mravenec Forelův

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Formica foreli patří k druhům, u nichž je nápadný obrys hlavy pouze začátkem určování. Vykrojený zadní okraj ukazuje na podrod Coptoformica, ale od blízce příbuzné F. pressilabris ji odděluje až kombinace delšího tykadlového násadce, hustší mimořádně jemné pubescence a řad štětin na zadečku začínajících zpravidla později. Zbarvení se mění s velikostí dělnice i populací a samo o sobě není spolehlivé.

Kryptická dvojice, ale dva pevné druhy

Revize z roku 2021 vyhodnotila pro dvojici F. foreli–F. pressilabris 234 hnízdních vzorků a 892 dělnic. Pět nezávislých shlukovacích metod se proti kontrolní diskriminační analýze mýlilo v průměru jen v 0,76 % případů. U 137 královen dosáhla křížově ověřená klasifikace chybovosti 0,7 %. Data tedy oba druhy podporují velmi silně, přesto praktické určení vyžaduje sérii dělnic a kvalitní měření.

To je důležité i pro starší literaturu. F. foreli bývala považována za formu F. pressilabris a část historických záznamů je chybná. Česká revize například polovinu ze šesti sbírkových souborů označených jako F. pressilabris přeurčila právě na F. foreli. Tečka na staré mapě proto není automaticky stejně spolehlivá jako nově zkontrolovaný voucher.

Devadesát čtyři hnízd na dvou sousedních biotopech

Bavorská studie zachytila 94 hnízd na 1 325 m²: 73 na opuštěném vápencovém trávníku a 21 na přilehlém opuštěném poli. Kupa měla v průměru 23,8 ± 8,8 centimetru, s rozsahem 8–48 centimetrů. Na trávníku byla sídla menší a blíže u sebe než na poli. Autoři navrhli dvě možná vysvětlení — lepší potravní zdroje na poli nebo rychlé obsazení prostoru bez konkurenčních mravenců — sami však zdůraznili, že je jejich data netestují.

V širším srovnání není rozhodující samotný vápenec. F. foreli žije i na písku, opuštěných pastvinách a vojenských plochách. Společným jmenovatelem je otevřený, suchý až polosuchý povrch s přímým sluncem. Keře a stromy na okraji mohou nést mšice, samotná kupa však nesmí zmizet v hlubokém stínu. Malí stavitelé travních kupek jsou na vnějším ohřevu závislejší než velké kupové druhy skupiny F. rufa.

Štěměchy: 605 hnízd na půl hektaru

Česká studie u Štěměch napočítala roku 2008 605 hnízd na 0,54 ha, tedy 11,2 hnízda na 100 m². Z nich 543 leželo v suchém trávníku a 62 dočasně zasahovalo do ječmenného pole. Travní kupy měly průměr 34,4 ± 15,9 centimetru a výšku 14,2 ± 5,6 centimetru, maximum průměru činilo 120 centimetrů a více než desetina překročila půl metru. Jedna „kolonie“ zde nebyla jediná kupa, ale hustá polydomní síť rozložená v mozaice stanoviště.

Ještě větší publikovaná agregace z Německa zahrnovala 2 550 hnízd na 6,54 ha. Takové počty ale nevypovídají automaticky o genetických hranicích, počtu královen v každé kupě ani o toku potravy mezi nejvzdálenějšími částmi. Polydomie je funkční uspořádání, které se má ověřovat stezkami, výměnou jedinců, tolerancí či genetikou, nikoli pouze vzdáleností sousedních kupek.

Hromadný nástup k nalezené kořisti

Ve Štěměchách badatelé přímo sledovali trofobiózu, lov i sběr mrtvých bezobratlých. Dělnice přinášely škvoří, ploštice, brouky, housenky dlouhé až dva centimetry a jiné mravence. Po objevení potravy dorazilo během první minuty zhruba 5–10 pomocnic a za dvě minuty 30–50. Přímé pozorování tak ukazuje rychlou náborovou komunikaci; neříká však, že stejně početná skupina nastupuje u každého typu kořisti.

Nová královna první kolonii nezakládá nezávisle. Jako ostatní Coptoformica dočasně využívá dělnice některého druhu Serviformica. Staré smíšené vzorky a laboratorní pozorování byly vykládány ve prospěch F. lemani či dalších hostitelů, mohou však mít i jiné vysvětlení, například loupež kukel. Pro F. foreli proto zatím není bezpečné jmenovat jeden univerzálně potvrzený hostitelský druh.

Pád ze 654 na 86 hnízd

Štěměšská síť ještě roku 2014 dosáhla 654 hnízd. Při opakovaném soupisu v roce 2020 zůstalo 86, tedy jen 13 % původního počtu. Současně klesl počet druhů mravenců na lokalitě z 25 na 13. Autoři spojili zhoršení s pravděpodobnou kombinací přísunu hnojiv ze sousedních polí, opakovaného rytí divokých prasat, expanze třtiny křovištní a celkové sukcese. Jednotlivé příčiny experimentálně neoddělili, proto nelze jednu z nich prohlásit za jediného viníka.

Mozaikové kosení samo pokles nezastavilo; roku 2020 byla plocha s hnízdy posečena razantněji a další monitoring měl ukázat, zda se soustava obnoví. Příběh je cennější než obecná věta „druhu škodí zarůstání“: ukazuje, že i spravovaná chráněná lokalita může pod souběhem vlivů během šesti let ztratit většinu hnízd.

Kalendář zachycuje křídlatce, ne jistý odlet

Starší revize našla pohlavní jedince v hnízdech mezi 12. červnem a 24. srpnem, v průměru kolem 14. července, ale měla jen deset údajů a způsob vlastního rojení označila za neznámý. Ve Štěměchách byli křídlatci obou pohlaví přítomni 28. července i 12. srpna 2008; badatelé odlet nepozorovali. Kalendář proto správně ukazuje červen až srpen jako období pozornosti, nikoli pevnou předpověď letu.

Prázdná databázová mapa nevymazává české kolonie

GBIF vedl k 20. červenci 2026 pod přijatým taxonem F. foreli 297 záznamů, ale žádný z Česka a žádný český bod se souřadnicemi. Proti tomu stojí voucherový checklist, studie ze Štěměch i současná karta AOPK, která uvádí novodobé populace na Českomoravské vrchovině, v Moravském krasu a Dolnomoravském úvalu. Nula v jedné agregované databázi tedy měří mezeru ve sdílení dat, nikoli nepřítomnost druhu.

Český Červený seznam hodnotí F. foreli jako kriticky ohrožený podle kritéria A4ac. Právní kategorie ohrožený je odlišný systém a vyplývá z ochrany celého rodu Formica. Rozebírání kupy kvůli vzorku poškozuje mikroklima i chráněné sídlo; bez oprávnění a odborné metodiky je správnější hnízdo fotografovat a nejistý nález označit jen jako Coptoformica sp.