mravenci.info

Formicinae · Paratrechina

Paratrechina longicornis

(Latreille, 1802)

Štíhlý, mimořádně rychlý mravenec s dlouhýma nohama a tykadly, který se s lidskou dopravou rozšířil po tropech a mimo ně přežívá ve vytápěných budovách.

Několik štíhlých dělnic Paratrechina longicornis s dlouhýma nohama na zeleném listuZvětšit4 fotografie
Živý jedinec Paratrechina longicornis na zeleném listuZvětšit
Skupina živých jedinců Paratrechina longicornis na zeleném podkladuZvětšit
Skupina Paratrechina longicornis kolem jiného hmyzuZvětšit

Foto: Licence:

Úpravy:

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice je drobná a štíhlá, hnědá až tmavě hnědá, s nápadně dlouhýma nohama a dlouhými tykadlovými násadci.
  • Velké vypouklé oči leží blízko zadního okraje hlavy a při pohledu shora výrazně vystupují z jejího obrysu.
  • Tykadlové násadce postrádají dlouhé vzpřímené chlupy; hřbet propodea je nízký a jen mělce vyklenutý.
Pozor na záměnu. Rychlý pohyb a dlouhé končetiny jsou nápadné, samy však druh neurčují. Od podobných Paratrechina a Nylanderia jej odděluje poloha a velikost očí, ochlupení tykadel a tvar propodea.
Kde přesně hledat anatomické znaky

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
narušená tropická a subtropická stanoviště · zahrady, plantáže a okolí staveb · vytápěné budovy a skleníky
Hnízdo
Kolonie využívají mělké a proměnlivé úkryty v půdě, pod kameny, v odumřelém dřevě, květináčích i ve spárách staveb. Část kolonie se může s královnami a plodem přestěhovat a založit další hnízdo.
Potrava
Dělnice sbírají medovici a jiné sladké tekutiny, loví drobné bezobratlé a odnášejí mrtvý hmyz i zbytky lidské potravy. Při hledání potravy rychle překonávají velké vzdálenosti.
Kolonie
Kolonie mívají více královen a mohou být rozdělené mezi několik úkrytů. V široce rozšířeném systému dvojí klonality jsou nové královny kopiemi matek, u androgenetických samců pochází jaderný genom pouze od otce a dělnice vznikají pohlavně. Studie doložila také samce z neoplozených vajíček, jejich reprodukční úlohu však neprokázala.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Tropické a subtropické populace na několika kontinentech a vytápěné interiéry.

Rozmnožování probíhá v teplém klimatu i uvnitř budov v různých obdobích, takže jeden společný měsíční kalendář by byl zavádějící.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Pravděpodobně indický subkontinent; přesná hranice původního areálu není známá.
Biogeografická oblast
jižní a jihovýchodní Asie (indomalajská oblast)

Druh dnes žije téměř v celých tropech a subtropech a s nákladem se dostává i do vytápěných budov mírného pásma. Genetická data nejlépe podporují původ na indickém subkontinentu, přesnou původní oblast však zatím neznáme.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Paratrechina longicornis poznáte nejdřív podle pohybu: štíhlé dělnice pobíhají trhavě a velmi rychle. Dlouhé nohy a tykadla jsou velmi nápadné, ale pro bezpečné určení je potřeba prohlédnout i oči, ochlupení a tvar hrudi.

Jak ji poznat

Dělnice je hnědá až tmavě hnědá a má světlejší kusadla, tykadla a nohy. Tykadlové násadce sahají daleko za zadní okraj hlavy. Velké vypouklé oči leží nezvykle vzadu a při pohledu shora vystupují z obrysu hlavy.

Při určování je důležitá kombinace tří znaků: na tykadlových násadcích nejsou dlouhé vzpřímené chlupy, propodeum je nízké a jen mírně vyklenuté a dělnice má velmi dlouhé končetiny. Samotná rychlost nestačí, podobně pobíhají i některé druhy rodu Nylanderia.

Potravu najde rychle

Dělnice využívají sladké tekutiny, především medovici mšic, červců a dalšího savého hmyzu. Zároveň loví drobné bezobratlé, sbírají mrtvý hmyz a v budovách navštěvují nejrůznější zbytky potravin. Nejde tedy o specialistu na jediný zdroj.

Schopnost rychle objevit potravu a přivést další dělnice je dobře vidět i v umělém prostředí. V uzavřeném komplexu Biosphere 2 se druh stal početně dominantním a výrazně změnil místní společenstvo bezobratlých.

Snadno přemístitelná hnízda a neobvyklá genetika

Hnízda bývají mělká a snadno přemístitelná: pod kameny, v půdě, mrtvém dřevě, květináčích nebo spárách staveb. Kolonie může mít více královen a její část se může přestěhovat do nového úkrytu. Díky tomu se rychle rozrůstá v místech, kam byla zavlečena.

Rozmnožování má neobvyklé uspořádání. V systému označovaném jako dvojí klonalita jsou nové královny genetickými kopiemi matek. U takzvaných androgenetických samců pochází jaderná DNA pouze od otce. Dělnice naopak vznikají pohlavně a nesou geny obou rodičovských linií. Tento systém byl nalezen v populacích z velké části světového areálu.

Globální genetická studie zachytila také samce vzniklé běžnějším způsobem z neoplozených vajíček. Neprokázala však, zda se tito samci podílejí na rozmnožování. Tvrzení, že všichni samci jsou otcovskými klony, by proto bylo příliš obecné.

Odkud pochází

Dnes jde o jednoho z nejrozšířenějších mravenců teplých oblastí. Žije ve městech, zahradách, plantážích, přístavech i přirozenější vegetaci a v chladnějších zemích přežívá ve vytápěných budovách.

Původ dlouho zůstával nejasný, protože rané popisy a dnešní rozšíření ukazují na různé části světa. Genetická data zatím nejvíc ukazují na indický subkontinent, přesnou původní oblast však neznáme.

Další čtení

Související témata

Doma a na zahraděMravenci na zahradě: hnízda, potrava, mšice a typické druhyKde na zahradě hnízdí, co sbírají, proč chodí po rostlinách a které druhy lze čekat v trávníku, pod dlažbou nebo ve dřevě.UrčováníJak určovat mravencePraktický postup od fotografie a kasty přes anatomické znaky až k určovacímu klíči a míře jistoty.Terén, rojení a výskytPozorování mravenců v terénuJak opakovatelně sledovat stezky, potravu, dění u hnízda a rojení a které údaje si u nálezu zapsat.
Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Paratrechina longicornis (Latreille, 1802). AntCat.Aktuální nomenklatorický záznam druhu, původní kombinace, typová lokalita a přehled synonym.
  2. LaPolla, Hawkes & Fisher. Taxonomic review of the ant genus Paratrechina, with a description of a new species from Africa. Journal of Hymenoptera Research, 2013.Taxonomická revize poskytuje diagnózu rodu a druhu. U čtyř podrobně změřených dělnic P. longicornis uvádí délku těla 2,1–2,5 mm.
  3. LaPolla & Fisher. Then there were five: a reexamination of the ant genus Paratrechina (Hymenoptera, Formicidae). ZooKeys, 2014.Revize vymezuje rod Paratrechina, srovnává jeho druhy a shrnuje určovací znaky i tehdejší hypotézy o původu P. longicornis.
  4. Pearcy, Goodisman & Keller. Sib mating without inbreeding in the longhorn crazy ant. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2011.Studie popsala oddělené klonální linie královen a samců a pohlavní vznik dělnic. Samotná práce zkoumá konkrétní populace, nikoli ještě celý světový areál.
  5. Tseng, Darras, Hsu, Yoshimura, Lee, Wetterer, Keller & Yang. Genetic analysis reveals the putative native range and widespread double-clonal reproduction in the invasive longhorn crazy ant. Molecular Ecology, 2023.Globální genetické srovnání 256 lokalit podporuje indický subkontinent jako pravděpodobný původní areál a dokládá široké rozšíření dvojitě klonálního rozmnožování. Vedle androgenetických samců zachytilo i samce z neoplozených vajíček, jejich reprodukční úlohu však neprokázalo. Článek vyšel online už v prosinci 2022.
  6. Wetterer et al. Ecological Dominance by Paratrechina longicornis (Hymenoptera: Formicidae), an Invasive Tramp Ant, in Biosphere 2. The Florida Entomologist, 1999.Studie dokumentuje početní dominanci P. longicornis a změny společenstva bezobratlých v uzavřeném komplexu Biosphere 2; nejde o typickou přírodní lokalitu.