Myrmicinae · Pristomyrmex
Pristomyrmex punctatus
Asijský mravenec, jehož nejlépe prozkoumané japonské populace nemají běžnou královnu; nové dělnice se tam vyvíjejí z neoplozených vajíček mladých dělnic.
Fotografie druhu Pristomyrmex punctatus
Zvětšit4 fotografiePreparovaná červenohnědá dělnice Pristomyrmex punctatus z profilu s dlouhými trny na hrudi
Foto: Erin Prado / AntWeb.orgLicence: CC BY 4.0Úpravy: Zachování celého záběru, zmenšení a převod z JPEG do WebP.
ZvětšitSkupina dělnic na kůře v hongkongském parku Tai Tam.
Na snímku: kolonie
Foto: portioidLicence: CC BY 4.0Úpravy: Převedení do sRGB a WebP, zmenšení a odstranění metadat.
ZvětšitDělnice na povrchu půdy u jihokorejského Namjandžu.
Na snímku: kolonie
Foto: Jonghyun ParkLicence: CC BY 4.0Úpravy: Převedení do sRGB a WebP, zmenšení a odstranění metadat.
ZvětšitDetail dělnice z japonského města Maizuru.
Na snímku: hlava
Foto: りなべるLicence: CC BY 4.0Úpravy: Převedení do sRGB a WebP, zmenšení a odstranění metadat.
Určování
Určovací znaky
- Dělnice je červenohnědá, někdy s tmavším zadečkem, a měří přibližně 2,6–3,2 mm.
- Hlava a hruď mají hustou síť jemných rýh, zatímco zadeček je hladký a bez stejné skulptury.
- Na zadním okraji hrudi vyrůstá pár dlouhých, rovných a štíhlých trnů, které jsou delší než mezera mezi jejich kořeny.
Způsob života
Hnízdo, potrava a kolonie
- Prostředí
- otevřená a narušená stanoviště · okraje lesů a listový opad · sady, zemědělská půda a parky · pobřežní a písčitá místa
- Hnízdo
- Hnízda bývají v půdě, listovém opadu a trouchnivějícím dřevě. V Japonsku se jejich umístění během roku mění; některé kolonie využívají i dutiny v odumřelých částech stromů.
- Potrava
- Potrava P. punctatus není podrobně popsaná; není doložená úzká specializace na jediný typ kořisti.
- Kolonie
- Nejlépe prostudované japonské kolonie mají přibližně 4 000 až 320 000 dospělců a postrádají běžnou kastu královen. Mladé dělnice kladou neoplozená vajíčka, ze kterých vznikají další dělnice; s věkem přecházejí hlavně k práci mimo hnízdo.
Rozmnožování
Reprodukční biologie
Geografický kontext: Nejpodrobnější údaje o reprodukci pocházejí z Japonska.
V japonských populacích je rozmnožování převážně partenogenetické, běžná křídlatá královna není známá a samci jsou vzácní. Jeden sbírkový samec z července nestačí k sestavení kalendáře.
Výskyt
Rozšíření a výskyt
- Původní areál
- Od Nové Guineje a Indonésie přes Malajsii, Thajsko a další části jihovýchodní Asie po Čínu, Korejský poloostrov a Japonsko.
- Biogeografická oblast
- Austrálie a Nová Guinea (australasijská oblast) · jižní a jihovýchodní Asie (indomalajská oblast) · Evropa, severní Afrika a většina Asie (palearktická oblast)
Rozsáhlý asijský areál sahá od Nové Guineje a Indonésie přes pevninskou jihovýchodní Asii po Čínu, Koreu a Japonsko. Staré záchyty v severoamerických přístavech nedokládají, že se tam druh usadil.
Podrobný profil
Biologie, určení a rozšíření
Pristomyrmex punctatus je známý neobvyklým rozmnožováním: v nejlépe prozkoumaných japonských populacích běžná královna chybí a nové dělnice vznikají z vajíček jiných dělnic.
Jak ho poznat
Dělnice měří 2,62–3,22 mm a je červenohnědá, někdy s tmavším zadečkem. Hlava a hruď jsou pokryté sítí jemných rýh. Zadní část hrudi nese dva dlouhé rovné trny, které jsou delší než vzdálenost mezi jejich kořeny. Zadeček je na rozdíl od přední části těla hladký.
Příbuzný P. rigidus má trny robustnější, skulpturu hrubší a na horní straně uzlu řapíku obvykle jen jeden pár chlupů. U P. punctatus jsou páry nejméně dva. Podobně může působit také P. pulcher. Bez ostrého pohledu na hlavu, trny a řapík je bezpečnější určit pouze rod.
Ve starších pracích se objevují jména Pristomyrmex pungens a P. japonicus. Taxonomická revize je považuje za mladší synonyma P. punctatus, takže biologické studie pod starým jménem P. pungens se týkají stejného druhu.
Rozmnožují se mladé dělnice
U japonských populací kladou mladé dělnice neoplozená vajíčka, z nichž partenogenezí vznikají další samice. Zpočátku zůstávají v hnízdě a věnují se reprodukci. Později kladení vajíček ukončí a přecházejí hlavně k péči, obraně a hledání potravy venku.
Tento systém nahrazuje běžné rozdělení na celoživotně plodnou královnu a neplodné dělnice. Vzácně se objevují větší bezkřídlé reprodukční samice, označované jako ergatoidní, a známí jsou i samci. Taxonomická revize však běžnou křídlatou královnu neuvádí. Jeden samec ulovený v Japonsku v červenci nepostačuje k určení pravidelné doby páření.
Většina podrobných experimentů proběhla v Japonsku. Areál druhu přitom pokračuje daleko do tropické jihovýchodní Asie a na Novou Guineu. Dokud nebudou stejně podrobně prozkoumány jižní populace, není jisté, že mají každý detail životního cyklu shodný.
Kolonie s více klonálními liniemi
Partenogeneze může vytvořit kolonii jedné genetické linie. Terénní výzkum ale našel i kolonie složené z více linií. Laboratorní pokus ukázal jeden z možných způsobů, jak taková kolonie může vzniknout: dělnice ze dvou kolonií se při nedostatku vhodných zimních úkrytů nejprve napadaly, po několika dnech však agresivita ustala a skupiny začaly sdílet hnízdo. Když později dostaly dvě hnízda, zůstaly promíchané.
Pokus zároveň doložil, že se již existující kolonie mohou spojit. Neříká, že tak vzniká každá geneticky pestrá kolonie nebo že se libovolné dvě skupiny vždy přijmou. V experimentu hrála důležitou roli omezená nabídka vhodného vlhkého úkrytu.
Linie, která se rozmnožuje na úkor ostatních
V některých japonských populacích se objevila geneticky odlišná linie větších samic. Ty kladly více vajíček a méně se podílely na běžné práci. Autoři tuto linii popsali jako rozmnožující se na úkor ostatních (anglicky reproductive cheaters): její samice využívají práci ostatních, ale samy do ní přispívají méně.
Nejde o běžnou královnu, která je normální součástí každé kolonie. Výzkum zachytil tuto linii jen v části terénních kolonií. Rozdíl je důležitý: druh může dlouhodobě fungovat bez klasické královny a větší rozmnožující se samice není nutná k produkci dělnic.
Proměnlivé hnízdo
Revize rodu popisuje P. punctatus hlavně z otevřených a narušených míst: holých svahů, sadů, zemědělské půdy, parků i pobřeží. Kolonie využívají půdu, opad, trouchnivějící dřevo a někdy mrtvé části stojících stromů.
Japonské údaje naznačují sezónní přesun. V létě bývala hnízda častěji v opadu, na podzim v půdě kolem stromů. Autoři proto navrhli, že nedostatek zimních úkrytů může spojování kolonií podporovat. V tropických částech areálu může roční průběh vypadat jinak.
Od tropů do mírného pásma
Taxonomická revize dokládá druh od Nové Guineje a Indonésie přes Malajsii, Thajsko a další části jihovýchodní Asie až po Čínu, Korejský poloostrov a Japonsko. Tak široký rozsah je v rodu neobvyklý.
Dělnice byly dvakrát zachyceny také v severoamerických přístavech na dovezených rostlinách z Japonska: ve Filadelfii roku 1928 a v Anchorage roku 1967. Tyto záchyty nedokládají usazenou severoamerickou populaci.
Další čtení
Související témata
Zdroje profilu
Profil naposledy revidován .
- Pristomyrmex punctatus (Smith, 1860). AntCat.Aktuální katalogový záznam přijatého jména, typového materiálu a synonym včetně P. pungens a P. japonicus.
- Wang. A monographic revision of the ant genus Pristomyrmex (Hymenoptera: Formicidae). Bulletin of the Museum of Comparative Zoology, 2003.Monografická revize s měřením 70 dělnic P. punctatus, diagnózou, synonymií, rozsáhlým materiálem z Asie a souhrnem známé biologie.
- Tsuji & Dobata. Social cancer and the biology of the clonal ant Pristomyrmex punctatus (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2011.Přehled reprodukce a sociální organizace japonských populací. Uvádí kolonie s přibližně 4 000 až 320 000 dospělci, partenogenezi dělnic a místně přítomné reprodukční linie.
- Dobata, Sasaki, Mori, Hasegawa, Shimada & Tsuji. Cheater genotypes in the parthenogenetic ant Pristomyrmex punctatus. Proceedings of the Royal Society B, 2009.Terénní a genetická studie japonských populací, která popisuje partenogenetické dělnice a místně přítomné větší reprodukční linie s omezeným podílem na práci.
- Satow, Satoh & Hirota. Colony Fusion in a Parthenogenetic Ant, Pristomyrmex punctatus. Journal of Insect Science, 2013.Laboratorní pokusy ukazující, že při nedostatku vhodných úkrytů může agresivita mezi koloniemi postupně ustoupit a jejich dělnice mohou vytvořit společnou kolonii.