Oecophylla smaragdina

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Oecophylla smaragdina staví hnízdní komory přímo v korunách stromů. Dělnice k sobě stahují živé listy a spojují je hedvábím vlastních larev. Larvu při práci drží v kusadlech a její přední část vedou podél spoje.

Jak ji poznat

V terénu často nejprve uvidíte stezky dlouhonohých dělnic a zelené balíky listů. Takový nález spolehlivě ukazuje na rod Oecophylla. K odlišení asijské a australasijské O. smaragdina od africké O. longinoda je však potřeba detail těla: první druh má nižší a štíhlejší řapík, jehož spodní hrana je téměř rovná nebo jen slabě vyklenutá, a poněkud odlišný tvar hlavy a pronota.

Barva spolehlivým znakem není. Dělnice mohou být žlutavé, rezavé i tmavší a australské populace jsou známé zeleným zadečkem. Samotná zelená či rezavá fotografie proto druh neurčuje; důležitá je také lokalita a stavba řapíku. Výrazně odlišné geografické linie navíc neodpovídají jednoduše starým pojmenovaným poddruhům, proto profil žádný poddruh nepřiřazuje.

Listy spojují larválním hedvábím

Při stavbě se dělnice zachytí jedna druhé za tělo a vytvoří tahací řetěz. Společně přiblíží okraje listů, které by jeden jedinec neudržel. Když jsou listy ve vhodné poloze, další dělnice přinesou vyspělé larvy a vedou je podél spoje tak, aby na něj nanášely hedvábí. Listy se jím postupně svážou.

Larvální hedvábí zde neslouží k vytvoření vlastní kukly, ale jako stavební materiál kolonie. Dělnice používají larvy v posledním vývojovém stadiu, a proto je rozmisťují mezi jednotlivá hnízda podle stavebních potřeb.

Kolonie je síť v korunách

Jedna kolonie obvykle obývá mnoho listových hnízd rozložených v koruně jednoho nebo více stromů. Hnízda nejsou samostatné kolonie: propojují je stálé trasy a přesuny potravy, plodu i dělnic. V příznivých podmínkách může kolonie dosáhnout stovek tisíc dělnic. Odborný přehled uvádí jako nejvyšší hodnoty přes půl milionu, nejde však o běžnou velikost každé kolonie.

Menší dělnice se častěji starají o plod uvnitř hnízda. Větší obstarávají většinu lovu, obrany území a venkovních stavebních prací. Nejde o dvě dokonale oddělené skupiny; jejich úkoly se podle potřeb kolonie překrývají.

Lov i sladké zdroje

Dělnice loví členovce, kořist však není jediným zdrojem potravy. Významnou část energie získávají z nektaru, rostlinných výměšků a medovice. Producenty medovice mohou chránit před jejich nepřáteli a udržovat k nim stálé trasy. Druh proto nelze popsat pouze jako dravce a jeho vztah k rostlinám se mění podle konkrétního společenstva.

Rozsáhlá kolonie hájí území v korunách a při vyrušení rychle přivolává další dělnice. Díky spojení početnosti, lovu a územní obrany se druh využívá v některých tropických sadech.

Rozšíření a místní rojení

Druh je původní od jižní Asie přes jihovýchodní Asii po Novou Guineu, severní Austrálii a část západního Pacifiku. Vyskytuje se v deštných a monzunových lesích, mangrovech, savanových dřevinách, sadech, plantážích i městské zeleni. V sušší krajině se drží hlavně míst s dostatkem stromů a vody.

Studie u Darwinu zaznamenala během místní reprodukční sezony několik ranních rojení za klidného, bezdeštného počasí. Popisuje však jednu severoaustralskou populaci; termín rojení v Indii nebo jihovýchodní Asii z něj odvodit nelze.