Hypoponera ergatandria

Profil druhu

Jak žije a čím je zajímavý

Hypoponera ergatandria není další venkovní položka české myrmekofauny. Je to drobný půdní predátor, kterého člověk rozváží s vlhkou zeminou, rostlinami a organickým materiálem a který v chladnější Evropě přežívá hlavně ve vytápěných sklenících, tropických pavilonech a podobných provozech. Český nález proto atlas vede v samostatné interiérové vrstvě: vypovídá o přítomnosti v budově, nikoli o usazené populaci v okolní krajině.

Jedno jméno skryté pod několika staršími

Taxonomická historie je pro čtení literatury zásadní. Seifertova numerická revize z roku 2013 obnovila H. ergatandria jako samostatný druh odlišný od H. punctatissima. Po přeměření typových jedinců zařadila mezi její mladší synonyma také jména H. schauinslandi a H. bondroiti. Starší práce pod kterýmkoli z těchto dvou jmen tedy mohou popisovat biologii dnešní H. ergatandria; naopak údaje ze široce pojaté „H. punctatissima“ nelze bez revize automaticky rozdělit.

Rozlišení nestojí jen na jednom dojmu. Studie analyzovala 213 jedinců z 95 vzorků a stejné dvě skupiny získala z dělnic, gynomorfních samic i bezkřídlých samců. Typové exempláře jmen ergatandria, schauinslandi a bondroiti zapadly do stejného shluku. Ani v jediném globálním hnízdním vzorku nebyly dělnice obou druhů pohromadě, přestože v Evropě mohou žít ve stejných městech a jednou byly nalezeny i v témže skleníku.

Dva rozměry místo hádání z barvy

Dělnice měří orientačně kolem 2,5 mm a je úzká, hnědá a nenápadná. Takový popis sdílí s řadou podzemních mravenců. Jediný petiolus a zaškrcení gasteru pomohou zařadit ji mezi Ponerinae, nikoli však bezpečně určit druh. O něco menší průměrná velikost než u H. punctatissima je pouze vodítko: rozsahy jednotlivých jedinců se překrývají.

Praktická Seifertova diagnostika kombinuje šířku hlavy CW a délku tykadlového násadce SL, obě v milimetrech na tři desetinná místa. Pro dělnice a ergatoidní samice používá funkci D = 142,82 × SL − 68,67 × CW − 26,12; záporný výsledek ve studovaném souboru označoval H. ergatandria, kladný H. punctatissima. Klasifikace 117 jedinců neměla chybu, ale jen při přesném preparování a měření skutečného povrchu kutikuly, který zakrývá husté ochlupení. Vzorec proto není náhradou mikroskopu pro fotografii z telefonu.

Rod Ponera odděluje další drobný znak: spodní výběžek petiolu má průsvitnou fenestru a párové zadní zoubky, zatímco Hypoponera nese jednodušší lalok. Stejný detail platí i vůči P. testacea. Pro ověřitelný nález je užitečný boční snímek petiolu, čelní pohled na hlavu, měřítko a více jedinců; samotná horní fotografie nejdůležitější znaky často skryje. Základní orientaci v názvech částí nabízí stavba těla mravence.

Český doklad má přesné místo i limity

První publikovaný český nález pochází z tropického pavilonu Zoo Liberec. Dne 8. května 2013 byla v substrátu květináče odebrána jedna dělnice, 10. července dalších třináct. Určení revidoval Bernhard Seifert, tedy autor moderního oddělení kryptické dvojice. Opakovaný odběr a soubor čtrnácti dělnic svědčí o aktivitě uvnitř pavilonu, studie však nezjišťovala počet hnízd, přítomnost královen, reprodukci ani dlouhodobé přežití po roce 2013.

Český checklist proto druh uvádí mezi zavlečenými mravenci žijícími uvnitř budov, odděleně od tehdy známých volně žijících druhů. Dnešní atlas tuto hranici zachovává: profil není součástí 113 venkovních druhů. Záznam neznamená, že H. ergatandria obývá liberecké parky nebo že se v Česku rojí podle počasí. Rozdíl mezi dopravním záchytem, interiérovou populací a etablovaným venkovním druhem podrobněji vysvětluje kapitola Nepůvodní a invazní mravenci.

Skleník je teplý ostrov s živou půdou

V evropském souboru leželo 95 % z dvaceti známých hnízdních míst ve sklenících zoologických a botanických zahrad, motýlích domech, prodejnách rostlin, muzeích a podobných vytápěných budovách. Obsazené provozy neklesaly pod 14 °C a obvykle udržovaly 22–27 °C. Samotné teplo ale nestačí. Mravenec potřebuje vlhký půdní substrát nebo rozkládající se organickou hmotu; v evropských sklenících byl opakovaně nalezen také v mokrém dřevě či pod kůrou.

To vysvětluje, proč nejde o běžného návštěvníka kuchyňské linky. Dělnice loví hlavně chvostoskoky a jiné nepatrné půdní členovce. Suchý byt bez velkých květináčů a bez fungující mikrofauny neposkytuje vhodný potravní systém, i když je vytápěný. Praktický průvodce rozdílem mezi půdním skleníkovým druhem a mravenci skutečně využívajícími domácnost je v kapitole Mravenci v domě.

Malá kolonie může mít několik typů rodičů

Soubor 26 hnízd z Okinawy obsahoval v průměru 29,2 dělnice, ale rozpětí od jedné do 184 ukazuje, jak zavádějící by bylo mluvit o „typické“ třicetičlenné kolonii. Kolonie jsou slabě polygynní a mohou být rozdělené mezi více hnízd. Zaznamenány byly ergatoidní i gynomorfní královny, bezkřídlí samci dvou velikostí a okřídlené gynomorfní samice. Čísla z tropické populace popisují biologické možnosti druhu, nikoli velikost libereckého výskytu.

Ergatoidní královna se podobá dělnici, je však o něco větší, má větší oči, spermatéku a vyvinuté vaječníky. Gynomorfní samice má velké oči, tři jednoduchá očka a mohutnou letovou mesosomu. Samci jsou vždy bezkřídlí. Větší samci mezi sebou soupeří a mohou si poškodit končetiny; menší samci se rovněž střetávají, ale jsou méně bojovní a někdy v jedné hnízdní komoře koexistují. Podle behaviorální studie pod synonymem H. bondroiti zřejmě napodobují samice. Obě samičí formy se mohou pářit uvnitř hnízda.

Proč atlas neukazuje měsíce rojení

Ve vytápěných stavbách mírného pásma se okřídlené samice objevovaly ve dvou širokých obdobích, jedno většinou v zimě a druhé na přelomu jara a léta. To je zajímavý signál vlivu umělého mikroklimatu a délky dne, nikoli český venkovní kalendář. Páření navíc probíhá uvnitř hnízda a nové provozy druh osidluje hlavně pasivním přenosem půdy, rostlin a organického materiálu; příležitostný aktivní let samice je možný, ale není základem českého dokladu.

Proto má profil měsíce i vrchol rojení záměrně prázdné a nezobrazuje českou výskytovou mapu GBIF. Globální taxonový odkaz zůstává dostupný pro kontrolu jména, jeho body však neodpovídají otázce, zda existuje populace venku v Česku. Nejrozumnější prevencí dalšího šíření mezi skleníky je kontrolovat a nepřenášet osídlený substrát, velké květináče, mokré dřevo a kůru bez potřeby. Podezřelý nález má smysl uchovat s datem, místem, typem substrátu a několika jedinci pro odborné přeměření.