Lasius carniolicus

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Lasius carniolicus je drobný žlutý zemní mravenec s nízkým tlustým petiolem. Královna dorůstá přibližně stejné délky jako dělnice a rozrušená kolonie uvolňuje výraznou citronovou vůni. Většina života probíhá pod zemí, takže i na obsazené lokalitě se druh hledá obtížně.

Jak ho poznat

Dělnice měří přibližně 3–3,5 mm, má velmi malé oči a zaoblenou hlavu s vypouklými lícemi. Petiolus není tenká svislá šupina: při pohledu z boku je nápadně nízký, silný a nahoře oblý. Královna měří kolem 3,5 mm a od dělnice se liší hlavně stavbou hrudi a po oplození zvětšeným zadečkem.

Nejpodobnější Lasius reginae má obvykle méně dlouhých štětin na temeni (7–11 oproti 12–34), přilehlejší ochmýření tykadlových násadců a zpravidla postrádá odstávající chlupy na stehnech. Rozsahy znaků se mohou přiblížit, proto přesné určení vyžaduje stereomikroskop a více dělnic z jednoho hnízda.

Oba druhy bývaly řazeny do podrodu Austrolasius. Starší název se stále objevuje v literatuře a odkazuje na jejich drobné královny, tlustý petiolus a sociálně parazitický způsob zakládání kolonie.

Citronová vůně

V těkavém sekretu převažují isoprenoidy, zejména citronellal a pravděpodobně geranylcitronellal. Odpovídají nápadné citronové vůni rozrušené kolonie. Alarmová nebo odpuzující funkce jednotlivých látek však u tohoto druhu nebyla přímo otestována.

Stanoviště

Ve střední Evropě obývá hlavně suché krátkostébelné trávníky, písčiny, lomy, vápencové stráně a světlé lesy. Iberské nálezy rozšiřují tento obraz o středomořské dubové a borové porosty i horské louky; dělnice tam byly nalezeny také ve výškách kolem 1 740 a 1 880 metrů.

Hnízda leží v půdě, často pod kameny, a povrchová aktivita dělnic je slabá. Roztroušené nálezy proto mohou odrážet nejen vzácnost druhu, ale i jeho skrytý způsob života.

Potrava a velikost kolonie

Hlavním známým zdrojem potravy je medovice kořenových mšic. V jednom hnízdě na horské louce dělnice opatrovaly také jejich vajíčka, což ukazuje na těsnou podzemní trofobiózu; přesný podíl další kořisti znám není.

Čtyři srpnové kolonie z jižní Francie obsahovaly 105–358 dělnic, 48–265 mladých reprodukčních samic neboli budoucích královen a 1–21 samců. Jde o malý soubor, ale ukazuje, že i kolonie s několika stovkami dělnic mohou vychovávat desítky až stovky budoucích královen.

Hostitelé po taxonomické revizi

Královna zakládá kolonii jako dočasný sociální parazit. Mezi doložené hostitele patří Lasius flavus, L. psammophilus a L. niger. Starší údaj o L. piliferus vznikl před pozdější revizí materiálu a dnes se za přímý doklad nepovažuje; L. piliferus a L. paralienus zůstávají jen pravděpodobnými hostiteli.

Průběh převzetí hostitelské kolonie nebyl u L. carniolicus přímo pozorován. Usmrcení hostitelské královny, známé u příbuzného L. reginae, proto nelze bez dalšího přenášet na tento druh.

Jediný publikovaný český nález

Český soupis druhů z roku 2018 uváděl jediný publikovaný doklad ze středních Čech: několik dělnic ze zemních pastí, bez nalezené kolonie. Druh je tedy součástí české fauny, ale jeho zdejší rozšíření, početnost a způsob hnízdění zůstávají málo známé.

Podzimní rojení a možný jarní let

Nejlépe doložené rojení připadá na září a říjen: z Pyrenejského poloostrova pocházejí podzimní kolonie s pohlavními jedinci i samostatné nálezy okřídlených královen. Starší středoevropská literatura uvádí také přezimování pohlavních jedinců a let v květnu. Podzimní termín má silnější přímé podklady; květen zůstává oddělenou, méně jistou možností.