Dolichoderinae · Linepithema

Linepithema humile

(Mayr, 1868)

Drobný jihoamerický mravenec, který v mnoha zavlečených oblastech vytváří rozsáhlé vícekrálovné sítě hnízd, zatímco v původním areálu zůstávají hranice mezi koloniemi výraznější.

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice jsou drobné, štíhlé a poměrně stejnoměrně světle až tmavě hnědé, bez výrazných velikostních rozdílů.
  • Stopka má jediný nízký článek, který při pohledu shora z velké části zakrývá první článek zadečku, a propodeum je bez trnů.
  • Dělnice nemají funkční žihadlo; při vyrušení rychle běhají v početných stezkách a používají obranné výměšky.
Pozor na záměnu. Rychlá stezka drobných hnědých dělnic není bezpečným určením. Podobně vypadají jiné druhy rodu Linepithema i některé Tapinoma; druhové určení mimo dobře známý zavlečený areál vyžaduje mikroskopické znaky a lokalitu.

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
břehy a otevřené lesy v původním jihoamerickém areálu · středomořské zahrady, sady a vinice · parky, zástavba a další zavlažovaná či narušená místa
Hnízdo
Hnízda bývají mělká a snadno přemístitelná. Kolonie využívají půdu pod kameny a dřevem, dutiny u kořenů, mulč, zdi i stavby; propojená populace může současně obývat mnoho takových míst.
Potrava
Důležitým zdrojem cukrů je medovice mšic, červců a dalšího savého hmyzu. Dělnice také sbírají nektar, loví drobné členovce a využívají mrtvou živočišnou potravu.
Kolonie
Zavlečené populace bývají vícekrálovné a vícehnízdné. Nízká agresivita uvnitř velké geneticky příbuzné sítě umožňuje vznik superkolonií; mezi různými superkoloniemi však nepřátelství zůstává.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Původní jihoamerické a četné zavlečené populace v různém podnebí.

Doba vzniku pohlavních jedinců a šíření pučením se mezi původními a zavlečenými populacemi liší.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Jižní část Jižní Ameriky, zejména povodí Paraná, Paraguay a Uruguay v Argentině, Paraguayi, Uruguayi a jižní Brazílii.
Biogeografická oblast
Střední a Jižní Amerika (neotropická oblast)

Původní areál leží v jižní části Jižní Ameriky. Druh byl zavlečen do oblastí se středomořským a mírným podnebím na několika kontinentech, včetně jižní Evropy, Kalifornie, jižní Afriky, Austrálie a řady ostrovů. Jednotlivé záchyty nelze automaticky považovat za trvalé venkovní populace.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Linepithema humile ukazuje, proč slovo superkolonie neznamená jedno obří hnízdo. Zavlečená populace může tvořit síť tisíců menších hnízd, mezi nimiž se přesouvají dělnice, plod i královny. Dělnice z jedné sítě se většinou nenapadají, mezi různými superkoloniemi však mohou probíhat prudké střety.

Jak ho poznat

Dělnice jsou drobné, štíhlé a hnědé. Na rozdíl od ohnivých mravenců nemají nápadné velikostní skupiny. Stopku tvoří jediný nízký článek, který shora částečně zakrývá zadeček. Propodeum, tedy zadní část mesosomatu, nemá trny a dělnice postrádají funkční žihadlo.

V terénu upoutají husté proudy rychle pobíhajících dělnic. Tento obraz ale není určovací znak. Podobně se pohybují jiné drobné druhy a v původním areálu žije více zástupců rodu Linepithema. Spolehlivé určení může vyžadovat mikroskop a srovnávací materiál.

Síť mnoha hnízd

Kolonie využívají mělké dočasné prostory v půdě, pod kameny a dřevem, u kořenů nebo ve stavbách. Část sítě se může rychle přestěhovat, když místo vyschne, přehřeje se nebo je vyrušeno. Nové hnízdo často vzniká pučením: královny odcházejí s částí dělnic, nikoli samy.

V mnoha zavlečených populacích si dělnice ze vzdálených hnízd při setkání neprojevují agresi. Známá evropská superkolonie sahá přes velkou část středomořského pobřeží, není však jediná. Dělnice z geneticky a pachově odlišných sítí na sebe naopak mohou útočit. Přesnější je proto mluvit o několika velkých superkoloniích než o jedné kolonii přes celý svět.

Medovice a tlak na jiné členovce

Významnou část energie dodává medovice mšic, červců a dalšího savého hmyzu. Dělnice tyto producenty medovice chrání před některými nepřáteli a získávají pravidelný zdroj cukrů. Zároveň loví drobné členovce a využívají další snadno dostupné zdroje potravy.

V místech s vysokou hustotou může druh vytlačovat místní mravence a měnit vztahy mezi rostlinami, savým hmyzem a jeho predátory. Síla dopadu se však liší podle stanoviště. Výsledek z ostrova nebo zavlažovaného sadu nelze bez ověření přenést na každou městskou zahradu.

Původ a světové šíření

Původní areál leží v jižní části Jižní Ameriky, zejména v širším povodí Paraná, Paraguay a Uruguay. Odtud byl druh opakovaně převezen se zeminou, rostlinami a dalším zbožím.

Dnes žije v řadě oblastí se středomořským nebo mírným podnebím. Dobře známé populace jsou v jižní Evropě, Kalifornii, jižní Africe, Austrálii a na mnoha ostrovech. Světová mapa obsahuje také jednotlivé záchyty; ty samy nedokládají rozmnožující se venkovní populaci.

Okřídlení pohlavní jedinci vznikají, ale velká část místního šíření probíhá pučením. Načasování rozmnožování se mění s podnebím i historií konkrétní populace.

Další čtení

Související témata

Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. Bolton et al. AntCat: Linepithema humile (Mayr, 1868). AntCat.Průběžně aktualizovaný taxonomický záznam platného jména, synonym a původního popisu mravence argentinského.
  2. GBIF Backbone Taxonomy: Linepithema humile (Mayr, 1868). GBIF Secretariat.Taxonomický záznam a agregované výskytové údaje. Hustota bodů závisí na intenzitě sběru a zveřejňování dat.
  3. Giraud, Pedersen & Keller. Evolution of supercolonies: the Argentine ants of southern Europe. Proceedings of the National Academy of Sciences, 2002.Genetická a behaviorální studie Linepithema humile v jižní Evropě rozlišila dvě rozsáhlé superkolonie s nízkou agresí uvnitř a silnou agresí mezi nimi. Jde o konkrétní zavlečený systém, nikoli obecný důsledek života ve městě.
  4. Wetterer, Wild, Suarez, Roura-Pascual & Espadaler. Worldwide spread of the Argentine ant, Linepithema humile (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecological News, 2009.Globální historický přehled více než 2 100 lokalit uvádí pro Česko nejstarší známý záznam nejpozději z roku 1947; v mírném pásmu popisuje druh téměř výhradně jako interiérového škůdce. Historický záznam není dokladem současné české populace.