mravenci.info

Formicinae · Nylanderia

Nylanderia fulva

(Mayr, 1862)

Drobný světle hnědý mravenec z Jižní Ameriky, který na jihu USA vytváří rozsáhlé mnohohnízdné populace a vytlačuje některé místní druhy.

Dělnice Nylanderia fulva mezi kuklami v laboratorní koloniiZvětšit4 fotografie
Živý jedinec Nylanderia fulva na světlém podkladuZvětšit
Živý jedinec Nylanderia fulva na žlutém listuZvětšit
Dva živí jedinci Nylanderia fulva zblízkaZvětšit

Foto: Licence:

Úpravy:

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice je drobná, světle hnědá až rezavě hnědá, s dlouhýma nohama a tykadly. Pobíhá rychle, často mění směr a sleduje nepravidelné trasy.
  • Hřbet těla pokrývají husté jemné přitisklé chloupky a mezi nimi vyrůstají v párech delší vzpřímené chlupy.
  • Stopku tvoří jediný nízký článek, který je při pohledu shora částečně zakrytý přední částí zadečku.
Pozor na záměnu. Dělnice Nylanderia fulva a blízce příbuzné N. pubens nelze spolehlivě rozlišit běžnou fotografií ani samotným zbarvením. Spolehlivě lze druh určit podle znaků samčích kopulačních orgánů nebo molekulárních dat.
Kde přesně hledat anatomické znaky

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
narušená stanoviště v teplém klimatu · městská zeleň, zahrady a pastviny · okraje lesů a mokřadů
Hnízdo
Hnízda jsou mělká a proměnlivá, v půdě, opadu, pod dřevem, kameny a předměty na zemi. Jedna kolonie může využívat mnoho takových úkrytů a přesouvat se mezi nimi.
Potrava
Dělnice sbírají medovici červců, mšic a dalšího savého hmyzu, loví drobné živočichy a využívají mrtvý hmyz. Přijímají tedy sladké zdroje i živočišnou potravu.
Kolonie
Zavlečené populace v USA jsou mnohohnízdné a mnohokrálovnové. Mezi vzdálenými hnízdy stejné rozšířené populace bývá malá agresivita, takže mohou fungovat jako propojená superkolonie.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Jižní Amerika, Karibik a teplé oblasti jihu USA.

Pohlavní jedinci se v různých částech areálu objevují v odlišných obdobích.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Východní a jižní část Jižní Ameriky, pravděpodobně od Brazílie po severní Argentinu a Paraguay.
Biogeografická oblast
Střední a Jižní Amerika (neotropická oblast)

Původní areál leží v Jižní Americe. Druh byl zavlečen do Karibiku, Střední Ameriky a na jih Spojených států; hranice původního a zavlečeného výskytu v části tropické Ameriky nejsou všude stejně jisté.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Nylanderia fulva je drobný jihoamerický druh, který se proslavil hlavně po zavlečení na jih Spojených států. Na vhodných místech tam vytváří obrovské množství mělkých hnízd a dělnice mohou pokrývat zem v souvislých proudech.

Dělnice k jistému určení nestačí

Dělnice jsou světle až rezavě hnědé, štíhlé a velmi rychlé. Na hřbetě mají husté jemné chloupky a řidší páry delších vzpřímených chlupů. Při běhu často mění směr; právě podle tohoto chaoticky působícího pohybu vzniklo anglické označení „crazy ant“.

Zvlášť důležitá je záměna s Nylanderia pubens. Dělnice obou druhů jsou podle současných poznatků morfologicky nerozlišitelné. Spolehlivě lze druh určit podle samců, jejichž kopulační orgány se liší, případně pomocí DNA. Starší zprávy o „N. pubens“ ze Spojených států proto mohou ve skutečnosti patřit N. fulva.

Síť mělkých hnízd

Kolonie využívají dutiny v půdě a opadu, prostory pod kameny, dřevem, květináči a dalším materiálem na zemi. Jednotlivá hnízda nejsou trvalá. Dělnice, plod i královny se mezi nimi přesouvají podle vlhkosti, teploty a narušení.

V zavlečeném areálu bývá v jednom hnízdě více královen a sousední hnízda proti sobě neprojevují výraznou agresivitu. Genetická studie z jihu USA ukázala, že mnoho hnízd v krajině patří k rozsáhlým superkoloniím. Nejde však o jedinou celosvětovou kolonii.

Medovice, kořist a obrana proti ohnivým mravencům

Významným zdrojem energie je medovice červců, mšic a dalšího savého hmyzu. Dělnice zároveň loví drobné živočichy a sbírají mrtvý hmyz. V zemědělské krajině Kolumbie navštěvovaly desítky druhů savého hmyzu a sbíraly jejich medovici.

Při střetu s ohnivým mravencem Solenopsis invicta používá N. fulva vlastní kyselinu mravenčí neobvyklým způsobem. Po zasažení jedem si na potřísněné místo nanese vlastní kyselinu mravenčí a část jedu tím zneškodní. Tato ochrana jí pomáhá přežít souboje a na některých lokalitách ohnivé mravence vytlačit.

Původní a zavlečený areál

Genetická a klimatická srovnání kladou původ druhu do Jižní Ameriky, zejména do její východní a jižní části. Přesné hranice nejsou jasné, protože mravenec byl po amerických tropech převážen dlouho před moderním mapováním.

Dobře doložený zavlečený areál zahrnuje Karibik, část Střední Ameriky a pobřeží Mexického zálivu v USA. Teplé narušené prostředí mu vyhovuje, ale neomezuje se jen na budovy: proniká také do pastvin, lesních okrajů a mokřadní vegetace.

Další čtení

Související témata

Život kolonieKolik královen, kolik hnízd? Sociální organizace českých mravencůPorovnávejte české druhy podle doloženého počtu královen, jednoho či více hnízd, samostatného zakládání, pučení a závislosti na hostitelské kolonii.Život kolonieRozmnožování a rojení mravencůJak vznikají samci a mladé královny, čím se liší pohlaví od kasty a co se děje při rojení, páření i po přistání samice.Doma a na zahraděMravenci na zahradě: hnízda, potrava, mšice a typické druhyKde na zahradě hnízdí, co sbírají, proč chodí po rostlinách a které druhy lze čekat v trávníku, pod dlažbou nebo ve dřevě.
Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Nylanderia fulva (Mayr, 1862). AntCat.Aktuální nomenklatorický záznam druhu, původní kombinace, typová lokalita a přehled synonym.
  2. Gotzek, Brady, Kallal & LaPolla. The Importance of Using Multiple Approaches for Identifying Emerging Invasive Species: The Case of the Rasberry Crazy Ant in the United States. PLoS ONE, 2012.Morfologické, molekulární a nomenklatorické srovnání ukázalo, že dělnice N. fulva a N. pubens nelze spolehlivě rozlišit běžnými vnějšími znaky; rozhodují samci nebo DNA.
  3. Eyer et al. Supercolonial structure of invasive populations of the tawny crazy ant Nylanderia fulva in the US. BMC Evolutionary Biology, 2018.Genetická a behaviorální studie dokládá rozsáhlé propojené superkoloniální populace na jihu USA. Výsledek neznamená jedinou celosvětovou kolonii.
  4. Kumar et al. Evidence of niche shift and global invasion potential of the Tawny Crazy ant, Nylanderia fulva. Ecology and Evolution, 2015.Modelování ekologické niky a známých výskytů řeší jihoamerický původ, zavlečený areál a klimatický potenciál dalšího šíření. Model není mapou potvrzeného výskytu.
  5. Zenner de Polonía & Ruiz Bolaños. Hábitos alimenticios y relaciones simbióticas de la “hormiga loca” Nylanderia fulva con otros artrópodos. Revista Colombiana de Entomología, 1985.Terénní práce z Kolumbie popisuje potravu a vztahy N. fulva s řadou druhů hmyzu vytvářejících medovici. Závěry se vztahují k místním zemědělským stanovištím.
  6. LeBrun, Jones & Gilbert. Chemical Warfare Among Invaders: A Detoxification Interaction Facilitates an Ant Invasion. Science, 2014.Experimenty ukázaly, že N. fulva po zásahu jedem Solenopsis invicta nanáší na tělo vlastní kyselinu mravenčí, která zvyšuje její šanci na přežití.