Wasmannia auropunctata

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

V některých populacích Wasmannia auropunctata vznikají dělnice pohlavně, nové královny jsou téměř klony matky a samci nesou pouze otcovský jaderný genom. Jiné populace se rozmnožují běžným pohlavním způsobem. Také hustota a propojení hnízd se mezi populacemi výrazně liší.

Jak ji poznat

Dělnice měří přibližně 1,2–1,5 mm a je rezavá až světle žlutohnědá. Hlava a mesosoma (střední část těla) jsou silně skulpturované příčnými rýžkami a síťováním a nesou řídké vzpřímené štětiny. Mezi mesosomou a zadečkem leží dva články stopky. Petiolární uzel je při pohledu z boku přibližně čtyřhranný a za ním následuje nižší postpetiol.

Tykadlo tvoří jedenáct článků, z nichž poslední dva jsou nápadně zvětšené do paličky. Násadec je krátký a nepřesahuje zadní okraj hlavy. Po stranách čelních lišt leží mělké rýhy, do nichž lze tykadlo částečně složit. Na zadní části mesosomy vyrůstá pár dlouhých robustních propodeálních trnů.

Dvoučlánková tykadlová palička pomáhá odlišit druh od mnoha podobně drobných žlutohnědých Tetramorium, která mají paličku tříčlánkovou. U rodu Wasmannia se však počet článků tykadla mezi druhy pohybuje od deseti do dvanácti a liší se i délka propodeálních trnů, takže jediný znak nestačí. Drobné Solenopsis propodeální trny postrádají. V neotropické oblasti žijí další druhy rodu Wasmannia a barva, velikost ani bolestivé bodnutí samy o sobě nestačí. Spolehlivé určení vyžaduje mikroskopický klíč, více znaků a uchovaný dokladový exemplář.

Jméno a příbuznost

Roger popsal druh roku 1863 z Kuby jako Tetramorium auropunctatum. Proto dnes autorita stojí v závorkách: Wasmannia auropunctata (Roger, 1863). Forel jej roku 1893 převedl do nově založeného rodu Wasmannia.

Anglické jméno little fire ant a francouzské fourmi électrique odkazují na palčivé bodnutí. Stejné anglické označení však neznamená, že druh patří do rodu Solenopsis, jehož zástupci se běžně označují jako ohniví mravenci.

Královna měří přibližně 4,5–5 mm a samec asi 4,2–4,5 mm, takže jsou třikrát až čtyřikrát delší než běžná dělnice. Královny bývají tmavě hnědé a mohou být okřídlené nebo po spáření křídla odhodit. V rozsáhlých sériích se objevují i aberantní dělnice, proto není přesné tvrdit, že každý jedinec dělnické kasty má naprosto totožný tvar a velikost.

Rozdíly mezi přirozenými a narušenými stanovišti

V původním neotropickém areálu vědci rozlišují dvě často se opakující ekologické situace. V primárním lese žijí řidší, méně dominantní populace, které se většinou rozmnožují pohlavně. Jednotlivé soustavy hnízd jsou prostorově rozptýlené a dělnice z různých soustav se mohou napadat.

V člověkem pozměněném prostředí — na plantážích, zahradách, okrajích cest a v zástavbě — se častěji uplatňují husté klonální populace. Mívají nízkou agresi uvnitř vlastní soustavy hnízd, vysokou hustotu hnízd a dokážou ovládnout zdroje potravy. Právě tyto linie se nejčastěji rozšířily mimo původní areál.

Souvislost není absolutní pravidlo. Byly zjištěny dominantní sexuální i méně dominantní klonální populace. Lidské narušení, způsob rozmnožování a sociální organizace se navzájem ovlivňují, ale jediný znak nevysvětluje celý invazní úspěch.

Hnízdo může být v opadu i v koruně stromu

Druh nestaví nápadnou mohylu ani jeden hluboký podzemní systém. Využívá malé hotové prostory, nejčastěji v teplém, vlhkém a stinném mikrostanovišti: pod kamenem či padlým dřevem, v listovém opadu, pod volnou kůrou, v mechu, epifytu nebo dutém řapíku.

V zástavbě využívá elektrické zásuvky, stroje, palety, trubky, nábytek a další předměty, které nabízejí úkryt a vlhkost. Jedna populace může současně hnízdit v půdě, kmenech i korunách stromů, takže návnada položená na zemi nemusí odhalit všechny její části.

Jedna dutina může obsahovat dělnice, plod i několik královen, jiná jen část těchto skupin. Dělnice a potrava se mezi blízkými dutinami přesouvají, takže jednotlivá dutina nemusí představovat celou kolonii.

Potrava se liší podle prostředí

W. auropunctata je potravní oportunista. Dělnice navštěvují květní i mimokvětní nektaria, sbírají medovici mšic, červců a štítenek a loví nebo sbírají jiné bezobratlé. Popsaný jídelníček zahrnuje i další dostupné rostlinné a živočišné zdroje.

Dělnice chrání producenty medovice před některými nepřáteli a využívají jejich sladké výměšky. Poměr cukerné a živočišné potravy není pro tento druh dostatečně změřený a preference laboratorních návnad nelze považovat za univerzální jídelníček.

Soustava hnízd a superkolonie

Kolonie jsou obvykle polygynní a polydomní: více královen žije v síti více hnízd. Když se část prostoru zaplní nebo zhorší, jedna či více královen se s dělnicemi přesune do blízké dutiny. Pučení rozšiřuje populaci na krátkou vzdálenost, ale přeprava květináče, zeminy, palety či stroje ji může přenést mnohem dál.

V hustých invazních populacích se hranice mezi sousedními skupinami hnízd mohou prakticky ztratit. Dělnice se navzájem tolerují a mezi hnízdy přenášejí potravu i plod. Lokálně byly naměřeny mimořádné hustoty kolem 20 000 dělnic a desítek královen na metr čtvereční.

Naměřená hodnota pochází z několika silně zamořených lokalit a závisí na metodě odběru; nepředstavuje běžnou hustotu každého hnízda. Také starší údaj až šestnácti královen v jednom hnízdě závisí na vymezení propojené soustavy dutin.

Způsob rozmnožování se mezi populacemi liší

V běžně se rozmnožující populaci vznikají samice z oplozených vajíček a samci z neoplozených. Takové populace byly geneticky potvrzeny v přirozených neotropických lesích.

V některých invazních populacích se královny rozmnožují téměř klonálně: jejich dcery nesou téměř stejnou jadernou DNA jako matka. Samci naopak dědí jadernou DNA pouze po otci, zatímco mitochondrie získávají z vajíčka. Přesný okamžik, kdy se mateřská jaderná DNA ztrácí, zatím neznáme.

Dělnice obvykle vznikají pohlavně a nesou kombinaci mateřské a otcovské DNA.

Pohlavní rozmnožování v klonálních populacích

První práce o dvojí klonalitě vycházela z omezené části areálu. Pozdější srovnání sedmnácti populací však našlo vedle klonálních linií také klasicky sexuální populace a ukázalo, že klonální režim pravděpodobně vznikl opakovaně ze sexuálních předků.

Ani v klonálních populacích nejsou mateřské a otcovské linie geneticky zcela oddělené. Byly zaznamenány vzácné pohlavně vzniklé královny, samci z neoplozených vajíček, mutace i rekombinace.

Páření zůstává důležité. U neoplozené klonální královny se může v laboratoři část vajíček vyvinout v životaschopné potomstvo, ale oplození výrazně zvyšuje líhnivost a pohlavně vzniklé dělnice nesou genetický příspěvek obou rodičů.

O rojení rozhoduje populace a místo

Invazní klonální sítě se šíří hlavně pučením a lidskou dopravou. Páření může proběhnout uvnitř hnízda a mladá královna pak odchází s dělnicemi, takže nemusí absolvovat osamělou zakladatelskou fázi. To však neznamená, že W. auropunctata vůbec nelétá.

Dlouhodobé světelné pasti na vlhké lokalitě Guaynabo v Portoriku zachytily opak. Okřídlené samice i samci tam létali v noci během velké části roku, především před úsvitem mezi čtvrtou a šestou hodinou. Od května do října ve světelných pastech početně převažovaly samice nad samci, od listopadu do dubna naopak samci. Na suché lokalitě Guánica však výzkumníci za 620 nocí zachytili pouze dva samičí lety.

Letová aktivita se výrazně lišila i mezi dvěma lokalitami na Portoriku. Nevíme navíc, jak se portorický režim vztahuje k reprodukčnímu typu každé zachycené populace. Z těchto údajů proto nelze sestavit jednotný měsíční kalendář pro celý světový areál.

Původní a zavlečené rozšíření

Druh pochází z neotropické Ameriky a přirozeně obývá nejméně velkou část Střední a Jižní Ameriky východně od And. Geneticky pestré sexuální i klonální populace potvrzují původnost v severní Argentině. Směrem do střední Argentiny se během 20. století rozšířily hlavně klonální linie spojené s člověkem.

Severní hranice zůstává méně jistá. Nálezy pokračují přes Střední Ameriku do částí Mexika, jeho střed a západ jsou však nedostatečně pokryté a původnost mexických populací čeká na genetické ověření. Také Karibik nelze jednoduše označit celý za původní nebo celý za zavlečený. Stejné klonální linie na více ostrovech dokládají opakované introdukce, přesto nemusí vysvětlovat každý historický výskyt.

Mimo neotropickou oblast se W. auropunctata rozšířila do částí tropické Afriky, pacifických ostrovů, Havaje, Floridy, východní a jihovýchodní Asie a několika středomořských oblastí. Zavlečené rozšíření se mění s novými nálezy i eradikacemi. Použité databáze ani kritický český soupis nedokládají venkovní populaci v Česku.

Bodnutí a doložené dopady

Dělnice má funkční žihadlo a její bodnutí může vyvolat výraznou palčivou bolest. V místech s vysokou hustotou padají dělnice z vegetace na lidi i zvířata a dostávají se do domů, sadů a pracovních prostor. Mohou proto působit zdravotní i hospodářské potíže.

V zavlečených ostrovních ekosystémech byly doloženy poklesy některých místních členovců a změny společenstev. Rozsah účinku ale není všude stejný; část druhů se dokáže bránit a výsledek závisí na stanovišti, konkurentech a míře zamoření.

Lékařská a veterinární literatura spojuje bodnutí tohoto druhu s tečkovitými lézemi a zákaly rohovky u lidí i zvířat. Souhrnná práce propojila dříve oddělená hlášení, ale nevyčíslila, jak často takové poškození vede k trvalé ztrátě zraku.