mravenec pasekový

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Formica pressilabris je ukázkou toho, proč se mravenci neurčují jen podle barevné fotografie. Červenohnědé a tmavé plochy jsou proměnlivé a stejnou kresbu má několik druhů podrodu Coptoformica. Rozhoduje kombinace krátkého tykadlového násadce, řídké pubescence na čele a zadečku a přesného rozmístění štětin. Typická dělnice proto působí leskleji než F. foreli, ale dojem lesku sám diagnózou není.

Osm znaků potvrdilo dva druhy

Moderní revize vyhodnotila u dvojice F. pressilabris–F. foreli 234 hnízdních vzorků a 892 dělnic pomocí osmi znaků. Pět nezávislých shlukovacích metod se proti kontrolní diskriminační analýze mýlilo v průměru jen v 0,76 % případů. U 137 královen oddělila analýza obě skupiny téměř úplně. To je silný důkaz, že jde o dva platné druhy, nikoli o barevné formy jednoho mravence.

Pro terénní fotografii z toho ale neplyne téměř stoprocentní jistota. Revize pracovala se standardizovanými měřeními a hnízdními průměry, ne s jedním rozmazaným jedincem. Kratší tykadlový násadec, řidší pubescence a gastrální řady štětin začínající zpravidla už na třetím článku tvoří kombinaci; žádný z nich není sám o sobě kouzelným klíčem. Na jediné švýcarské lokalitě navíc existuje silná indicie křížení F. pressilabris s F. bruni, zatímco pro křížení s F. foreli zatím srovnatelný důkaz chybí.

Šest starých souborů, jen tři správná určení

Česká revize sbírek prověřila všech šest dohledaných souborů původně označených jako F. pressilabris. Jen tři skutečně patřily tomuto druhu a všechny pocházely z Moravy; další tři byly přeurčeny jako F. foreli. Z Čech tak nezůstal bezpečný doklad. Historický údaj bez voucheru nebo bez nového přeurčení proto nelze prostě přenést do současné mapy.

V letech 2007–2010 badatelé vybrali pomocí starých pramenů a ortofotomap 320 zdánlivě vhodných českých míst a hledali hnízda i jednotlivé dělnice. Recentní F. pressilabris našli pouze na historické lokalitě u Rohatce. Malá jednodomá kupa měla asi 25 centimetrů v průměru a 20 centimetrů na výšku. Ležela v úzkém pásu suchého krátkostébelného trávníku na písku, uměle udržovaném pod elektrickým vedením, bezprostředně vedle hnízd F. exsecta a F. foreli.

Od jedné kupy k více než 1 300 hnízdům

Rozpětí sociální organizace je obrovské. Polská studie z Bieszczad odhadovala jednotlivá hnízda na 1 000–2 000 dělnic. Běžné kupy měly asi 15–20 centimetrů, výjimečná dosáhla jednoho metru, a některé polydomní soustavy překročily sto hnízd. Jednodomé populace mohou být jednokrálovné, zatímco rozsáhlé sítě bývají vícekrálovné. Počet vstupů ani kupek však sám neprozradí hranice kolonie.

To ukázala geneticko-behaviorální studie finské agregace s více než 1 300 hnízdy na opuštěném poli. Autoři genotypovali po jedné dělnici z 285 hnízd pomocí 14 mikrosatelitních markerů; po kontrole kvality ponechali pro populačně-genetické analýzy deset markerů a výsledky spojili s testy agrese. Celková agresivita byla nízká a s geografickou vzdáleností rostla, ale nevznikly ostré stabilní hranice. Tok genů byl omezený a vzdálené části nebyly jednou homogenní rodinou. Slovo „superkolonie“ tu proto popisuje mimořádně hustou, převážně tolerantní mozaiku, ne automaticky jednu dokonale propojenou společnost sdílející potravu přes celé pole.

Mšice pod rostlinnou stříškou

Hlavním zdrojem energie je medovice. Dělnice navštěvují mšice na bylinách, brání je před slunéčky a někdy nad jejich skupinou skládají ochrannou stříšku z úlomků rostlin. Živočišná potrava má ve sledované polské populaci menší význam; nejčastěji šlo o malé housenky a žížaly. Poměr cukrů a kořisti se může mezi biotopy měnit, přímé údaje z jediné recentní české kupy ale chybějí.

Hostitel závisí na místě a zůstává nejistý

Mladá královna nedokáže první dělnice vychovat zcela sama. Dočasně využije kolonii některého druhu Serviformica, jehož původní královna zmizí a hostitelské dělnice vychovají její plod. V Alpách bylo nalezeno smíšené hnízdo s F. lemani a starší revize ji považovala za hlavního tamního hostitele. Pro nížiny se navrhují jiné druhy, přímé důkazy jsou však slabé. Bezpečnější je přiznat regionální nejistotu než vydávat F. fusca či F. rufibarbis za univerzálně potvrzeného hostitele.

Křídlatci v hnízdě nejsou totéž co let

V Bieszczadech byl skutečný pářící let pozorován v červenci. Soubor šestnácti dalších nálezů klade přítomnost křídlatců v hnízdech v průměru na 31. červenec, s rozsahem 25. června až 5. září; v Alpách ležela většina údajů mezi 17. červencem a 5. srpnem. Kalendář proto ukazuje hlavní okno červenec–srpen, ale přesný den, délka letu i podíl samic odlétajících od kupy nejsou pro celý areál dobře změřené.

Nula bodů GBIF proti jednomu pevnému dokladu

GBIF vedl k 20. červenci 2026 pro tento taxon 2 571 záznamů, ale žádný český a žádný český bod se souřadnicemi. Nula neznamená, že Rohatec–Soboňky neexistuje: český výskyt stojí na revidovaných voucherových exemplářích a cíleném terénním průzkumu, které zatím do GBIF nebyly nasdíleny. Mapa zobrazuje publikované databázové body, ne úplný současný areál.

Červený seznam hodnotí F. pressilabris jako kriticky ohrožený druh podle kritéria A1a. Takto malá česká populace je zranitelná přímým zničením, chemickými zásahy i zarůstáním po změně péče. Právní kategorie ohrožený je jiný systém: vyplývá z vyhlášky chránící celý rod Formica. Ani vědecky zajímavou kupu proto nelze bez oprávnění otevírat nebo přemisťovat.