Monomorium pharaonis

Podrobný profil

Biologie, určení a české doklady

Monomorium pharaonis neboli mravenec faraonů je v Česku spojený především s vytápěnými budovami. Historicky přežíval celoročně také na skládce ohřívané rozkladem odpadu, takové místo však není běžnou volnou krajinou. V tropech může druh žít i venku.

Určení drobných žlutých dělnic

Dělnice je světle žlutá až červenavě žlutá a konec zadečku mívá tmavší. Má dva uzlíky stopky, dvanáctičlánkové tykadlo s postupně zesílenou tříčlánkovou paličkou a chybějí jí nápadné propodeální trny. Hlava, mesosoma a stopka jsou jemně matné, lesk zadečku je výraznější. Kombinace je užitečná pod lupou; barva na telefonní fotografii se však mění se světlem, podkladem i vyvážením bílé.

Nejčastější záměnou není nutně nejbližší příbuzný, ale jakýkoli drobný světlý mravenec. Český mravenec příživný Solenopsis fugax má u dělnice deset článků tykadla a nápadnou dvoučlánkovou paličku. Je převážně podzemní a venkovní, zatímco faraon vytváří interiérové stezky. Ani tento ekologický rozdíl sám o sobě neurčuje druh: rozhoduje morfologie a u důležitého nálezu série ostrých snímků nebo uchovaný exemplář.

Publikovaný interval 2,2–2,4 milimetru vychází z Boltonovy taxonomické revize založené na měření 50 dělnic. Pro královny a samce použité studie srovnatelný interval celkové délky neposkytují.

Síť propojených hnízd

Faraon obsazuje teplé a vlhčí dutiny kolem rozvodů vody a topení, pod podlahami, v příčkách, nábytku nebo jiných málo rušených místech. Viditelná stezka může končit ve spáře, za ní však nemusí ležet celé hnízdo. Jedna kolonie může využívat několik oddělených dutin, mezi nimiž se přesouvají dělnice, plod i královny.

Z počtu stezek proto nelze odvodit počet kolonií. Jedna kolonie může mít výstupy v několika místnostech, ale mravenci ve dvou bytech naopak nemusí patřit k sobě. To by bylo možné ověřit až porovnáním jejich chování nebo genetickou analýzou.

Mnoho královen a šíření pučením

Kolonie jsou vysoce polygynní, tedy s více reprodukčními královnami. Pokusy s nabídkou nových hnízd ukázaly, že skupina dělnic, královen a plodu dokáže vytvořit menší životaschopný fragment. Tento proces se označuje jako pučení. Je to jiný způsob lokálního šíření než založení kolonie jedinou odrojenou královnou po hromadném letu.

Díky více královnám se může kolonie rozmnožovat i tehdy, když je rozdělena mezi několik skrytých hnízd. Z jedné viditelné stezky však počet královen ani velikost celé kolonie zjistit nelze.

Petersen a Buschinger popsali páření v hnízdě nebo v jeho blízkosti bez svatebního letu. Allard a spoluautoři později vyvolali a přímo sledovali páření izolovaných párů v plastové nádobě při studiu přenosu spermií; tento pokus však místo přirozeného páření nedokládá. Ani přítomnost okřídlených jedinců proto sama nepotvrzuje venkovní roj. Ve vytápěných místech navíc nemusí být rozmnožování vázané na jednotné roční období, takže měsíce rojení nelze spolehlivě vymezit.

Proměnlivá volba potravy

Dělnice využívají sladké i bílkovinné zdroje a vyhledávají také vodu. Relativní přitažlivost potravy se může měnit s potřebami larev a se stavem kolonie, takže nález u cukru sám o sobě druh neurčuje.

Český výskyt

Český soupis druhů z roku 2018 uvádí jako nejstarší tuzemský údaj záznam z roku 1922. Pozdější studie agrese a příbuznosti pracovala s laboratorními koloniemi založenými mimo jiné z odběrů v Praze-Lužinách, Ústí nad Labem a Olomouci. Odběry ze tří měst potvrzují, že nešlo jen o jediného náhodně dovezeného jedince. Neříkají však, které budovy jsou osídlené dnes ani jak častý druh v Česku je.

Globální syntéza podporuje tropicko-asijský původ a ukazuje, že v chladnějších částech světa je druh téměř výhradně spojený s vytápěnými budovami. Historická česká skládka byla výjimečná právě stálým teplem z rozkladu odpadu; běžné venkovní přezimování u nás doloženo není.