Paraponerinae · Paraponera

Paraponera clavata

(Fabricius, 1775)

Velký neotropický mravenec vlhkých lesů, který hnízdí převážně v půdě u stromů, potravu hledá hlavně jednotlivě ve vegetaci a brání se mimořádně bolestivým bodnutím.

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice je velmi velká, robustní a tmavě hnědá až téměř černá, s hrubě skulpturovaným povrchem těla.
  • Má velké oči, dlouhá tykadla, jeden výrazný článek stopky a plně funkční žihadlo.
  • Dělnice jedné kolonie jsou si velikostí poměrně podobné; královna má podobnou stavbu těla, ale lze na ní rozpoznat znaky pohlavní kasty.
Pozor na záměnu. Velký černý mravenec z tropické Ameriky nemusí být Paraponera clavata. Podobnou velikost mají například některé Dinoponera; bezpečné určení vyžaduje tvar stopky, hlavy a střední části těla, nikoli údaj o bolesti.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
vlhké nížinné tropické lesy · stinné lesní okraje · tradiční kakaové a jiné stromové agroforesty navazující na les
Hnízdo
Hnízdo bývá v půdě u báze stromu, mezi kořeny nebo v přirozené dutině. Vstupů může být více a jejich podoba se mění s půdou a velikostí kolonie.
Potrava
Dělnice hledají potravu převážně jednotlivě na zemi i v korunách. Sbírají sladké rostlinné tekutiny a přinášejí živočišnou kořist; přesný poměr potravy závisí na lokalitě a sezoně.
Kolonie
Kolonie mívá jednu královnu. Dostupné studie popisují stovky až několik tisíc dělnic, ale počty závisí na stáří kolonie a metodě odhadu.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Tropické populace na obou stranách rovníku a v různě sezonních lesích.

Termíny výskytu pohlavních jedinců jsou doložené jen z jednotlivých lokalit.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Vlhká neotropická Amerika od Nikaraguy a Kostariky přes Panamu a sever Jižní Ameriky do částí Amazonie a Brazílie.
Biogeografická oblast
Střední a Jižní Amerika (neotropická oblast)

Druh obývá vlhkou neotropickou oblast od Střední Ameriky po severní a střední části Jižní Ameriky. Přesný okraj areálu se mezi databázemi liší a jednotlivé body mohou obsahovat neurčitě lokalizované nebo staré záznamy.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Paraponera clavata je známá hlavně bolestivým bodnutím. Jde však také o velkého lesního mravence, jehož dělnice se pohybují jednotlivě mezi půdním hnízdem a vegetací od lesní půdy až po koruny stromů.

Jak druh poznat

Dělnice je robustní, tmavě hnědá až téměř černá a má hrubě skulpturovaný povrch. Nápadné jsou velké oči, dlouhá tykadla a jediný silný článek stopky. Dělnice se mezi sebou velikostí neliší tak výrazně jako u listořezů nebo některých zrnojedů.

Samotná velikost nestačí. V tropické Americe žijí také velké druhy rodu Dinoponera a další tmaví ponerinní mravenci. K určení je potřeba soubor znaků hlavy, stopky a střední části těla. Údaj „bodnutí velmi bolelo“ není taxonomický znak.

Hnízdo u stromu, potrava v koruně

Hnízda se často nacházejí v půdě u báze stromu nebo mezi kořeny. Jeden strom tak může sloužit jako opora hnízda i cesta do korun. Vchod nemusí být nápadný a kolonie může používat více otvorů.

Dělnice hledají potravu převážně jednotlivě. Sbírají sladké rostlinné tekutiny a živočišnou potravu, kterou přinášejí larvám. Podíl kořisti a cukerných zdrojů se mění podle místa a období; několik známých terénních lokalit nepokrývá celý areál.

Co víme o bodnutí

Žihadlo vpravuje směs látek, mezi nimiž byl popsán peptid poneratoxin působící na iontové kanály nervových buněk. Výsledkem je intenzivní a dlouhotrvající bolest. Populární žebříčky ji často označují za „nejbolestivější bodnutí“, takové pořadí je ale založené na lidském hodnocení, ne na univerzální fyzikální stupnici.

Bolest také není totéž co celková toxicita nebo pravděpodobnost těžké alergické reakce. Závažnost závisí na počtu bodnutí, místě zásahu a citlivosti člověka. Mediálně známé přirovnání bolesti proto samo o zdravotním riziku nevypovídá.

Kolonie a její založení

Kolonie mívá jednu královnu. Terénní práce popisují kolonie od stovek po několik tisíc dělnic, ale odhad závisí na tom, zda se podařilo vykopat celý hnízdní systém. Jedno číslo proto nelze vydávat za pevnou velikost druhu.

Mladá královna může během zakládání vycházet za potravou, místo aby první dělnice vychovala pouze z tělesných zásob. Tento způsob známe z malého počtu pozorování a nevíme, jak často se vyskytuje v celém areálu.

Rozšíření

Druh žije ve vlhkých lesích Střední a Jižní Ameriky. Severní i jižní hranice se v souhrnných databázích mírně liší a starší záznam bez dokladového exempláře nemusí mít stejnou váhu jako nově ověřený nález.

Údaje o výskytu okřídlených jedinců pocházejí jen z jednotlivých lokalit. K přesnějšímu popisu rojení by bylo potřeba více srovnatelných pozorování z různých částí areálu.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Bolton et al. AntCat: Paraponera clavata (Fabricius, 1775). AntCat.Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, synonym a historie kombinací.
  2. GBIF Backbone Taxonomy: Paraponera clavata (Fabricius, 1775). GBIF Secretariat.Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje pro neotropický areál druhu.
  3. Piek et al. Poneratoxin, a novel peptide neurotoxin from the venom of the ant, Paraponera clavata. Comparative Biochemistry and Physiology Part C, 1991.Biochemická a neurofyziologická práce, která izolovala a popsala 25aminokyselinový peptid poneratoxin. Neposkytuje sama o sobě klinické hodnocení rizika bodnutí pro člověka.
  4. Peeters. Independent colony foundation in Paraponera clavata: First workers lay trophic eggs to feed queen’s larvae. Sociobiology, 2017.Detailní laboratorní pozorování jediné zakládající královny. Dobře dokládá průběh sledovaného založení, nelze z něj však bez dalších dat určit běžnou úspěšnost v přírodě.
  5. Dyer. A quantification of predation rates, indirect positive effects on plants, and foraging variation of the giant tropical ant, Paraponera clavata. Journal of Insect Science, 2002.Terénní data ze 75 kolonií v Kostarice a Panamě dokládají sběr nektaru i živočišné kořisti, pohyb v podrostu a korunách a výrazné rozdíly mezi lokalitami.
  6. Elahi. The effect of water on the ground nesting habits of the giant tropical ant, Paraponera clavata. Journal of Insect Science, 2005.Průzkum čtyř hektarů kostarického lesa našel většinu půdních hnízd u stromů na sušších svažitých místech. Výsledek popisuje jednu oblast, nikoli každý typ hnízda v celém areálu.