Myrmica curvithorax

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Myrmica curvithorax obývá otevřená stanoviště s nízkou nebo řídkou vegetací. V Česku byla nalezena na suchých městských trávnících i na vlhkých či zasolených loukách. Společným znakem není jedna hodnota vlhkosti, ale dostatek světla, tepla a vhodné půdy pro mělké hnízdo.

Jak druh poznat

Nejdůležitějším znakem je mimořádně úzké čelo. Seifertova revize tuto vlastnost vyjadřuje poměrem FR/CS pod 0,280. Jde o výsledek standardizovaných měření přesně určených částí hlavy, nikoli o poměr, který lze spolehlivě odečíst z běžné fotografie. Báze tykadlového násadce má zároveň nápadný zadní lalok bez pokračující hřbetní lišty.

Červenohnědá barva ani prostředí samy nestačí. Druh patří do komplexu specioides ve skupině scabrinodis a s M. scabrinodis, M. sabuleti i M. specioides sdílí řadu znaků. Bez zvětšení, přesných měřicích bodů a pokud možno série dělnic z jednoho hnízda zůstává určení nejisté.

Ve starší středoevropské literatuře se druh často objevuje jako M. slovaca, tedy pod jménem, které je dnes považováno za mladší synonymum. Jméno M. salina se naopak používalo chybně a nelze je automaticky převádět na M. curvithorax. Etiketa typového exempláře uvádí Španělsko, monografická revize však tuto lokalitu považuje za pravděpodobnou záměnu, protože další iberské doklady chybějí.

Suché trávníky i vlhké louky

České lokality zahrnují vápnité stepi, bývalé vojenské plochy, krátce sečené městské trávníky, okraje cest, rekultivované plochy, slaniska i mokřadní a totenové louky. Ve východní části areálu je druh uváděn také z relativně vlhkých, někdy zasolených míst s vysokou hladinou podzemní vody. Označení „suchomilný“ tedy vystihuje jen část jeho výskytu.

Síla českých dokladů se liší. U Komárova byly nalezeny desítky hnízd, zatímco z Očovských luk pochází jediná dělnice a z Radouče jedna zakládající samice. Jednotlivý exemplář potvrzuje přítomnost druhu, ale neříká, jak početná nebo stálá je místní populace. Stejně opatrně je nutné číst mapu GBIF, která nyní většinu publikovaných českých lokalit vůbec neobsahuje.

Co ukázaly výkopy hnízd

Pech vykopal sedmnáct hnízdních jednotek. Obsahovaly v průměru asi 400 dělnic; největší měla 1 231 dělnic. Dvanáct výkopů bylo bez královny, v jednom hnízdě jich bylo pět. Zvlášť nalezený shluk 28 královen bez dělnic a plodu autor do těchto průměrů nezahrnul.

Tato čísla nepopisují automaticky celé kolonie. Mohou znamenat, že jedna kolonie během sezony využívala několik hnízd, případně že se její reprodukční královny držely v oddělených částech hnízdní soustavy. Studie obě vysvětlení zvažuje, ale neprokazuje je. Jednou byl pozorován přesun stovek dělnic, larev a dvou královen asi o tři metry; z jediného případu nelze odvodit běžnou sezonní stěhovavost.

Potrava a rojení

Dělnice opakovaně napadaly Lasius flavus a jeho zbytky byly nalezeny v hnízdních komorách. Zaznamenán byl také jeden útok na autorem poškozené hnízdo L. niger; tento zásah nelze vydávat za důkaz pravidelných nájezdů na neporušená hnízda. Mšice uvnitř hnízd naznačují možnou práci s medovicí, přímé ošetřování mšic ani odběr medovice však pozorovány nebyly.

Přímé události rojení byly zaznamenány 22. července 2009, 10. srpna 2010 a podle hlavního anglického textu studie 9. září 2010. České shrnutí u posledního data uvádí rok 2011, proto tuto nesrovnalost zachováváme. Tři události dokládají široké období, ne jeho běžný vrchol; samotná okřídlená samice navíc ještě nepotvrzuje místní hnízdní populaci.