Formicinae · Polyrhachis

Polyrhachis dives

Smith, 1857

Asijský stromový mravenec, jehož dělnice s pomocí larev spojují listy a rostlinný materiál hedvábím do nápadných hnízd.

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice je tmavě hnědá až černá a pokrývají ji jemné zlatavé nebo stříbřité chloupky, které na zadečku vytvářejí světlejší pásy.
  • Po dvou trnech nese přední i zadní část hrudi a další pár je na jediném článku stopky.
  • Tělo je dlouhonohé a bez žihadla; na konci zadečku je acidopor, tedy vývod jedové žlázy typický pro podčeleď Formicinae.
Pozor na záměnu. Rod Polyrhachis je druhově velmi bohatý a řada druhů má podobně tmavé tělo i trny. Spolehlivé určení vyžaduje tvar předního okraje čelního štítku, očí a trnů, ochlupení a lokalitu.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
světlé tropické a subtropické lesy · křoviny a pobřežní mokřadní porosty · okraje lesů, parky a druhotná vegetace
Hnízdo
Dělnice přikládají listy, větvičky a rozdrobený rostlinný materiál a larválním hedvábím je spojují do hnízda na keři nebo stromě. Jedna kolonie může obývat více hnízd.
Potrava
Dělnice sbírají sladké rostlinné tekutiny a medovici a loví nebo odnášejí drobné bezobratlé. Potravu hledají převážně ve vegetaci.
Kolonie
U části populací byly popsány kolonie s více královnami a více propojenými hnízdy. Rozsah tohoto uspořádání se mezi koloniemi a oblastmi liší.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Rozsáhlý areál od východní Asie přes tropy po severní Austrálii.

Údaje z jednotlivých hnízd v Okinawě, jižní Číně nebo jihovýchodní Asii nelze spojit do jednoho kalendáře pro celý areál.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Východní, jižní a jihovýchodní Asie, Nová Guinea a sever Austrálie.
Biogeografická oblast
jižní a jihovýchodní Asie (indomalajská oblast) · Evropa, severní Afrika a většina Asie (palearktická oblast) · Austrálie a Nová Guinea (australasijská oblast)

Druh má široký areál od východní a jižní Asie přes jihovýchodní Asii po Novou Guineu a sever Austrálie. Taxonomické revize upozorňují na drobné zeměpisné rozdíly, stále je však vedou jako jeden druh.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Polyrhachis dives staví hnízdo z listů, větviček a dalšího rostlinného materiálu. Dělnice larvu přidržují a přesouvají mezi místy, která mají spojit; larva přitom vypouští hedvábí.

Jak druh poznat

Dělnice je tmavá, dlouhonohá a nese tři páry výrazných trnů: na přední a zadní části hrudi a na stopce. Jemné zlatavé až stříbřité chloupky mohou na zadečku vytvářet světlé příčné pásy. Revize z Hongkongu a Macaa naměřila u 21 dělnic celkovou délku přibližně 5,6 až 7,2 milimetru.

Podobné trny má řada dalších druhů rodu Polyrhachis. K určení jsou důležité jejich délka a zakřivení, tvar předního okraje čelního štítku, poloha očí i ochlupení. Tmavé tělo a tkané hnízdo samy o sobě nestačí.

Hnízdo sešívané larvami

Hnízda vznikají na keřích a stromech, často v otevřenější vegetaci. Dělnice propojí listy a větvičky hedvábím a přidávají drobné části rostlin. Výsledkem je kompaktní obal, který může na první pohled připomínat papírové hnízdo vos.

Hedvábí ale neslouží jako automatická ochrana před chorobami. Experimentální studie nenašla, že by brzdilo růst testovaných hub nebo zvyšovalo odolnost dělnic. Jeho dobře doloženou funkcí je stavba, ne dezinfekce.

Kolonie může mít více hnízd

Výzkum na Okinawě popsal častý výskyt více královen a výměnu dělnic mezi sousedními hnízdy. V krajním popsaném případě tvořila propojená síť velmi rozsáhlou kolonii s odhadem asi jednoho milionu dělnic. Novější sběry v Hongkongu potvrdily, že alespoň některá hnízda jsou částmi většího propojeného systému.

Takové uspořádání nelze zobecnit na každou kolonii v celém areálu. Jednotlivé hnízdo může být malé, může představovat jen část sítě nebo může být právě opouštěné a přestavované.

Od jižní Číny po sever Austrálie

P. dives je doložený ve východní a jižní Asii, v jihovýchodní Asii, na Nové Guineji a v severní Austrálii. Jedinci z různých částí areálu se liší několika jemnými znaky tvaru hlavy a trnů, taxonomické práce je však zatím považují za jeden proměnlivý druh.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Bolton et al. AntCat: Polyrhachis dives Smith, 1857. AntCat.Průběžně aktualizovaný taxonomický katalog; zdroj platného jména, autorství a synonymie.
  2. GBIF Backbone Taxonomy: Polyrhachis dives Smith, 1857. GBIF Secretariat.Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje pro rozsáhlý asijsko-australasijský areál.
  3. Wong & Guénard. Review of ants from the genus Polyrhachis Smith in Hong Kong and Macau, with notes on their natural history. Asian Myrmecology, 2020.Regionální revize s popisem dělnic, přímými rozměry 21 jedinců P. dives, rozšířením a rozborem šesti sebraných hnízd; část z nich patřila větším vícehnízdným koloniím.
  4. Yamauchi, Ito, Kinomura & Takamine. Polycalic Colonies of the Weaver Ant Polyrhachis dives. Kontyû, 1987.Studie 36 hnízd na Okinawě popsala časté soužití více královen, výměnu dělnic mezi sousedními hnízdy a v krajním případě propojenou kolonii s odhadem asi jednoho milionu dělnic. Výsledky nejsou univerzálním údajem pro celý areál.
  5. Fountain & Hughes. Weaving resistance: silk and disease resistance in the weaver ant Polyrhachis dives. Insectes Sociaux, 2011.Experimentální práce nepotvrdila antimikrobiální ani hygienický účinek hnízdního hedvábí proti testovaným houbám; podporuje oddělení stavební funkce od domnělé dezinfekce.