Formica bruni

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Formica bruni se do českého soupisu dostala až prací zveřejněnou 27. prosince 2024. Nešlo však o určení jedné zatoulané dělnice. Autoři odebrali 34 dělnic ze dvou hnízd, porovnali je s referenčním materiálem a pět jedinců v lihu nezávisle potvrdil specialista Bernhard Seifert. Dokladové exempláře byly uloženy ve čtyřech muzejních či odborných sbírkách. Nález tak lze znovu ověřit, i když sám neříká, jak dlouho druh u Nepomyšle žije.

Hustota hnízd v Nepomyšli

Na ploše bentonitového lomu otevřeného roku 2004 bylo v srpnu 2024 sečteno nejméně 60 hnízd. Většina ležela mezi nízkou nesouvislou vegetací, často v trsech kostřavy. Deset kupek, tedy 16,6 %, mělo průměr menší než deset centimetrů a tři přesahovaly čtyřicet centimetrů. Směs malých a velkých hnízd podporuje výklad, že nejde o jednorázový výskyt, ale o rozmnožující se místní soustavu.

Stanoviště se zároveň mění. Třtina křovištní a lupina postupně vytvářejí souvislejší porost, který omezuje přímé oslunění půdy potřebné pro hřátí nízkých kupek. Možnost, že jde o pozůstatek populace z pozdního glaciálu, autoři označili pouze za hypotézu. Starý údaj „Formica exsecta pressilabris“ z údolí Ohře z roku 1939 ji nepotvrzuje, protože chybí dohledatelný exemplář.

Podzemní část hnízda

Travní kupa je pouze nadzemní část sídla. V jednom letním hnízdě odkrytém ve Švýcarsku vedla centrální svislá chodba do systému vodorovných galerií a komůrek od několika centimetrů pod povrchem až do hloubky přibližně 40 centimetrů. V jednotlivých komůrkách byly dvě až tři královny. Vstupy obvykle ústí při spodním okraji kupy, která u běžných hnízd zůstává menší než půl metru.

Sociální organizace je mimořádně pružná. Dvě švýcarské kolonie rozdělené mezi více hnízd zabíraly 250 hnízd na 5 644 m² a 61 hnízd na 4 000 m²; dělnice se mezi jejich částmi přesouvaly a nebyly vůči sobě agresivní. Dvě velká zimní hnízda obsahovala 47 500 dělnic a 79 královen, respektive 51 279 dělnic a 326 královen. Naproti tomu přepočet pro průměrnou dvaceticentimetrovou letní kupu vyšel asi na 3 500 dělnic a 24 královen. Čísla nelze míchat do jednoho „typického“ průměru: na podzim se mravenci soustřeďují, na jaře se znovu rozptylují mezi menší sídla.

Sezonní vývoj kolonie

U Martigny začínaly královny klást koncem března. Vývoj od vajíčka k dospělci trval u pohlavních jedinců přibližně 55–60 dní, u dělnic asi 50 dní na jaře a 40 dní v létě; největší vlna nových dělnic se objevovala od poloviny července do poloviny srpna. Tyto hodnoty pocházejí z konkrétní oblasti a nejsou kalendářem pro každou českou kupu, dobře ale ukazují, jak úzce je cyklus svázaný s teplem povrchu.

Také údaje o rojení pocházejí hlavně ze Švýcarska. Za dostatečné teploty začínal let mezi sedmou a jedenáctou hodinou, jakmile na kupu dopadlo přímé slunce; zatažená obloha jej zadržela. Ve sledovaných soustavách odletělo jen asi pět procent mladých samic a ostatní se pářily na kupě. Menší samci létali výše a dále, větší zůstávali blíž hnízdu. Je to pozoruhodná místní strategie, ne důkaz, že se stejně chová každá populace v celém areálu.

Medovice, nektar a živočišná kořist

Hlavním zdrojem cukrů je medovice mšic. Dělnice využívají také červce a křísy sající u kořenů či báze bylin; skupiny tohoto savého hmyzu někdy obestavují stěnkami z rostlinného materiálu. Navštěvují květní i mimokvětní nektaria a loví různá vývojová stadia hmyzu, pavouky i žížaly. Aktivita je převážně denní a při povrchové teplotě nad 40 °C se zastavuje. Ani na otevřeném stanovišti tedy neplatí, že čím vyšší teplota, tím lépe; důležitá je mozaika oslunění, potravy a úkrytů.