Manica rubida

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Mravenec horský patří k největším zástupcům podčeledi Myrmicinae v Evropě. Vyhledává slunná místa s otevřeným minerálním podkladem a dostupnou vláhou: štěrkové břehy, sesuvy a horské cesty, ale také výsypky nebo opuštěná odkaliště. Nežije tedy pouze ve vrcholových polohách.

Odlišení od rodu Myrmica

Dělnice měří přibližně 5–8 mm a jsou robustnější než většina českých druhů rodu Myrmica. Hlava a hruď mají rezavý až červenohnědý odstín, zatímco zadeček bývá zřetelně tmavší. Nejdůležitější rozdíl je na zadní části hrudi: Manica rubida nemá dva ostré propodeální trny, nýbrž jen tupě hranaté rohy. Dvoučlánková stopka a žihadlo ji naopak s Myrmica spojují.

Ani tento soubor znaků není náhradou mikroskopického určení. Odřený jedinec může ztratit část ochlupení a barva se mění s osvětlením i stářím preparátu. Zvlášť matoucí jsou malé samice zvané mikrogyne, které se velikostí přibližují dělnicím. Fotografie celého červeného mravence bez detailu propodea a stopky proto nestačí.

Zakládající královna sama loví

Zakládání kolonie je semiklaustrální: mladá odrojená královna nezůstává až do vylíhnutí prvních dělnic uzavřená a odkázaná na vlastní tělesné zásoby. Přímá pozorování v jižních francouzských Alpách ukázala královny, které za teplých dnů opakovaně opouštěly stále otevřený vchod a hledaly potravu i několik metrů od něj. V pokusu uchopily živé i mrtvé mladé cvrčky, živou kořist bodly a odnesly ji do komory s plodem. Jedna královna přijala během o něco více než hodiny až šest cvrčků.

Pozorování přímo dokládá aktivní zásobování plodu zakládající královnou. Studie proběhla v jednom regionu a neurčuje četnost výprav ani úspěšnost zakládání v českých populacích.

Dvě velikosti matek

Vedle běžných velkých samic, makrogyne, byly ve francouzských Alpách podrobně studovány mnohem menší mikrogyne. Rozdělení šířky hlavy bylo zřetelně dvouvrcholové, nešlo tedy jen o plynulou řadu náhodně velkých samic. Mikrogyne většinou zůstávaly a přezimovaly v mateřském hnízdě, nepřipojovaly se k pozorovaným letům a v pokusech zaměřených na chování ošetřovaly plod a sháněly potravu podobně jako dělnice.

Jejich význam však zůstává nejasný. Z 38 pitvaných mikrogyne byla oplodněná jediná a neoplodněné mikrogyne v laboratoři nekladly vejce. Autoři zvažovali, zda jde o zvláštní formu určenou k rozptylu, sociálního parazita, nebo vývojovou odchylku, žádné vysvětlení však nepotvrdili jako obecně platné. Mikrogyne proto nelze považovat za prokázanou alternativní reprodukční strategii ani za běžné funkční královny.

Od jednoho vchodu k soustavě hnízd

Kolonie se liší počtem královen i velikostí. Literatura popisuje hnízda s jedinou makrogyní i oligogynní či polygynní kolonie s několika velkými královnami a několika tisíci dělnic. Velká kolonie může obývat více podzemních částí, ale z jednotlivých vchodů nelze bez dalšího poznat, zda patří téže kolonii.

Český případ pochází z okraje rašeliniště Házlův Kříž na Šumavě. Na ploše asi 90 m² bylo v roce 2010 nalezeno 18 hnízd považovaných za jednu vícehnízdnou kolonii. Sedmnáct z nich mělo nezvykle velké, částečně zarostlé zemní kupy, průměrně 20 cm vysoké, 36,5 cm široké a 50 cm dlouhé. Studie však neurčila, kdo kupy původně postavil ani proč vznikly. Možnost, že pomáhaly získat více slunce na zastíněném místě, zůstala hypotézou založenou na jediném případu.

Druh obnažených půd

Transekty ve dvou jihotyrolských říčních územích našly M. rubida nejčastěji na březích, jejichž povrch se často mění. Obsazené plochy měly více písčité až bahnité holé půdy a méně hrubého štěrku než neobsazené. Narušování tedy může udržovat otevřenou půdu v rané fázi zarůstání. To ale neznamená, že povodeň kolonii prospívá nebo že mravenci prokazatelně umějí přežít zaplavení; voda může stejné hnízdo také poškodit či zničit.

Česká regionální revize z Českomoravské vrchoviny shromáždila devět záznamů, sedm historických a dva novější. Nové nálezy pocházely z okraje lesní cesty v 580 m a příkopu silnice u rašelinné louky v 625 m. V rámci celé republiky se druh soustřeďuje hlavně do pohraničních hor, níže však může přežívat v chladných inverzních údolích a na odkalištích nebo výsypkách s otevřenou půdou.

Nadmořská výška a rozšíření

Eurasijská studie z roku 2023 pracovala po odstranění duplicit se 611 výskytovými záznamy, z toho 38 českými. Nejvíce nálezů leželo mezi 500 a 2 000 metry. Krajní hodnoty od 6 do 3 098 metrů nepředstavují fyziologické meze ani běžné výškové rozpětí druhu.

Stejná opatrnost platí pro model možného rozšíření. Záznamy o výskytu mohou ukázat klimaticky vhodné oblasti a mezery v mapování, nikoli počet kolonií, vývoj jejich početnosti nebo příčinu místního úbytku. Z takové analýzy proto neplyne, že druhu změna klimatu nevadí jen proto, že žije ve vyšších polohách.

Jarní rojení

Nejpodrobnější kalendář pochází z jediné lokality o rozloze asi 2 000 m² v Horním Slezsku, sledované denně od poloviny dubna do začátku června po tři roky. Výzkumník napočítal na sledované přistávací ploše celkem 113 okřídlených samic a pozoroval vzlety i přistání. V letech 2004 a 2005 se aktivita odehrávala v květnu, v roce 2006 v dubnu i květnu; většinou ráno mezi 7:30 a 10:00 a za teplého, slunného počasí. Po přistání samice během 15–30 minut shazovaly křídla a začínaly hloubit komůrky.

Přímé horské údaje sahají do začátku června a nadmořská výška může sezonu posouvat. Starší zpráva o okřídlených jedincích v hnízdě v červenci nebo srpnu nedokládá, že v těchto měsících také létali.

Znaky zachytitelné na fotografii

Pro určení je užitečný boční profil se zadní částí hrudi bez ostrých trnů, tmavší zadeček a měřítko. Datum, nadmořská výška a snímek mikrostanoviště pomohou odlišit typické prostředí druhu. Funkční žihadlo může způsobit výrazně bolestivé bodnutí; standardizované srovnání s ostatními českými mravenci však chybí.