Myrmecia gulosa

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Myrmecia gulosa je velký australský buldočí mravenec s nápadným červenočerným zbarvením. Dělnice loví samostatně a uvnitř kolonie rozdělují potravu jinak než většina známějších mravenců.

Jak ji poznat

Dělnice měří přibližně 14–23 mm. Mají dlouhá ozubená kusadla, velké složené oči a tři jednoduchá očka na temeni. Hlava a většina hrudi jsou oranžově červené až červenohnědé, zadeček je černý.

Taková kombinace vypadá výrazně, v rámci rodu Myrmecia však není jedinečná. M. gulosa patří do druhové skupiny, která zahrnuje desítky podobných druhů. Při spolehlivém určení se podle odborného klíče porovnává tvar těla, zuby kusadel, ochlupení i lokalita.

Dělnice mají dvě velikostní skupiny

Měření dělnic z celých vykopaných hnízd ukázalo dvě velikostní skupiny. Malé a velké dělnice se lišily hlavně celkovou velikostí, nikoli výrazně odlišnými proporcemi.

Větší dělnice měly více vaječných trubic neboli ovariol a kladly více výživných vajíček. Po ztrátě královny se však k reprodukci rychleji zapojovaly menší dělnice. Velikost tedy ovlivňuje různé úkoly odlišně.

Potrava se nepředává z úst do úst

U mnoha mravenců si dospělci předávají tekutou potravu ústy, což se nazývá trofalaxe. U M. gulosa takové předávání pozorováno nebylo. Dělnice místo toho kladou neoplozená výživná vajíčka bohatá na živiny, která slouží jako potrava pro další členy kolonie.

V terénu loví jednotlivě. Pokusy s kořistí ukázaly, že při jejím nalezení a útoku spojují zrakové, pachové a dotykové podněty.

Nápadný val ukrývá podzemní hnízdo

Zkoumaná hnízda u města Waterfall v Novém Jižním Walesu měla val z vykopané půdy a opadu, někdy široký až asi jeden metr. Otvory ležely nahoře i po stranách. Pod povrchem pokračovaly chodby a komory s plodem, dělnicemi a jedinou královnou.

Kompletně vykopané kolonie měly v průměru 992 dělnic, jejich počet se však mezi hnízdy výrazně lišil. Samotná velikost valu proto neprozrazuje přesný počet obyvatel.

Převážně denní aktivita

Jednodenní sledování jedné kolonie u západního Sydney zachytilo převážně denní režim. Většina dělnic vyšla během ranního soumraku několik minut před východem slunce a vracela se hlavně deset až dvacet minut po západu.

Pozorování potvrzuje denní aktivitu, vychází však z jediného dne u jedné kolonie. Počasí, roční doba a místní stín mohou začátek i konec sběru posunout. Také stavba očí a mozku odpovídá denní aktivitě.

Australský druh s náročným určováním

Nejpodrobnější práce pocházejí z Nového Jižního Walesu a výskyt je dobře doložený hlavně ve východní a jihovýchodní Austrálii. Veřejné databáze obsahují také vzdálenější záznamy, jejich spolehlivost však není stejná.

U druhově početné skupiny gulosa mohou starší záznamy nebo určení pouze z fotografií zahrnovat záměny s příbuznými druhy. Nálezy mimo hlavní areál proto vyžadují nové ověření.