod hostitele skutečně loupit.

Chemická obrana bez pachové masky

Mnoho myrmekofilů přežívá tím, že napodobí pach svého hostitele. U F. nitidulus experiment ukázal jiný mechanismus. Jeho kutikulární uhlovodíkový profil se od profilů britských hostitelů Formica rufa a F. lugubris výrazně lišil. Když jej hostitelská dělnice uchopila, živého i mrtvého jedince rychle pustila bez zranění. Kořist, kterou předtím přijímaly, odmítaly hostitelské dělnice také po potření hexanovým extraktem z povrchu F. nitidulus.

Autoři z toho usoudili, že vlastní povrchové látky F. nitidulus hostitele odpuzují, což může usnadňovat soužití s více hostitelskými druhy; studie jich mezi kupovitými Formica uvádí nejméně devět. Experiment neprokázal, že F. nitidulus pach hostitele napodobuje.

Formy samců a samic

Samci jsou vždy bezkřídlí a tvarem připomínají dělnice. Mají však dvanáct článků tykadla, kulatější hlavu a odlišné zakončení zadečku. Páří se na povrchu mateřské hostitelské kupy. Samice tvoří souvislé morfologické spektrum od okřídlených gynomorfních královen přes intermorfy až po silně dělnicím podobné bezkřídlé formy. V popsaných chovech bývala právě intermorfní samice často jedinou plodnou královnou kolonie.

Genetická data z Británie přesto neukázala úplnou izolaci sousedních kup. Na šesti větších lokalitách naznačila, že se samice mezi kupami v rámci jedné lokality úspěšně přesouvají. Studie ale neurčila podíl jednotlivých samičích forem ani způsob jejich přesunu. Současně našla jasný rozdíl mezi skotskými a anglickými populacemi; nezkoumala šíření v celé Evropě ani české populace.

Které hostitelské kupy obývá

Finský průzkum zkontroloval 166 hnízd pěti druhů lesních mravenců a F. nitidulus našel v 60 % z nich. Do statistického srovnání vstoupily hlavně Formica polyctena a F. rufa: F. nitidulus byl častější u prvního druhu, ve větších kupách a tam, kde stála hnízda hustěji. Vzdálenost k nejbližší kupě sama o sobě důležitá nebyla.

Šedesát procent je výsledek konkrétního jihozápadního Finska, nikoli odhad pro česká mraveniště. Ve finském souboru souvisel výskyt s druhem hostitele, velikostí kupy a hustotou hnízd.

Povrchová aktivita a rozmnožování

Červenec a srpen jsou orientační období páření a výskytu pohlavních jedinců, zatímco finské srovnání metod zjistilo nejvyšší šanci nalézt druh na povrchu v srpnu a září. Jde o dvě odlišné otázky, ne o rozpor v kalendáři. Malá kolonie navíc může zůstat ukrytá a aktivita na povrchu se mění s místem i počasím.