Lasius neglectus

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Jak jej poznat

Dělnice měří přibližně 2,5–3,5 mm. Tělo je poměrně jednolitě hnědé až tmavohnědé, zatímco kusadla, tykadla a konce nohou bývají světlejší. Oči jsou patrné a maxilární makadla poměrně dlouhá. Kusadlo má nejčastěji sedm zubů, někdy osm.

Na hřbetní straně násadce tykadla a zadních holení vzpřímené chlupy obvykle chybějí nebo se objeví jen ojediněle. Štětiny na pronotu jsou krátké, zářez mezi střední a zadní částí hrudi mělký a šupina stopky při pohledu z boku tenká s ostrým vrcholem.

Tato kombinace není určovacím návodem z mobilní fotografie. Drobné hnědé druhy podrodu Lasius se silně překrývají. L. neglectus lze zaměnit za L. niger, L. psammophilus a především za příbuzné druhy okruhu L. turcicus. Moderní diagnóza porovnává přesné poměry, ochlupení a počet znaků u série dělnic; podle situace ji doplňuje genetika. Velká vícekrálovná kolonie může být nápovědou k biologii, ne bezpečným určovacím znakem.

Městské sítě hnízd

Zavlečené evropské populace často vytvářejí hustou síť mělkých hnízd v trávnících, u kořenů stromů, pod kameny a dlažbou nebo v okolí budov. Jednotlivé části obsahují mnoho královen, dělnice a plod se mezi nimi přesouvají a uvnitř místní sítě bývá agrese nízká.

V přibližně čtrnáctihektarové španělské superkolonii vedly prostorové odběry k odhadu mimořádně vysokého počtu královen a řádově stovek milionů dělnic. Tento údaj se vztahuje k celé místní síti, nikoli k jednomu hnízdu nebo k typické kolonii druhu. Genetické srovnání čtrnácti evropských populací navíc nepotvrdilo, že by všechny tvořily jedinou propojenou superkolonii.

V Uzbekistánu byly kolonie L. neglectus nalezeny i v přirozených středně vlhkých stanovištích od nížin po horské polohy. Byly vícekrálovné, ale samostatné a dělnice z různých hnízd se navzájem napadaly. Vícekrálovnost tedy může být původnější vlastností druhu, zatímco rozsáhlé sítě bez vzájemné agrese vznikají jen u části populací a v některých prostředích.

Medovice zásobuje hustou síť hnízd

U zavlečených populací vystupují dělnice ve velkém na stromy a navštěvují mšice i další producenty medovice. Medovice jim poskytuje energii a může přispívat k vysokému počtu dělnic v celé hnízdní síti. Experimentální srovnání ve Španělsku přímo měřilo její sběr vedle domácího Lasius grandis.

Výraz „chová mšice“ je užitečná zkratka pouze tehdy, když znamená ochranu a pravidelné využívání producentů medovice. Není to rostlinné zemědělství a neznamená to, že kolonie žije jen z cukru. Rostoucí larvy potřebují také dusíkatou živočišnou potravu; použité práce však nedávají důvod sestavit jeden pevný seznam kořisti pro všechny populace.

První obranná vrstva je mechanická péče

Když dělnice přijde do styku se sporami houby Metarhizium brunneum, družky ji častěji olizují a ošetřují. Podobně čistí povrch vystaveného plodu. Část spor mechanicky odstraní dříve, než vyklíčí a prorostou kutikulou.

Při čištění se může malé množství patogenu přenést také na pečující dělnici. Jde tedy o omezení množství spor v kolonii, nikoli o úplné oddělení každého napadeného jedince.

V pokusech se šesti dělnicemi dostával jedinec s větším množstvím spor více péče. Po ošetření dočasně omezil vlastní čištění, a jednotlivé úkony se tak méně překrývaly. Skupina díky tomu odstranila patogen účinněji.

Kyselý jed slouží i k dezinfekci

Formicinní mravenci mají na konci zadečku acidopor, jímž vypouštějí jed bohatý na kyselinu mravenčí. Při péči o plod se dělnice L. neglectus ohne k acidoporu, nabere sekret do úst a rozetře jej po povrchu kukly vystavené houbě.

Kombinace mechanického odstraňování spor a kyselého sekretu snížila životaschopnost patogenu lépe než samotné čištění. Jde o druhově přímo pozorovaný mechanismus, ne o důkaz, že každý mravenec používá jed stejným způsobem nebo že kyselina bezpečně léčí už rozvinutou infekci.

Sekret je antimikrobiální právě proto, že narušuje biologické struktury. Použití na plod proto vyžaduje přesné dávkování a v pokusu mělo význam hlavně na povrchu před průnikem houby. Silnější nebo pozdější aplikace není automaticky lepší.

Nízká dávka může připravit vrozenou obranu

Při hygienické péči se na družky přeneslo malé množství živých spor. U části pečujících mravenčic se následně zvýšila specifická protihoubová aktivita a po pozdější expozici měly vyšší šanci přežít. Autoři jev označili jako aktivní sociální imunizaci.

Sociální imunizace zde neznamená očkování v obratlovčím smyslu. Mravenci nemají protilátkovou adaptivní imunitu se stejným typem paměti. Pokus sledoval vrozenou odpověď po přenosu malé dávky konkrétní houby v kontrolované kolonii. Větší dávka, jiný patogen nebo jiné pořadí kontaktů může vést k jinému výsledku.

Smrtelně napadený plod spustí destruktivní dezinfekci

U kukel, jejichž infekce už byla smrtelná, dělnice reagovaly ještě předtím, než houba začala navenek vytvářet nakažlivé spory. Odstranily kokon, narušily kutikulu a do těla aplikovaly jed. Tím zabránily tomu, aby se mrtvá kukla později stala zdrojem velkého množství spor pro celé hnízdo.

Zásah snížil podíl sporulujícího infikovaného plodu přibližně o 95 procent, cenu však představovala ztráta kukly. Popis „eutanazie“ by chování zbytečně polidšťoval. Dělnice reagují na chemické známky pokročilé infekce a provádějí soubor úkonů, který znehodnotí patogen i hostitele.

Ani zde nelze přenést výsledek na každou nemoc. Experiment používal Metarhizium, přesně načasovanou expozici a laboratorní plod. Nevíme, jak často se stejný celý sled odehraje ve volném hnízdě a které jiné patogeny vyvolají srovnatelnou odpověď.

Invazní šíření mění reprodukční obraz

V evropských superkoloniích se samci a mladé královny často páří uvnitř hnízd. Nové části vznikají pučením: královny s dělnicemi obsadí blízké místo bez riskantní osamělé fáze. Tento způsob účinně zaplňuje parky, zahrady a souvislou městskou zeleň.

Neznamená to, že druh ztratil křídla, rojení nebo schopnost samostatně založit kolonii. Laboratorní pokusy ukázaly, že spářená královna může založit sama, a přirozené středoasijské populace podnikají skutečné lety. Dostupné studie však neposkytují jednotný měsíční kalendář pro rozsáhlý areál a dva rozdílné populační režimy, proto profil osu rojení záměrně nevybarvuje.

Původ není uzavřený jedinou zemí

Dnes je L. neglectus známý od Kanárských ostrovů a západní Evropy přes Balkán, Malou Asii a Kavkaz až po Írán, Izrael a Střední Asii. Evropská ohniska jsou převážně výsledkem zavlečení a druhotného přenosu mezi již obsazenými místy.

Starší hypotézy hledaly původ kolem Černého moře a v Malé Asii. Přirozeněji působící, agresivní a samostatná uzbecká hnízda podporují Střední Asii jako část původního areálu, ale sama nevymezují jediný bod vzniku druhu. Přesnější formulace je „původní areál zůstává otevřený, silné podklady existují pro Střední Asii“.

Proč není v českém atlasu

Osm dělnic a čtyři samci z Hnanic ze září 1997 byli původně uvedeni jako L. neglectus. Při popisu nového druhu Lasius austriacus se právě tento materiál stal součástí jeho paratypové série. Nejde tedy o dvě české populace ani o záznam, který by zůstal současně platný pod oběma jmény.

Kritický český soupis z roku 2018 L. neglectus mezi potvrzené druhy nezařadil a zmínil jej pouze jako možný budoucí nález. Dokud nebude doložen nový dokladový exemplář určený podle aktuální revize, patří profil do světové části bez českého bodu, filtru a počítadla.