Technomyrmex vitiensis

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Technomyrmex vitiensis je z Česka znám ze dvou vytápěných skleníků v Praze. Mravenci se v expozicích objevovali opakovaně a byli mezi nimi i reprodukční samci, takže nešlo jen o jednotlivce na právě dovezeném listu. Venkovní populace však doložena není.

Diagnostické znaky dělnic

Dělnice měří přibližně 2,4–3,1 mm a je tmavohnědá až téměř černá. Nápadně světlejší bývají především chodidla středních a zadních nohou. Na pronotu obvykle stojí jeden pár dlouhých vzpřímených chlupů, zatímco na mesonotu ani za očima na hlavě takové chlupy nejsou. Hřbetní linie mesosomy za mesonotem zřetelně klesá a horní plocha propodea přechází do zadní v ostrém úhlu. Při bočním pohledu je vidět pět hřbetních destiček zadečku neboli tergitů.

Žádný z těchto znaků nestačí sám; druh se určuje podle jejich kombinace. Boltonova světová revize řadí T. vitiensis do skupiny albipes. V této skupině se mu podobají zejména T. albipes, T. difficilis a T. brunneus. Rozhodovat může délka tykadlového násadce, poloha a velikost očí, jemné chloupky na hlavě a těle i znaky kusadel. Starší záznam „Technomyrmex albipes“ v širokém smyslu proto nemusí odpovídat dnešnímu pojetí jediného druhu.

Od Tapinoma melanocephalum se liší větším, převážně tmavým tělem se světlejšími chodidly a mikroskopickou stavbou. Domácí Tapinoma erraticum má nízkou skrytou stopku typickou pro svůj rod, ale jiný tvar mesosomy, ochlupení i způsob života.

Okřídlené a bezkřídlé reprodukční formy

Neobvyklé je, že druh vytváří několik morfologicky odlišných reprodukčních forem. Oettler a Heinze porovnali běžné okřídlené královny s bezkřídlými intermorfními samicemi. Intermorfa není jen velká dělnice: nese kombinaci znaků reprodukční samice a dělnice a může mít vyvinuté vaječníky. Samotné délkové rozměry se mezi dělnicemi a intermorfami překrývají, takže jejich úlohu nelze spolehlivě určit podle délky těla. Jen malá část zkoumaných intermorf byla oplodněná, a proto je nelze všechny považovat za rovnocenné náhrady okřídlených královen.

Podobná rozmanitost existuje u samců. Vedle okřídleného samce se vyskytuje ergatomorfní, bezkřídlá forma vzhledem bližší dělnici. Česká studie ji zaznamenala při všech čtyřech návštěvách v říjnu, listopadu, únoru a červnu; autoři z toho usuzují, že může být přítomná celoročně. Okřídlení samci se v odebraných vzorcích objevili jen na podzim. V jednom skleníkovém vzorku připadalo na 67 dělnic a tři intermorfní samice čtrnáct bezkřídlých samců; v jiném vzorku bylo z 24 samců 21 okřídlených a tři bezkřídlí.

Během studie nebylo páření přímo pozorováno. Pohyb bezkřídlých samců mimo hnízdo pouze naznačuje, že by se mohli pářit i mezi sousedními hnízdy; nejde o prokázané chování. Poměr reprodukčních forem, počet královen ani obvyklá velikost kolonie zatím dobře doloženy nejsou.

Skleník nabízí dutiny i stálé teplo

Bolton uvádí pro T. vitiensis hnízdní nálezy z opadu, zpod kamenů, z trouchnivého dřeva a z drobných dutin ve vegetaci, například ve větvičkách. Oettler a Heinze jej v bonnském skleníku našli v dutinách rostlin a pod vnějšími vrstvami palem; výslovně zaznamenali, že tam zvláštní hnízdní konstrukce nevytvářel. Vyhřívaný skleník druhu nabízí stálé teplo a množství krytých dutin.

Složení potravy českých populací nebylo zkoumáno. Odborná literatura uvádí medovici hmyzu sajícího rostlinné šťávy a lov drobných členovců. Bonnskou laboratorní kolonii vědci krmili ředěným medem a kousky švábů; tento chov dokládá přijetí obou typů potravy, nikoli jejich poměr ve volné přírodě.

Pražské skleníkové populace

Pech a Bezděk druh nalezli roku 2014 ve sklenících Botanické zahrady Univerzity Karlovy a Zoo Praha. Pozorování a odběry pokračovaly do listopadu 2015 a zahrnovaly reprodukční samce. Druh tedy ve sklenících přetrvával nejméně po celou dobu sledování.

Studie nedoložila hnízdo mimo vytápěný skleník ani přezimování v pražském venkovním prostředí. Český checklist proto vede T. vitiensis mezi zavlečenými druhy žijícími uvnitř budov.

Druh je rozšířen v tropech a lidská doprava jej snadno zavléká do nových oblastí. Původní areál pravděpodobně leží v jihovýchodní Asii, jeho přesné hranice však neznáme. Do skleníků se může šířit s rostlinami, substrátem a dřevem; konkrétní cesta do dvou pražských zařízení známa není.

Rozmnožování ve skleníku

Okřídlené i bezkřídlé reprodukční formy byly doloženy ve sklenících. Jejich výskyt závisí na řízeném teplotním, světelném a vlhkostním režimu, takže z něj nelze odvodit měsíce venkovního rojení v Česku.