Lasius reginae

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Lasius reginae je jeden z nejmenších evropských zástupců rodu a žije převážně pod zemí. Královna není větší než dělnice a novou kolonii zakládá jako dočasný sociální parazit Lasius alienus.

Rozlišení od Lasius carniolicus

Nejpodobnější Lasius carniolicus je stejně světle žlutý a drobný. Původní diagnóza L. reginae uvádí osm až čtrnáct dopředu zahnutých štětin na zadním okraji hlavy, přilehlé ochmýření tykadlového násadce a stehna bez odstávajících chlupů. Pomáhá také tlustý, nahoře zaoblený petiolus a velmi malé oči se zhruba 35–40 ommatidii. Všechny znaky vyžadují standardní polohu preparátu a stereomikroskop; běžná fotografie žlutého mravence druh neurčí.

Rozměry a způsob měření

Původní rakouská série udává dělnice 3,18–3,70 milimetru, královny 3,17–3,55 a samce 3,11–3,29 milimetru. Rozpětí kast se téměř překrývají. Autoři zároveň upozornili na omezenou srovnatelnost celkové délky u preparovaných jedinců. Pozdější mongolský soubor uvedl dělnice jen 2,0–2,5 milimetru. Rozdíl nemusí dokazovat dvě velikostně oddělené populace; může zahrnovat metodiku, stav preparátu i skutečnou geografickou variabilitu. Tabulka proto zachovává rozsah původní série a velikost nepoužívá jako diagnózu.

Pokus o převzetí hostitelské kolonie

Faberova laboratorní zkouška zachytila dramatický útok, ale nikoli úspěšné převzetí. Královna L. reginae přibližně půl hodiny svírala hrdlo převrácené královny L. alienus. Další den byla útočnice mrtvá a rozčtvrcená, zatímco hostitelka se zotavila; neuspěla ani druhá testovaná parazitická královna. Z pozorování tedy nelze napsat, že škrcení běžně hostitelku usmrtí.

Hostitelský vztah přesto stojí na přímých dokladech. Faber později našel přirozenou rozsáhlou smíšenou kolonii s přibližně vyrovnaným zastoupením dělnic obou druhů. Bulharský nález dvaceti dělnic L. reginae přímo v hnízdě L. alienus jej podporuje. Jde o dočasný sociální parazitismus, avšak průběh od vstupu mladé královny po postupné nahrazení hostitelských dělnic zatím nebyl souvisle pozorován.

Rozšíření od střední Evropy po Mongolsko

Známé lokality tvoří nesouvislý pás od střední a jihovýchodní Evropy přes Turecko až po východní Mongolsko. Rakouské údaje spojují druh s xerotermní jižní strání a okrajem duboborového lesa, bulharské s lesním okrajem. Mongolská série pocházela z písčité stepi, kde hnízdo tvořilo širokou nízkou zemní kupku. Na Slovensku ležela sledovaná kolonie u kořene živé borovice na silničním a lesním ekotonu; dělnice tam pečovaly o kořenové savce. Společným jmenovatelem je spíše teplé otevřené mikrostanoviště a dostupný hostitel než jediný typ vegetace.

Pozdní rojení v září a říjnu

Pohlavní jedinci se v rakouských hnízdech objevovali už v létě, vlastní rojení však bylo pozorováno až od poloviny září do října. Také opakovaně sledovaná slovenská kolonie létala ve druhé polovině září, vždy odpoledne. Jde o několik lokalit, proto z nich nelze odvodit přesnou hodinu ani stejný termín pro celý areál.