mravenci.info

Formicinae · Camponotus

Camponotus singularis

(Smith, 1858)

Velký asijský mravenec s rezavou hlavou a tmavým tělem. V měřeném muzejním materiálu tvořily dělnice dvě jasně oddělené velikostní skupiny, ale hnízdění a každodenní život druhu ve volné přírodě zůstávají málo popsané.

Živá dělnice Camponotus singularis s rezavou hlavou a tmavým lesklým zadečkemZvětšit4 fotografie
Živý Camponotus singularis s rezavou hlavou a tmavým tělem na zeleném listuZvětšit
Menší a větší dělnice Camponotus singularis vedle sebe na bílém podkladuZvětšit
Detail rezavé hlavy velké dělnice Camponotus singularis zepředuZvětšit

Foto: Licence:

Úpravy:

Určování

Určovací znaky

  • Minory měří přibližně 9,3–15,4 mm a mají protáhlou oválnou hlavu, dlouhá tykadla a štíhlejší tělo.
  • Majoři měří přibližně 16,8–19,6 mm. Jejich velmi široká srdčitá hlava má vzadu hluboký zářez a nese krátká silná kusadla.
  • Typické pevninské populace mají rezavou až červenohnědou hlavu a hruď, zatímco zadeček je výrazně tmavší. Zbarvení bornejských populací se liší.
Pozor na záměnu. Barva na fotografii není bezpečný určovací znak. Bornejská forma označovaná jako rufomaculatus se od typických populací liší stavbou těla i ochlupením a její taxonomické postavení není definitivně vyřešené.
Kde přesně hledat anatomické znaky

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
tropické stálezelené lesy · podhorské a horské lesy · lesní okraje s keřovým patrem
Hnízdo
Sběrné údaje pocházejí hlavně z lesních lokalit v nadmořské výšce přibližně 150–1 900 metrů. Stavbu hnízda zatím neznáme.
Potrava
Terénní studie v jihočínském tropickém lese doložila dělnice u mimokvětních nektárií keře Leea glabra. Úplné složení přirozené potravy ani jeho sezónní změny dosud popsané nejsou.
Kolonie
Měření potvrdila jasné rozdělení dělnic na minory a majory. Neznáme však běžnou velikost kolonie, počet královen ani dělbu práce mezi oběma skupinami.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Jižní a jihovýchodní Asie; místní rojení není dostatečně zmapované.

Pro tak široký areál chybí srovnatelná terénní data o svatebních letech. Jednotlivé chovatelské záznamy nelze použít jako kalendář přírodních populací.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Jižní a jihovýchodní Asie od Himálaje a severovýchodní Indie po Indočínu, Malajský poloostrov, Sumatru a Jávu; postavení bornejských populací je nejisté.
Biogeografická oblast
jižní a jihovýchodní Asie (indomalajská oblast)

Záznamy druhu sahají od Himálaje a severovýchodní Indie přes pevninskou jihovýchodní Asii a Malajský poloostrov po Sumatru a Jávu. Bornejské populace tradičně řazené k poddruhu rufomaculatus se morfologicky liší a mohou představovat samostatný druh.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Camponotus singularis je nápadný velký mravenec jižní a jihovýchodní Asie. Na první pohled zaujme rezavou přední částí těla a tmavým zadečkem. Podrobně známe hlavně jeho tělesnou stavbu; údaje o hnízdě, kolonii a běžném chování stále chybějí.

Minory a majoři netvoří plynulou řadu

Měření muzejních exemplářů ukázalo dvě jasné velikostní skupiny. Menší dělnice neboli minory měřily 9,26–15,39 mm a měly užší oválnou hlavu, dlouhá tykadla a delší makadla. Majoři měřili 16,76–19,57 mm a jejich hlava byla výrazně širší, srdčitá a vzadu hluboce vykrojená.

Mezi skupinami nebyla v měřeném materiálu plynulá řada přechodných tvarů. Dělnice tedy tvoří dvě zřetelně oddělené velikostní skupiny. Z měření samotného však nelze určit, jaké úkoly majoři plní; přímé terénní sledování dělby práce zatím chybí.

Barva pomůže, ale neurčí druh sama

Typické pevninské populace mívají hlavu a hruď rezavou až červenohnědou a zadeček tmavý. Odstín se mění mezi jedinci, lokalitami i fotografiemi. Při určování je proto třeba sledovat také tvar hlavy, délku přívěsků, ochlupení a místo nálezu.

U bornejských exemplářů tradičně označovaných jako C. singularis rufomaculatus zjistila studie stálé rozdíly v proporcích, ochlupení i barvě. Proto u nich samotné zbarvení pomáhá ještě méně než na asijské pevnině; jejich taxonomické postavení shrnuje závěrečná část profilu.

O hnízdě zatím víme málo

Studované exempláře pocházely z lesních lokalit od nížin přibližně po 1 900 metrů nad mořem. Údaje na sběrných štítcích zmiňují mimo jiné stálezelené a horské lesy, neposkytují však popis vchodu, komor ani celé stavby hnízda.

Neznáme ani velikost kolonie či počet královen. Bez úplné hnízdní série nelze určit, kolik minorů a majorů běžná kolonie vytváří ani zda se tento poměr mění s jejím stářím.

Doložený zdroj potravy: nektar

V tropickém lese jihozápadní Číny patřil C. singularis k nejčastějším mravencům na mimokvětních nektáriích keře Leea glabra. Tyto žlázy vylučují sladký nektar mimo květy a přitahují mravence na mladé výhony.

Pozorování dokládá využívání rostlinného cukru, nikoli celý jídelníček. Podíl lovené kořisti, medovice a dalších tekutin ve volné přírodě dosud nebyl pro tento druh soustavně změřen.

Bornejské populace mohou být jiným druhem

Druh je doložen od Himálaje a severovýchodní Indie přes Myanmar, Thajsko, Laos, Vietnam a Malajský poloostrov po Sumatru a Jávu. Typová lokalita leží na Jávě. Jednotlivé části areálu jsou prozkoumané nestejně a starší určení nemusí odpovídat dnešnímu pojetí druhu.

To platí zvlášť pro Borneo. Bornejské záznamy je proto potřeba hodnotit odděleně od typických populací z Jávy a pevninské Asie.

Další čtení

Související témata

Život kolonieKolik mravenců žije v kolonii?Od několika dělnic po milionové společnosti: jak se početnost mění s druhem, věkem a sezonou a proč hnízdo nemusí být celá kolonie.Život kolonieVývoj plodu a vznik kastVajíčko, larvální instary, kukla, kokon, dospělec, péče o plod a výživové, hormonální, sociální i genetické vlivy na vznik kast.Život kolonieJak mravenec vnímá svět: smysly, mozek, učení a odpočinekCo mravenci vidí a cítí tykadly, jak vnímají vibrace, učí se trasu, ukládají paměť a střídají aktivitu s klidem.
Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. GBIF Backbone Taxonomy: Camponotus singularis (Smith, 1858). GBIF Secretariat.Taxonomický záznam a agregované výskyty. Starší určení z okrajů areálu a bornejské záznamy vyžadují opatrnost kvůli nevyřešenému postavení formy rufomaculatus.
  2. Laciny, Zettel & Druzhinina. Workers, soldiers, and gynes – morphometric characterization and description of the female castes of Camponotus singularis (Smith, 1858) (Hymenoptera, Formicidae). Deutsche Entomologische Zeitschrift, 2016.Morfometrická studie rozsáhlých muzejních sérií dokládá dvě zřetelně oddělené velikostní skupiny dělnic a přesná délková rozpětí. U bornejské formy rufomaculatus našla stálé rozdíly, ale její druhový status neuzavřela.
  3. Bharti, Guénard, Bharti & Economo. An updated checklist of the ants of India with their specific distributions in Indian states (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2016.Aktualizovaný indický soupis uvádí státní záznamy druhu a podporuje indické jádro areálu. Administrativní výčet není podrobnou mapou lokální početnosti ani potvrzením všech starších záznamů mimo Indii.
  4. Khachonpisitsak et al. An updated checklist of the ants of Thailand. ZooKeys, 2020.Regionální taxonomický soupis dokládá výskyt druhu v Thajsku; neposkytuje experimentální údaje o jeho biologii.
  5. Meng, Martin, Liu & Chen. Young leaf protection in the shrub Leea glabra in south-west China: the role of extrafloral nectaries and ants. Arthropod-Plant Interactions, 2012.Terénní pokusy v tropickém lese jihozápadní Číny zaznamenaly Camponotus singularis mezi nejčastějšími návštěvníky mimokvětních nektárií Leea glabra. Pozorování dokládá tento zdroj cukru, ne celý jídelníček druhu.