mravenci.info

Myrmicinae · Pogonomyrmex

Pogonomyrmex barbatus

(Smith, 1858)

Červený semenožravý mravenec suchých oblastí Severní Ameriky, jehož dlouhověké kolonie řídí odchody sběraček podle návratů úspěšných dělnic a rizika vyschnutí.

Rezavě červená dělnice Pogonomyrmex barbatus na světlé půdě v TexasuZvětšit4 fotografie
Několik rezavých dělnic Pogonomyrmex barbatus kolem suchého stébla na pískuZvětšit
Rezavá dělnice Pogonomyrmex barbatus fotografovaná shora na hrubé půděZvětšit
Skupina rezavých dělnic Pogonomyrmex barbatus na světlé kamenité půděZvětšit

Foto: Licence:

Úpravy:

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice jsou robustní a převážně cihlově červené až rezavé, s hrubě rýhovanou hlavou a hrudí.
  • Pod hlavou nesou kartáč delších chlupů zvaný psamofor, který pomáhá při manipulaci s jemnou půdou a semeny.
  • Hruď zakončuje pár trnů, stopka má dva články a dělnice mají dobře vyvinuté žihadlo.
Pozor na záměnu. V suchých oblastech USA a Mexika žije několik podobně červených druhů rodu Pogonomyrmex. Barva, hnízdní kruh ani bolestivé bodnutí druh neurčují; důležitá je kombinace ochlupení, skulptury a lokality.
Kde přesně hledat anatomické znaky

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
pouště a polopouště · suché travnaté pláně · otevřená kamenitá a písčitá půda
Hnízdo
Kolonie buduje hluboké hnízdo v půdě. U vstupu často vzniká vyčištěná plocha a hromádka zbytků, ale vzhled povrchu se mění podle typu půdy, vegetace a stáří kolonie.
Potrava
Hlavní složkou potravy jsou semena sbíraná v okolí hnízda. Dělnice využijí také dostupný živočišný materiál; úspěšnost sběru závisí na nabídce potravy a podmínkách, které ovlivňují ztrátu vody.
Kolonie
Dospělou kolonii vede jedna dlouhověká královna a může fungovat dvě až tři desetiletí. Počet a chování sběraček se mění s věkem kolonie i podle místního průběhu suchých a vlhčích let.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Dlouhodobé studie pocházejí hlavně z jihozápadu USA; termíny se posouvají mezi lokalitami a podle průběhu letních srážek.

Pohlavní jedinci se objevují v návaznosti na místní srážky a podmínky po dešti. Bez určení konkrétní oblasti nelze nabídnout spolehlivý měsíční kalendář pro celý areál.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Suché oblasti jihozápadu USA a jižní části středních USA; v Mexiku nejméně po jeho centrální oblast.
Biogeografická oblast
Severní Amerika (nearktická oblast) · Střední a Jižní Amerika (neotropická oblast)

Druh obývá suché oblasti USA a Mexika; v Mexiku je doložen nejméně po centrální oblast, včetně Tehuacánského údolí ve státě Puebla. Přesné vymezení komplikuje komplex P. barbatus–P. rugosus a několik reprodukčně oddělených linií.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Pogonomyrmex barbatus sbírá hlavně semena v suchých oblastech USA a Mexika. Jeho kolonie mohou žít dvě až tři desetiletí. Dlouhodobé sledování proto ukazuje nejen chování jednotlivých dělnic, ale i to, jak se celá kolonie mění s věkem.

Jak ho poznat

Dělnice jsou robustní a většinou cihlově červené až rezavé. Hlava a hruď mají hrubou rýhovanou strukturu, stopka má dva články a na konci hrudi je pár trnů. Pod hlavou je kartáč delších chlupů, který se označuje jako psamofor.

Podobně vypadají další severoamerické druhy rodu Pogonomyrmex. Červená barva ani vyčištěný kruh kolem vchodu nestačí. Přesné určení vyžaduje ochlupení a další znaky z klíče. Dělnice mají žihadlo a při obraně hnízda je používají.

Hnízdo v suché půdě

Kolonie buduje hluboký systém v půdě. U vstupu často odstraňuje vegetaci a ukládá prázdné slupky semen a další zbytky. Povrch však nevypadá všude stejně; záleží na zrnitosti půdy, stáří hnízda i dostupné vegetaci.

Hlavní potravou jsou semena. Dělnice je hledají jednotlivě nebo po méně výrazných trasách a přinášejí je do zásoby. Využijí i živočišný materiál, ale druh nelze popsat jako běžného skupinového lovce.

Návraty spouštějí další odchody

Sběračky neodcházejí ven podle příkazu jednoho vedoucího jedince. U vstupu se potkávají s dělnicemi, které se úspěšně vrátily s potravou. Vyšší četnost těchto kontaktů zvyšuje pravděpodobnost, že další čekající dělnice vyrazí.

Kolonie tak průběžně reaguje na to, co se děje venku. Když je potrava dostupná a sběračky se vracejí rychle, aktivita roste. Když se návraty zpomalí, odchází méně dalších dělnic, aniž by některý mravenec znal celkový stav okolí.

Voda omezuje sběr

Pobyt venku znamená ztrátu vody. Za sucha proto není výhodné vyslat každou možnou dělnici, i když by venku ještě nějaká semena našla. Kolonie, které v suchých dnech reagují zdrženlivěji, mohou dlouhodobě lépe přežívat a vyvést více potomstva.

Citlivost na vlhkost se liší mezi koloniemi a souvisí s podmínkami, v nichž dlouhodobě žijí. Chování tedy není pevný režim celého druhu. Je to odpověď na místní rovnováhu mezi ziskem potravy a rizikem vyschnutí.

Kolonie stárne spolu s královnou

Kolonie může žít přibližně dvacet až třicet let, tedy po dobu života zakládající královny. Mladá kolonie má málo dělnic a omezené možnosti. S růstem se mění počet sběraček, rozsah hnízda i způsob, jakým reaguje na okolí.

Další čtení

Související témata

Život kolonieJak mravenec vnímá svět: smysly, mozek, učení a odpočinekCo mravenci vidí a cítí tykadly, jak vnímají vibrace, učí se trasu, ukládají paměť a střídají aktivitu s klidem.Život kolonieRozmnožování a rojení mravencůJak vznikají samci a mladé královny, čím se liší pohlaví od kasty a co se děje při rojení, páření i po přistání samice.Život kolonieZakládání a růst mravenčí kolonieKlaustrální a semiklaustrální založení, haplometróza, pleometróza, pučení, sociální parazitismus, první dělnice a růst kolonie.
Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. GBIF Backbone Taxonomy: Pogonomyrmex barbatus (Smith, 1858). GBIF Secretariat.Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje pro jihozápad Severní Ameriky.
  2. Gordon. The life history of harvester ant colonies. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 2024.Souhrn desetiletí sledování značených kolonií P. barbatus ukazuje změny chování, reprodukce a přežívání během života kolonie.
  3. Friedman, Greene & Gordon. The physiology of forager hydration and variation among harvester ant colonies in collective foraging behavior. Scientific Reports, 2019.Propojuje ztrátu vody jednotlivých dělnic s rozdíly mezi koloniemi v ochotě vysílat sběračky za sucha.
  4. Pinter-Wollman et al. Harvester ants use interactions to regulate forager activation and availability. Animal Behaviour, 2013.Experimenty ukázaly, že příchozí sběračky prostřednictvím krátkých kontaktů ovlivňují aktivaci dalších dělnic k výpravě.
  5. Gordon, Dektar & Pinter-Wollman. Harvester Ant Colony Variation in Foraging Activity and Response to Humidity. PLOS ONE, 2013.Dlouhodobá terénní data dokládají stabilní rozdíly mezi koloniemi v intenzitě sběru i reakci na vlhkost.
  6. Texas A&M AgriLife Extension. Red Harvester Ants, Pogonomyrmex barbatus. Texas A&M University.Institucionální přehled určovacích znaků, přirozeného prostředí, potravy a hnízdění. Údaje o rojení jsou zaměřené hlavně na Texas.
  7. Ríos-Casanova, Castaño, Farías-González, Dávila & Godínez-Alvarez. Activity Patterns of a Harvester Ant in an Inter-tropical Semiarid Zone in Central Mexico. Sociobiology, 2014.Terénní studie P. barbatus v Tehuacánském údolí v Pueble dokládá výskyt druhu v centrálním Mexiku a popisuje místní celoroční aktivitu.
  8. Mott, Gadau & Anderson. Phylogeography of Pogonomyrmex barbatus and P. rugosus harvester ants with genetic and environmental caste determination. Ecology and Evolution, 2015.Fylogeografická studie nejméně šesti reprodukčně oddělených linií komplexu P. barbatus–P. rugosus v USA a Mexiku. Ukazuje široký mexický areál i složité hranice morfologicky vymezovaných druhů.