Lasius jensi

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Lasius jensi je žlutý podzemní mravenec výslunných trávníků a dočasný sociální parazit. Dělnice se na povrchu objevují zřídka; častěji lze po rojení zahlédnout bezkřídlou královnu hledající hostitelské hnízdo.

Jak ho poznat

Dělnice je světle žlutá včetně končetin, má malé oči a mnoho dlouhých odstávajících chlupů na lících i spodní straně hlavy. Tykadlové násadce a zadní holeně jsou nápadně zploštělé a rovněž nesou odstávající chlupy. Petiolární šupina se směrem vzhůru zužuje; její vrchol bývá tupě špičatý až úzce zaoblený. U královen se často vytváří střední výběžek.

Petiolus je proměnlivý i uvnitř druhu: ve dvou z třiceti hodnocených hnízd převládaly dělnice s netypickým tvarem šupiny. Určení proto kombinuje ochlupení, profil holeně, proporce hlavy a petiolu na více dělnicích. Nejbližší záměny představují L. meridionalis, L. umbratus a morfometricky předpokládaní kříženci L. jensi × umbratus.

Starší literatura rozlišovala východní poddruh L. jensi longiceps. Dnes jde o samostatný druh Lasius longiceps, takže staré východní údaje pod tímto jménem nepatří automaticky k L. jensi.

Vápencové trávníky a další stanoviště

Ve střední Evropě obývá hlavně xerotermní vápencové trávníky, výslunné jižní svahy a suché písky. Vyhledává teplá otevřená místa, ale neomezují ho jen nejvyprahlejší plochy s holou půdou.

Španělské nálezy pocházejí také z horské pastviny ve výšce 1 410 metrů a vřesovišť ve výškách 1 560 a 1 660 metrů, kde několik měsíců leží sníh. Druh tedy může žít i ve vysokých chladnějších polohách, pokud zde najde vhodné otevřené mikrostanoviště a hostitele.

Smíšené hnízdo s hostitelskými dělnicemi

Nová královna vstupuje do kolonie Lasius alienus a její první potomstvo vychovají hostitelské dělnice. Při výkopu byla zřejmě zachycena většina jedné mladé kolonie: hnízdo sahalo přibližně 55 cm hluboko a obsahovalo odhadem 800 jedinců L. jensi a 100 hostitelských L. alienus. L. alienus je jediný hostitel doložený smíšenými koloniemi; L. grandis, L. piliferus a L. psammophilus zůstávají jen možnými hostiteli.

Starší kolonie mohou mít několik tisíc dělnic. V podzemních komorách využívají medovici kořenových mšic; podíl jiné potravy dosud nebyl vyčíslen.

Hybridizace s Lasius umbratus

Morfometrická studie našla vedle typických kolonií L. jensi také četné hnízdní série s přechodnými znaky, které vyložila jako křížence s L. umbratus. Oba druhy se rojí ve stejném období a malé ostrůvky vhodné pro L. jensi bývají obklopeny početnějšími populacemi L. umbratus.

Podle hypotézy sociální kleptogamie může samice L. jensi po spáření se samcem L. umbratus vychovat sterilní hybridní dělnice, zatímco vlastní geny předává dál prostřednictvím synů; hybridní nové královny zjištěny nebyly. Výklad stojí na morfometrii a demografickém modelu, nikoli na genomickém potvrzení nebo přímém pozorování páření.

České sbírkové doklady

V českém soupisu je druh potvrzený a morfometricky revidované série pocházejí například z Koněprus (9. srpna 1980) a ze Zdic (3. srpna 1976). Další publikované lokality tvoří roztroušené ostrůvky vhodných otevřených biotopů; podzemní aktivita a obtížné určení však stále ztěžují posouzení skutečného rozšíření.

Rojení od konce června do začátku října

Soubor 46 středoevropských pozorování měl průměrné datum letu 28. července se směrodatnou odchylkou 20 dní; celý rozsah sahal od 23. června do 8. října. Hlavní období proto připadá na červenec a srpen, zatímco červen, září a začátek října tvoří okraje známého okna. Španělské zemní pasti zachytily bezkřídlé královny od poloviny července do poloviny srpna.