Harpegnathos saltator

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Harpegnathos saltator při lovu spoléhá především na velké oči, kořist uchopuje dlouhými srpovitými kusadly a dokáže se pohybovat skokem. Po ztrátě královny se navíc mohou některé dospělé dělnice pářit a klást oplozená vajíčka.

Jak ho poznat

Spojení velkých předních očí a dlouhých vzhůru prohnutých kusadel je pro rod Harpegnathos velmi nápadné. Dělnice mají také jednoduchá očka, která u dělnic mnoha jiných rodů chybějí. Často zobrazovaná barevná forma bývá rezavočerná a má hrubě tečkovaný povrch, známé jsou však i černohlavé a jinak zbarvené formy.

Barevná proměnlivost brání určování podle jediného snímku. Velké oči a dlouhá kusadla dobře ukazují na rod, nikoli nutně na H. saltator. Od H. venator a dalších asijských příbuzných se druh odlišuje souborem tělesných znaků, povrchem těla a lokalitou.

Samostatný lov a skok

Dělnice vyrážejí za kořistí jednotlivě a při hledání spoléhají hlavně na zrak. Živého členovce uchopí dlouhými kusadly, ochromí žihadlem a odnesou do hnízda. Přirozené složení potravy není prozkoumané natolik, aby bylo možné sestavit spolehlivý seznam hlavní kořisti.

Při skoku se dělnice současně odráží prostředníma a zadníma nohama. Skáče při úniku, běžném přesunu i lovu, nejde tedy jen o reakci na silné vyrušení.

Půdní hnízdo obklopuje hliněný plášť

Prozkoumaná hnízda v jižní Indii měla několik komor uložených poměrně mělce pod povrchem. Obklopoval je hliněný plášť oddělený od okolní půdy volným prostorem. Dělnice stěny místy vykládaly proužky starých kokonů a odpadní komora ležela hlouběji, stranou od obytné části.

Autoři předpokládají, že plášť, vzduchová mezera a uspořádání otvorů pomáhají hnízdu přežít monzunové zaplavení. Funkci jednotlivých prvků však experimentálně neověřili.

Když reprodukci převezmou dělnice

Novou kolonii zakládá spářená královna, která po svatebním letu shodila křídla. Když zakladatelka zestárne nebo uhyne, několik dělnic může aktivovat vaječníky, pářit se a klást oplozená vajíčka. Takovým reprodukčním dělnicím se říká gamergaty. Gamergata není samostatná vývojová kasta. Jde o dospělou dělnici, u níž se po změně sociálních podmínek výrazně změní fyziologie i chování.

Po ztrátě královny začnou dělnice soupeřit údery tykadel. Zpočátku se může zapojit velká část kolonie, většina však brzy přestane. U několika zbývajících dělnic se postupně aktivují vaječníky a mění se jejich pachový profil. Ostatní napadají dělnice, které se později pokusí rozmnožovat, a počet gamergat tak zůstává omezený.

Proměna může jít i zpět

Laboratorní pokus ukázal, že přechod není jednosměrný. Gamergaty byly dočasně odděleny a po návratu je napadaly nereprodukční dělnice. Během následujících týdnů u nich klesla aktivita vaječníků i pachový signál plodnosti, obnovily lov a znovu se zvětšil jejich mozek, který se při přechodu k rozmnožování zmenšil.

Pokus ukazuje, že se dospělá dělnice může vrátit k nereprodukčnímu stavu chováním i tělesnými změnami. Nedokládá však, že gamergaty ve volné přírodě běžně přestávají klást. Autoři předpokládají, že tato schopnost může být důležitá hlavně pro dělnice, které začaly aktivovat vaječníky, ale gamergatami se nestaly.

Velikost kolonie a rozšíření

V souboru kolonií ze Západního Ghátu připadalo v průměru přibližně 65 dělnic na kolonii, zatímco některé kolonie u Bengalúru se blížily pěti stovkám. Přesnější popis je proto „obvykle desítky, místy stovky dělnic“, nikoli pevný strop kolem sta jedinců.

Nejlépe doložené jádro areálu leží v Indii, zejména v jižní Indii a Západním Ghátu. Katalogy uvádějí širší jihoasijské rozšíření a pojmenované poddruhy, jejich hranice však vycházejí ze starší taxonomie. Profil proto nestanovuje ostrou hranici areálu ani jednotné období rojení platné pro všechny populace.