Tapinoma melanocephalum

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Na světlé zdi může dělnice Tapinoma melanocephalum vypadat jako samostatně běžící tmavá hlava. Mesosoma je také tmavá, ale nohy a zadeček jsou žlutavé až téměř průsvitné a v pozadí opticky mizí. Anglické jméno „ghost ant“ proto vystihuje vzhled lépe než způsob života. Kolonie naopak dokáže být ve vytápěné budově velmi vytrvalá.

Kontrast barev pomůže, preparát rozhodne

Dělnice měří podle taxonomicko-faunistické diagnózy 1,2–1,9 mm. Tmavohnědá hlava a mesosoma ostře kontrastují s bledými končetinami, stopkou a gasterem. Tykadlové násadce jsou dlouhé, složené oči leží před polovinou hlavy a hřbet mesosomy postrádá dlouhé vzpřímené chlupy. Jediný nízký článek stopky je při pohledu shora z velké části zakrytý dopředu posunutým zadečkem — rodový znak, který známe i od českého Tapinoma erraticum.

Nápadná kresba ale není sama o sobě definitivní určovací klíč. Guerrero při revizi druhu porovnával nejen barvu, nýbrž proporce hlavy a očí, tykadla, ochlupení i stavbu makadel. Pro užitečný fotografický doklad je proto potřeba ostrý čelní a boční pohled, měřítko a více dělnic ze stejné stezky. Rozmazaná fotografie „malého dvoubarevného mravence“ může dobře vyvolat podezření, ne však bezpečně uzavřít určení.

Od tmavých evropských druhů T. subboreale a T. erraticum jej odlišuje menší tělo a světlý, téměř skelný zadeček. Nově zavlečený Technomyrmex vitiensis je větší a pod mikroskopem se poznává podle jiné kombinace vzpřímených chlupů, očí, tykadlových násadců a profilu mesosomy. Právě u dovážených rostlin je rozumné srovnat více možných tropických druhů, ne jen domácí atlas.

Budova nahrazuje tropické klima

Globální syntéza více než 1 500 lokalit ukazuje, že v tropech žije tento mravenec v široké škále narušených i přirozenějších stanovišť. Směrem do mírného pásma se záznamy přesouvají hlavně do vytápěných budov a skleníků. Přesný původ druhu se nepodařilo uzavřít; rozšíření a starší doklady nejlépe odpovídají indo-pacifické oblasti, ale profil tuto hypotézu nevydává za jistotu.

V domě využije spáry kolem rozvodů, dutiny ve stěnách, prostor za obklady a lištami, nábytek i vlhký substrát květináče. Hnízdo nemusí být jedna velká komora. Kolonie se může rozdělit do mnoha drobných jednotek, přesouvat plod a reagovat na změnu teploty, vlhkosti nebo rušení. Přehled praktických míst, kde interiérové mravence hledat a jak uchovat doklad, nabízí kapitola Mravenci v domě.

Síť hnízd má více královen

T. melanocephalum je polygynní. Mikrosatelitová studie 37 geneticky rozlišených kolonií z ostrovů a pevniny jižní Číny zjistila v každé kolonii více než čtyři alely a nízkou příbuznost dělnic; autoři tyto výsledky vyložili jako soulad s rozmnožováním více královen. Otcovství však nerekonstruovali, takže z práce nelze odvozovat počet samců přispívajících k potomstvu ani počet královen v každém evropském bytě.

Místní šíření často probíhá pučením. Část dělnic se s plodem a jednou či více královnami přesune do další vhodné dutiny. Tak lze obsadit sousední místnosti bez jediného nápadného venkovního roje. Pučení také vysvětluje, proč zásah zaměřený jen na viditelnou stezku nemusí zasáhnout celou kolonii: jednotlivé části mohou zůstat skryté a znovu propojit provoz.

Dělnice jsou potravní oportunistky. Berou sladké roztoky a medovici, ale podle potřeby také tuky, zbytky potravin a živočišnou kořist. Jejich stezka proto nemusí stále směřovat ke stejné návnadě. Jednou může končit u cukru, jindy u vlhkého místa nebo zdroje bílkovin. Z pozorování jediné potravy nelze odvodit celý jídelníček kolonie.

Síťové uspořádání také komplikuje odhad velikosti. Desítky dělnic u zdroje nejsou celá kolonie a dva proudy v sousedních místnostech nemusí představovat dvě nezávislá hnízda. Bez značení nebo genetického rozboru nelze bezpečně říci, kde jedna kolonie končí. Totéž platí pro výraz „superkolonie“: vícematečná a prostorově rozdělená společnost ještě sama o sobě nedokládá rozsáhlý systém nepřátelsky nerozlišených hnízd. Profil proto popisuje síť dutin, nikoli automaticky superkolonii.

Český doklad vydržel déle než první zásah

První publikovaný český případ pochází z vytápěného bytového domu v Českých Budějovicích. Šlo o rozsáhlé zamoření, nikoli o osamělou dělnici dovezenou v zásilce. Po ošetření mravenci na tři týdny zmizeli z dohledu, ale kontrola o čtrnáct měsíců později zjistila budovu zamořenou v podobné míře. Případ dokládá schopnost dlouhodobě přežít v českém interiéru; nedokládá venkovní populaci ani plošné rozšíření po městě.

Český checklist proto řadí T. melanocephalum mezi pět zavlečených druhů žijících uvnitř budov, odděleně od tehdy známých volně žijících druhů. Dnešní atlas tuto hranici zachovává: profil není součástí 113 venkovních druhů. Rozdíl mezi dovezeným jedincem, reprodukující se interiérovou kolonií a etablovanou venkovní populací podrobněji vysvětluje kapitola Nepůvodní a invazní mravenci. Profil záměrně nemá bod v české venkovní mapě.

Prázdný kalendář neznamená bezkřídlý druh

V české budově nebyla změřena pravidelná sezona svatebních letů a umělé mikroklima navíc nemusí sledovat venkovní měsíce. Proto jsou měsíce rojení prázdné. Toto rozhodnutí nesmí být převráceno v absolutní tvrzení, že druh nikdy nelétá. Dlouhodobé světelné pasti v Ghaně zachytily okřídlené samce i samice T. melanocephalum a ukázaly sezonní průběh v tropickém klimatu. Ghanská fenologie ovšem není český kalendář.

Nález v bytě nebo skleníku má největší hodnotu s datem, přesným místem, typem budovy, teplotou, fotografiemi více pohledů a uloženými jedinci. U interiérového druhu je stejně důležité napsat, zda šlo o jediného pasažéra na rostlině, nebo opakovaně sledovanou stezku s dělnicemi a plodem. Teprve takový doklad dovolí rozlišit náhodný import od fungující kolonie.