Linepithema humile

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Linepithema humile ukazuje, proč slovo superkolonie neznamená jedno obří hnízdo. Zavlečená populace může tvořit síť tisíců menších hnízd, mezi nimiž se přesouvají dělnice, plod i královny. Dělnice z jedné sítě se většinou nenapadají, mezi různými superkoloniemi však mohou probíhat prudké střety.

Jak ho poznat

Dělnice jsou drobné, štíhlé a hnědé. Na rozdíl od ohnivých mravenců nemají nápadné velikostní skupiny. Stopku tvoří jediný nízký článek, který shora částečně zakrývá zadeček. Propodeum, tedy zadní část mesosomatu, nemá trny a dělnice postrádají funkční žihadlo.

V terénu upoutají husté proudy rychle pobíhajících dělnic. Tento obraz ale není určovací znak. Podobně se pohybují jiné drobné druhy a v původním areálu žije více zástupců rodu Linepithema. Spolehlivé určení může vyžadovat mikroskop a srovnávací materiál.

Síť mnoha hnízd

Kolonie využívají mělké dočasné prostory v půdě, pod kameny a dřevem, u kořenů nebo ve stavbách. Část sítě se může rychle přestěhovat, když místo vyschne, přehřeje se nebo je vyrušeno. Nové hnízdo často vzniká pučením: královny odcházejí s částí dělnic, nikoli samy.

V mnoha zavlečených populacích si dělnice ze vzdálených hnízd při setkání neprojevují agresi. Známá evropská superkolonie sahá přes velkou část středomořského pobřeží, není však jediná. Dělnice z geneticky a pachově odlišných sítí na sebe naopak mohou útočit. Přesnější je proto mluvit o několika velkých superkoloniích než o jedné kolonii přes celý svět.

Medovice a tlak na jiné členovce

Významnou část energie dodává medovice mšic, červců a dalšího savého hmyzu. Dělnice tyto producenty medovice chrání před některými nepřáteli a získávají pravidelný zdroj cukrů. Zároveň loví drobné členovce a využívají další snadno dostupné zdroje potravy.

V místech s vysokou hustotou může druh vytlačovat místní mravence a měnit vztahy mezi rostlinami, savým hmyzem a jeho predátory. Síla dopadu se však liší podle stanoviště. Výsledek z ostrova nebo zavlažovaného sadu nelze bez ověření přenést na každou městskou zahradu.

Původ a světové šíření

Původní areál leží v jižní části Jižní Ameriky, zejména v širším povodí Paraná, Paraguay a Uruguay. Odtud byl druh opakovaně převezen se zeminou, rostlinami a dalším zbožím.

Dnes žije v řadě oblastí se středomořským nebo mírným podnebím. Dobře známé populace jsou v jižní Evropě, Kalifornii, jižní Africe, Austrálii a na mnoha ostrovech. Světová mapa obsahuje také jednotlivé záchyty; ty samy nedokládají rozmnožující se venkovní populaci.

Okřídlení pohlavní jedinci vznikají, ale velká část místního šíření probíhá pučením. Načasování rozmnožování se mění s podnebím i historií konkrétní populace.