Ponerinae · Harpegnathos

Harpegnathos venator

(Smith, 1858)

Velkooký asijský mravenec s mimořádně dlouhými kusadly, který loví převážně jednotlivě. V přírodních koloniích se obvykle rozmnožují královny; dělnice tuto úlohu přebírají jen vzácně.

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice má velmi dlouhá úzká kusadla s dvojitou řadou zubů a nápadně velké oči posunuté k přední části hlavy.
  • Tělo je převážně černé až tmavě hnědé a hustě, hrubě tečkované; kusadla a části končetin jsou červenohnědé.
  • Při lovu sleduje pohyb kořisti, dokáže po ní skočit, sevřít ji kusadly a použít žihadlo.
Pozor na záměnu. Dlouhá kusadla a velké oči dobře určují rod Harpegnathos, ne automaticky H. venator. Od H. saltator a dalších asijských příbuzných se druh odlišuje kombinací skulptury, zbarvení a lokality; hranice pojmenovaných poddruhů navíc vycházejí částečně ze starší taxonomie.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
suché tropické lesy · osluněné lesní svahy · okraje cest a polí s pevnou jílovitou nebo kamenitou půdou
Hnízdo
Thajská hnízda ležela na strmých osluněných svazích. Vstup obklopoval nízký komínek a pod ním byly obvykle dvě až tři ploché komory. Dělnice místy vykládaly stěny útržky starých kokonů.
Potrava
Jde především o lovce živých členovců. Dělnice loví samostatně, někdy se však k velké nebo početné kořisti přidá více jedinců. Pohyblivou kořist sevřou kusadly a ochromí žihadlem; délku bodání přizpůsobují její velikosti a aktivitě.
Kolonie
Ve zkoumaných přírodních populacích měly kolonie obvykle jednu nebo více spářených královen. Spářené dělnice byly časté, ale v přítomnosti královny se rozmnožovalo jen málo z nich. Kolonie bez královny a s reprodukčními dělnicemi byly vzácné.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Populační studie pocházejí hlavně z několika lokalit v severním Thajsku a jižní Číně; jejich sezónu nelze převést na celý jihoasijský areál.

Spolehlivý kalendář svatebních letů pro celý areál není k dispozici.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Jižní a jihovýchodní Asie, od Indie přes pevninskou jihovýchodní Asii po jižní Čínu.
Biogeografická oblast
jižní a jihovýchodní Asie (indomalajská oblast)

Druh je uváděn z jižní a jihovýchodní Asie od Indie přes pevninskou jihovýchodní Asii po jižní Čínu. Přesnou hranici komplikují stará jména poddruhů a záměny s dalšími druhy rodu Harpegnathos.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Harpegnathos venator sleduje pohyb kořisti zrakem, dokáže po ní skočit a sevřít ji mimořádně dlouhými kusadly. Většinou loví jednotlivě.

Jak ho poznat

Nejnápadnější jsou velké oči a dlouhá úzká kusadla. Jejich zuby stojí ve dvou řadách a kusadla se mohou natáčet tak, aby udržela živou kořist i opatrně přenesla vajíčko. Většina těla je tmavá a povrch hlavy i hrudi je hrubě tečkovaný.

Tyto znaky dobře ukazují na rod Harpegnathos. K určení druhu je však potřeba porovnat povrch těla, zbarvení a místo nálezu. Tmavý velkooký mravenec s dlouhými kusadly proto nemusí být automaticky H. venator.

Loví hlavně sám

Pokusy s několika koloniemi potvrdily, že dělnice loví hlavně samostatně. Reagují především na pohyb, přiblíží se, skočí, sevřou kořist kusadly a bodnou ji. Společný útok několika dělnic se objevoval jen občas.

Dělnice bodaly větší nebo aktivnější šváby déle a kořist pak zůstávala déle ochromená. Doba bodání se více řídila velikostí a aktivitou kořisti než počtem nabízených kusů. Dělnice ji tedy přizpůsobovaly hlavně tomu, jak obtížně se konkrétní kořist bránila.

Hnízdo má komínek a několik plochých komor

V severním Thajsku ležela hnízda hlavně na strmých osluněných svazích v suchém lese, často blízko cest nebo polí. Vstup obklopoval malý komínek a pod ním byly zpravidla dvě až tři komory s hladkou podlahou.

Stěny některých komor byly pokryté útržky starých kokonů. Podobné „tapetování“ je známé i u H. saltator, ale tvar a umístění hnízda byly zkoumány přímo u H. venator.

Královny zůstávají hlavními rozmnožujícími samicemi

Tady se H. venator liší od často popisovaného H. saltator. Ve většině zkoumaných přírodních kolonií žila jedna nebo více spářených královen. Spářené dělnice se objevovaly také, ale v kolonii s královnou se rozmnožovalo jen málo z nich.

Kolonie bez královny, ve kterých vajíčka kladly gamergaty neboli reprodukční dělnice, byly vzácné. Běžné převzetí rozmnožování gamergatami známé u H. saltator proto nelze automaticky připsat i tomuto druhu.

Výživná vajíčka slouží jako potrava

Dělnice kladou také neoplozená výživná vajíčka. Nejsou určená k vývoji nového jedince, ale k jídlu pro královnu, larvy nebo jiné dělnice.

Pozorování ukázalo, že dělnice nabízely tato vajíčka nejprve královnám. Královny však často snědly jen část a zbytek využily larvy nebo dělnice. Kolonie tak může rozdělovat živiny i bez běžného předávání tekuté potravy z úst do úst.

Široký asijský areál vyžaduje opatrnost

Druh je uváděn od Indie přes pevninskou jihovýchodní Asii po jižní Čínu. V literatuře se objevují také pojmenované poddruhy chapmani a rugosus.

Starší určení a hranice těchto forem nejsou vždy srovnatelné s dnešními záznamy. Profil proto uvádí široké jádro areálu, nikoli přesnou hranici nebo jednotný kalendář rojení pro všechny populace.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Harpegnathos venator (Smith, 1858). AntCat.Nomenklatorický katalog vede Harpegnathos venator jako platné jméno a shrnuje jeho původní a pozdější kombinace.
  2. Harpegnathos venator (Smith, 1858). GBIF Backbone Taxonomy.Taxonový záznam poskytuje přijaté jméno a rámcové výskytové údaje. Body nejsou úplnou mapou původního areálu.
  3. Schmidt & Shattuck. The Higher Classification of the Ant Subfamily Ponerinae (Hymenoptera: Formicidae), with a Review of Ponerine Ecology and Behavior. Zootaxa, 2014.Moderní přehled vyšší klasifikace ponerin obnovuje rod Neoponera a vymezuje jej vůči široce pojímanému rodu Pachycondyla; podporuje také rodovou diagnózu Harpegnathos. Rodové znaky samy nerozlišují jednotlivé druhy.
  4. Bharti, Guénard, Bharti & Economo. An updated checklist of the ants of India with their specific distributions in Indian states (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2016.Aktualizovaný indický soupis uvádí státní záznamy druhu a podporuje indické jádro areálu. Administrativní výčet není podrobnou mapou lokální početnosti ani potvrzením všech starších záznamů mimo Indii.
  5. Aupanun, Jaitrong, Suttiprapan, Peeters & Ito. Nest architecture, worker reproduction, and polygyny in the ponerine ant Harpegnathos venator. Insectes Sociaux, 2022.Studie thajských kolonií popsala hnízda, přítomnost jedné i více královen a mnoho spářených dělnic, z nichž se rozmnožovala jen část. Bezkrálovné kolonie s gamergatami byly vzácné.
  6. Aupanun, Obika, Mizuno, Jaitrong, Suttiprapan, Hashim & Ito. Trophic eggs in three ponerine ant species: Harpegnathos venator, Odontomachus simillimus and Odontoponera denticulata. Asian Myrmecology, 2022.Pozorování tří ponerinních druhů dokládá u H. venator kladení výživných vajíček a jejich předávání uvnitř kolonie. Studie nesměšuje tato vajíčka s životaschopným plodem.
  7. Nie, Zhao, Chen, Xiao, Pan, Ran & Xu. Prey Status Affects Paralysis Investment in the Ponerine Ant Harpegnathos venator. Insects, 2022.Laboratorní pokusy popsaly samostatný lov s občasnou pomocí družek a změnu doby bodání podle velikosti a aktivity kořisti. Nejde o úplný seznam přirozené potravy.
  8. Zhang, Wu, Wang, Wang, Li, Rajabi & Wu. Double-rowed teeth: design specialization of the H. venator ants for enhanced tribological stability. Bioinspiration & Biomimetics, 2021.Morfologická a mechanická studie popisuje dvě řady zubů a dvouosý pohyb kusadel H. venator při pevném uchopení různých předmětů.