Solenopsis invicta

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Solenopsis invicta patří k nejlépe prozkoumaným invazním mravencům. Dobře popsané jsou také plynulé rozdíly ve velikosti dělnic, stavba půdního hnízda a dvě sociální formy, které se liší počtem královen i chováním.

Jak ho poznat

Dělnice jsou rezavě červenohnědé, zadeček bývá tmavší. V jednom hnízdě žijí drobní i několikanásobně větší jedinci. Velikost dělnic tvoří plynulé rozpětí, nikoli několik ostře oddělených kast.

Mezi hrudí a zadečkem leží dva články stopky. Tykadlo má deset článků a poslední dva tvoří nápadnou paličku. Propodeum je bez trnů. Ani tato kombinace však nemusí stačit k rozlišení blízce příbuzných ohnivých mravenců. Zvlášť v oblastech, kde se potkává S. invicta a S. richteri, může být nutné genetické ověření.

Jedna nebo více královen

Jednokrálovná forma mívá řidší síť velkých, navzájem soupeřících kolonií. Vícekrálovná forma může vytvářet hustší soustavu hnízd a dělnice z různých hnízd vůči sobě bývají méně agresivní. Rozdíl není jen reakcí na prostředí; o přijímání dalších královen spolurozhoduje rozsáhlý úsek genomu.

Studie sociálního chromozomu popsala oblast dlouhou přibližně 13 milionů párů bází, v níž je mezi dvěma variantami potlačena rekombinace. Obsahuje stovky genů, takže rozdíl mezi sociálními formami nelze zjednodušit na jediný „gen pro počet královen“.

Počet dělnic, královen i propojených hnízd se mění s věkem kolonie a místními podmínkami. Celoroční studie floridských kolonií zjistila prudký přechod k produkci pohlavních jedinců přibližně při 20 000–50 000 dělnicích; po dosažení této velikosti představovali pohlavní jedinci zhruba třetinu roční produkce kolonie. Jde o výsledek jedné oblasti, nikoli o pevnou hranici pro celý druh.

Půdní hnízdo a potrava

Kolonie hloubí rozsáhlou soustavu chodeb a komor. Nad ní může vyrůst nápadný kopeček, často bez jednoho centrálního otvoru. Podoba hnízda závisí na půdě, vlhkosti a teplotě; stejný druh může v různých místech vytvořit odlišný povrchový tvar.

Dělnice sbírají semena, sladké rostlinné zdroje a medovici, zároveň loví či sbírají jiné bezobratlé. Tekutou potravu dostávají larvy všech stadií. Pevné kousky bílkovinné potravy dělnice pokládají pouze larvám ve čtvrtém, tedy posledním vývojovém stadiu, na specializovanou oblast spodní strany těla; mladší larvy je přijímat nedokážou.

Původní a zavlečený areál

Původní areál leží v subtropické Jižní Americe. S lidskou dopravou se druh rozšířil do dalších teplých oblastí světa. Nejznámější zavlečený areál je na jihu Spojených států, ustálené populace však existují i v dalších zemích.

V roce 2023 byla rozmnožující se populace potvrzena na Sicílii. Nález dokládá konkrétní sicilskou populaci, nikoli souvislý výskyt po celém Středomoří. Rozsah a další vývoj této populace ukážou až další cílené průzkumy.

Rojení nemá jeden světový kalendář

Okřídlené samice a samci mohou létat za teplého a vlhkého počasí, načasování však závisí na oblasti. Sezona v Jižní Americe se neshoduje s jihem USA a ze sicilského nálezu zatím nelze určit dlouhodobý průběh rojení. Údaje z jedné populace proto nelze vztáhnout na celý areál.