Myrmicinae · Pheidole
Pheidole pallidula
Teplomilný druh západní a jižní Evropy se dvěma nápadně odlišnými dělnickými kastami. Větších jedinců s mohutnou hlavou je méně než drobných dělnic; několik příbuzných druhů přitom vypadá téměř stejně.
Fotografie druhu Pheidole pallidula
Zvětšit4 fotografieDrobné dělnice a velkohlavý major Pheidole pallidula na kameni v chorvatské Istrii
Foto: Roman BorovskyLicence: CC BY-SA 3.0Úpravy: Automatické srovnání orientace, zmenšení na maximální rozměr 1 600 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitJedinec Pheidole pallidula s výrazně zvětšenou hlavou.
Na snímku: živý jedinec
Foto: Alexis Tinker-TsavalasLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitJedinci Pheidole pallidula u vstupu do hnízda.
Na snímku: hnízdo
Foto: Gianni Del Bufalo / bygdbLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitNěkolik jedinců Pheidole pallidula pohromadě.
Na snímku: živý jedinec
Foto: Bastien Le MortLicence: CC BY 4.0Úpravy: Automatické otočení podle metadat, zmenšení na nejvýše 2000 px, odstranění metadat a převod z JPEG do WebP.
Určování
Určovací znaky
- Kolonie má drobné běžné dělnice neboli minory a méně početné majory s nápadně zvětšenou hlavou.
- Dělnice jsou žlutavé, rezavé až hnědé a mezi hrudí a zadečkem mají dvoučlánkovou stopku.
- Velká hlava umožní poznat majora rodu Pheidole, nikoli konkrétní druh.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- teplá otevřená místa · skalnaté a kamenité stráně · zahrady, vinice a další člověkem ovlivněná stanoviště
- Hnízdo
- Hnízdí v půdě, často pod kameny nebo na osluněných místech. Kolonie může mít tisíce dělnic; ve francouzské populaci použité pro studium dělby práce měly zralé kolonie přibližně 4 500–5 500 dělnic a majorové tvořili asi desetinu, ale tato čísla nejsou univerzální.
- Potrava
- Všežravé dělnice sbírají drobnou kořist, mrtvé členovce i sladké zdroje. Minory zdroj obvykle najdou a založí pachovou stopu. K velké kořisti nebo při střetu s konkurenty se přidávají majorové.
- Kolonie
- Drobné dělnice vykonávají většinu běžné práce, ale majorové nejsou jen nečinní „vojáci“. Zvládají širokou škálu úkolů a pomáhají s péčí o kolonii, dopravou velké potravy i obranou. Genetická studie doložila, že každá zkoumaná královna byla spářena s jedním samcem.
Rozmnožování
Reprodukční biologie
Geografický kontext: Pro použitelný kalendář je nutné znát přesně určený druh a konkrétní část Středomoří. Proto zde nejsou uvedeny univerzální měsíce.
Starší záznamy rojení mohou směšovat několik druhů komplexu a termín se liší podle místního klimatu.
Výskyt
Rozšíření a výskyt
- Původní areál
- Západní a jižní Evropa; směrem na Balkán a do Malé Asie se překrývá s dalšími druhy komplexu Pheidole pallidula.
- Biogeografická oblast
- Evropa, severní Afrika a většina Asie (palearktická oblast)
Po revizi z roku 2016 zůstává Pheidole pallidula západním druhem stejnojmenného komplexu. Z této čtveřice se na Pyrenejském poloostrově, ve Francii, Švýcarsku a celé Itálii vyskytuje jen P. pallidula; směrem na Balkán a do Malé Asie se její areál překrývá s příbuznými druhy. Starší body mimo toto jádro je potřeba znovu ověřit.
Podrobný profil
Biologie, určení a rozšíření
Pheidole pallidula je malý teplomilný mravenec, jehož kolonie má dvě nápadně odlišné dělnické kasty. Drobné dělnice, kterým se říká minoři, obstarávají většinu běžné práce. Větších majorů je méně a jejich hlava je vůči tělu výrazně mohutnější.
Jak ho poznat
Majora rodu Pheidole prozradí velká hlava, zatímco minoři jsou mnohem drobnější. Dělnice P. pallidula jsou žlutavé až hnědé a mají dvoučlánkovou stopku mezi hrudí a zadečkem.
Tyto znaky určují rod, nikoli druh. Podobnou stavbu těla má mnoho druhů rodu Pheidole a několik příbuzných druhů z komplexu pallidula vypadá téměř stejně. Spolehlivé rozlišení vyžaduje soubor přesných měření, nejlépe na několika majorech z jednoho hnízda.
Jedno staré jméno skrývalo čtyři druhy
Revize z roku 2016 proměřila 287 majorů ze 112 hnízdních vzorků. Tradiční pojetí „Pheidole pallidula“ rozdělila na čtyři druhy: P. pallidula, P. balcanica, P. koshewnikovi a P. cicatricosa.
To neznamená, že jsou starší biologické studie automaticky nepoužitelné. Autor revize ověřil, že známé pokusy a terénní práce z Francie a Itálie proběhly v západním areálu P. pallidula v dnešním taxonomickém pojetí. Jejich výsledky proto lze k tomuto druhu dál vztahovat.
Major není jen voják
Minory zdroj potravy obvykle najdou, vytvoří pachovou stopu a přivedou další dělnice. Majorové se častěji zapojují tehdy, když je potřeba rozdělit nebo odnést velkou kořist a bránit stezku před konkurenty.
Uvnitř hnízda je rozdělení práce méně ostré. Pokusy s uměle změněným poměrem kast ukázaly, že majorové zvládají téměř stejné druhy činností jako minoři. Minory sice v některých jemných úkolech plně nenahradí, ale nejsou ani nečinnou rezervou čekající pouze na boj.
Nábor se zesiluje s velikostí zdroje
Při sběru potravy kolonie kombinuje individuální hledání a hromadný nábor. Větší nebo obtížněji zpracovatelný zdroj potravy vyvolá intenzivnější pachovou stopu a příchod většího počtu dělnic. Kolonie tak k drobnému soustu neposílá tolik dělnic jako k velké kořisti.
Terénní studie zároveň ukázaly, že se způsob sběru mění během dne a podle druhu zdroje. Jednoduchá věta „majorové bojují, minoři pracují“ proto skutečné chování nevystihuje.
Kolonie může mít tisíce dělnic
Francouzské kolonie použité ve studii dělby práce měly přibližně 4 500–5 500 dělnic a majorové tvořili asi 10–12 %. Jde o dobře prozkoumanou populaci, ne o pevné pravidlo pro celý areál.
Genetická práce zjistila, že každá zkoumaná královna byla spářena s jedním samcem. Počet královen se však může mezi koloniemi a populacemi lišit, nelze proto předpokládat stejnou sociální strukturu u všech hnízd.
Kde skutečně žije
P. pallidula je západní člen komplexu. Jako jediný z jeho čtyř druhů je tento mravenec doložený z Pyrenejského poloostrova, Francie, Švýcarska a celé Itálie. Jeho areál se na Balkáně a v Malé Asii překrývá s P. balcanica a P. koshewnikovi.
Staré mapy často zobrazují mnohem širší středomořský areál, protože vycházejí z původního širokého pojetí jména. U takových bodů je nutné zkontrolovat exemplář, ne pouze převzít název z databáze.
Další čtení
Související témata
Zdroje profilu
Profil naposledy revidován .
- Pheidole pallidula (Nylander, 1849). AntCat.Vyhledání v nomenklatorickém katalogu vede k platnému jménu Pheidole pallidula a jeho autorství. Hranice druhu se řídí novější integrativní revizí komplexu.
- Pheidole pallidula (Nylander, 1849). GBIF Backbone Taxonomy.Taxonový záznam používá Pheidole pallidula jako přijaté jméno a agreguje výskyty. Starší body mohou zahrnovat příbuzné kryptické druhy.
- Seifert. Inconvenient hyperdiversity – the traditional concept of ‘Pheidole pallidula’ includes four cryptic species (Hymenoptera: Formicidae). Soil Organisms, 2016.Numerická morfometrie rozdělila tradičně široké pojetí P. pallidula na čtyři kryptické druhy a vymezila jejich areály. Staré neurčené záznamy proto nelze bez voucheru automaticky převést na nominátní druh.
- Detrain. Field study on foraging by the polymorphic ant species, Pheidole pallidula. Insectes Sociaux, 1990.Terénní studie nominátní P. pallidula popisuje individuální i kolektivní sběr, denní a noční aktivitu a rozdílné zapojení menších a větších dělnic.
- Detrain, Pasteels & Deneubourg. Scavenging by Pheidole pallidula: a key for understanding decision-making systems in ants. Animal Behaviour, 1997.Experimenty ukázaly, že intenzita náboru dělnic reaguje na velikost a odpor nalezené kořisti. Výsledek se týká konkrétního druhu a pokusných podmínek.
- Detrain & Pasteels. Caste polyethism and collective defense in the ant, Pheidole pallidula: the outcome of quantitative differences in recruitment. Behavioral Ecology and Sociobiology, 1992.Pokusné střety Pheidole pallidula ukázaly spolupráci minorů, kteří drželi a rekrutovali, s majory usmrcujícími znehybněného vetřelce. Výsledek patří jednomu druhu a konkrétním arénovým podmínkám; nedokládá, že každý major je výhradně voják.
- Fournier, Aron & Milinkovitch. Investigation of the population genetic structure and mating system in the ant Pheidole pallidula. Molecular Ecology, 2002.Populačně genetická studie zjistila u zkoumaných královen páření s jedním samcem. Výsledek není důkazem stejného systému ve všech populacích a příbuzných kryptických druzích.
- Sempo & Detrain. Social Task Regulation in the Dimorphic Ant, Pheidole pallidula: the Influence of Caste Ratio. Journal of Insect Science, 2010.Experimentální kolonie ukázaly, že větší dělnice nemají jedinou pevnou roli a jejich zapojení se mění podle zastoupení kast. U mateřských kolonií šlo o místní hodnoty, nikoli univerzální poměr.