mravenci.info

Formicinae · Dinomyrmex

Dinomyrmex gigas

(Latreille, 1802)

Jeden z největších žijících mravenců obývá deštné lesy jihovýchodní Asie. Převážně noční dělnice používají několik propojených podzemních hnízd a potravu hledají na zemi i v korunách.

Velká tmavá dělnice Dinomyrmex gigas s rezavým zadečkem na lesním podkladu v jižním ThajskuZvětšit4 fotografie
Dva živí jedinci Dinomyrmex gigas na listové hrabance v malajsijském SelangoruZvětšit
Jedinec Dinomyrmex gigas přenáší mrtvého příslušníka stejného druhuZvětšit
Okřídlený samec Dinomyrmex gigas na dřevěném povrchuZvětšit

Foto: Licence:

Úpravy:

Určování

Určovací znaky

  • Dělnice jsou mimořádně velké a tvoří dvě nápadné velikostní skupiny. Majoři mají velmi širokou hlavu, minoři jsou štíhlejší.
  • Hlava a hruď jsou převážně černé až tmavohnědé, zadeček a části nohou bývají kaštanově až rezavě hnědé.
  • Druh patří do samostatného rodu Dinomyrmex; starší odborné práce jej uvádějí jako Camponotus gigas.
Pozor na záměnu. Samotná velikost ani černo-rezavé zbarvení na fotografii nestačí. V jihovýchodní Asii žijí i další velcí zástupci tribu Camponotini a u D. gigas se navíc popisují dvě zeměpisné formy.
Kde přesně hledat anatomické znaky

Způsob života

Hnízdo, potrava a kolonie

Prostředí
nížinné a podhorské tropické deštné lesy · primární dvojkřídláčové lesy
Hnízdo
Dobře prozkoumané bornejské kolonie obývaly síť převážně podzemních hnízd. Z hnízd vedly stálé stezky na zem i do korun stromů a potrava putovala směrem k centrálnímu hnízdu s královnou.
Potrava
V bornejské studii převažovala medovice a jiné tekuté zdroje. Menší část tvořily výkaly obratlovců, ulovení nebo nalezení členovci a další příležitostná potrava.
Kolonie
Sledované bornejské kolonie byly rozdělené mezi několik propojených hnízd a dělnice vycházely hlavně v noci. Nejpodrobněji zmapovaná kolonie měla 17 hnízd, asi 7 000 sběraček a území o rozloze přibližně 0,8 hektaru.

Rozmnožování

Reprodukční biologie

Geografický kontext: Jihovýchodní Asie; místní rytmus závisí na srážkách a podmínkách konkrétního lesa.

Pozorování reprodukčních cyklů pocházejí hlavně z několika bornejských kolonií. Pro celý areál není k dispozici jednotný a spolehlivý kalendář svatebních letů.

Výskyt

Rozšíření a výskyt

Původní areál
Jižní Thajsko, Malajský poloostrov, Sumatra, Borneo a přilehlé části jihovýchodní Asie.
Biogeografická oblast
jižní a jihovýchodní Asie (indomalajská oblast)

Druh je známý z jižní části pevninské jihovýchodní Asie, Malajského poloostrova, Sumatry a Bornea. Starší záznamy bývají vedené pod jménem Camponotus gigas a databáze dosud nepoužívají nové rodové zařazení jednotně.

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Dinomyrmex gigas patří k největším žijícím mravencům. Kolonie používá několik podzemních hnízd propojených stálými stezkami a její dělnice vyrážejí za potravou až do korun stromů.

Proč už se nejmenuje Camponotus gigas

Starší literatura používá jméno Camponotus gigas. Revize příbuzenských vztahů z roku 2016 obnovila rod Dinomyrmex, protože tento mravenec nepatří přímo k rodům Camponotus ani Colobopsis. Platné jméno je proto Dinomyrmex gigas, zatímco GBIF jej stále vede pod starší kombinací.

Dvě velikostní skupiny dělnic

Kolonie vytváří menší dělnice neboli minory a nápadně mohutnější majory. Majoři mají širokou hlavu a větší kusadla, zatímco minoři tvoří většinu sběraček pohybujících se po stezkách. Mezi oběma skupinami se objevuje jen menší počet přechodných jedinců.

Zbarvení bývá tmavé: hlava a hruď jsou černé až tmavohnědé, zatímco zadeček a části nohou mohou být kaštanové nebo rezavé. Bez lokality a detailních znaků však velký černo-hnědý mravenec není automaticky D. gigas.

Síť podzemních hnízd

Čtyři sledované kolonie v Národním parku Kinabalu používaly několik podzemních hnízd. Takové uspořádání se označuje jako polydomie. Nejpodrobněji zmapovaná kolonie měla 17 hnízd, přibližně 7 000 sběraček a území o rozloze 0,8 hektaru. Potravu hledala na lesní půdě i vysoko v korunách.

Potrava z okrajových hnízd putovala k centrálnímu hnízdu s královnou. Přenášela ji část menších dělnic, která se specializovala na dopravu mezi hnízdy. Tito jedinci byli větší než běžné sběračky, nosili asi pětkrát těžší náklad a ti největší zvládali delší úseky trasy.

V bornejské studii převládala tekutá potrava

Medovice a další tekuté zdroje, například nektar ze žláz mimo květy, tvořily 87 procent z více než šesti tisíc zaznamenaných položek potravy. Zbytek připadal hlavně na ptačí a jiné výkaly a zhruba čtyři procenta na ulovené nebo nalezené členovce.

Tato čísla popisují jednu zkoumanou populaci na Borneu, ne pevný jídelníček pro celý areál. Studie z Bruneje našla poněkud jiné složení. V obou případech však dělnice využívaly bohaté tekuté zdroje i příležitostnou živočišnou potravu.

Převážně noční aktivita

V prozkoumaných bornejských lesích začínala hlavní aktivita dělnic večer. V noci se po kmenech rozbíhaly proudy sběraček do korun, zatímco ve dne zůstávalo venku jen málo jedinců. Majoři se častěji účastnili hlídek a střetů na hranicích.

Sousední kolonie udržovaly oddělená území. Při některých střetech se majoři na stálých místech dlouho přetlačovali bez vážného zranění. Prudší vpád však mohl vyvolat skutečný útok, takže reakce závisela na situaci.

Areál a dva poddruhy

Druh je doložený v jižním Thajsku, na Malajském poloostrově, Sumatře a Borneu. Současná taxonomie rozlišuje nominotypický poddruh D. gigas gigas a bornejský poddruh D. gigas borneensis. Většina podrobných ekologických studií proběhla právě na Borneu.

Mimo Borneo se mohou počet hnízd, jídelníček i denní rytmus lišit.

Další čtení

Související témata

Život kolonieKolik královen, kolik hnízd? Sociální organizace českých mravencůPorovnávejte české druhy podle doloženého počtu královen, jednoho či více hnízd, samostatného zakládání, pučení a závislosti na hostitelské kolonii.Život kolonieVývoj plodu a vznik kastVajíčko, larvální instary, kukla, kokon, dospělec, péče o plod a výživové, hormonální, sociální i genetické vlivy na vznik kast.Život kolonieKolik mravenců žije v kolonii?Od několika dělnic po milionové společnosti: jak se početnost mění s druhem, věkem a sezonou a proč hnízdo nemusí být celá kolonie.
Procházet všechny články a nástroje →

Zdroje profilu

Profil naposledy revidován .

  1. GBIF Backbone Taxonomy: Camponotus gigas (Latreille, 1802). GBIF Secretariat.GBIF dosud vede druh pod starší kombinací Camponotus gigas. Současná fylogenetická klasifikace používá Dinomyrmex gigas; záznam slouží k dohledání agregovaných dat, ne jako zdroj aktuálního rodového zařazení.
  2. Ward, Blaimer & Fisher. A revised phylogenetic classification of the ant subfamily Formicinae, with resurrection of the genera Colobopsis and Dinomyrmex. Zootaxa, 2016.Fylogenetická revize obnovující rod Colobopsis.
  3. Khachonpisitsak et al. An updated checklist of the ants of Thailand. ZooKeys, 2020.Regionální taxonomický soupis dokládá výskyt druhu v Thajsku; neposkytuje experimentální údaje o jeho biologii.
  4. Orr & Charles. Foraging in the giant forest ant, Camponotus gigas (Smith) (Hymenoptera: Formicidae): evidence for temporal and spatial specialization in foraging activity. Journal of Natural History, 1994.Terénní studie popisuje časové a prostorové rozdělení sběru potravy pod starším jménem Camponotus gigas.
  5. Pfeiffer & Linsenmair. Polydomy and the organization of foraging in a colony of the Malaysian giant ant Camponotus gigas (Hym./Form.). Oecologia, 1998.Studie čtyř bornejských kolonií popisuje podzemní hnízda, převážně noční aktivitu a přepravu potravy mezi hnízdy. Detailní počty 17 hnízd, asi 7 000 sběraček a území 0,8 hektaru patří jediné hlavní kolonii.
  6. Pfeiffer & Linsenmair. Contributions to the life history of the Malaysian giant ant Camponotus gigas (Hymenoptera, Formicidae). Insectes Sociaux, 2000.Dlouhodobé sledování na Borneu shrnuje stavbu kolonií, bimodální velikost dělnic, potravu a denní aktivitu. Uvedené průměrné hmotnosti a rozměry nejsou délkovým rozpětím celého druhu.
  7. Pfeiffer & Linsenmair. Territoriality in the Malaysian giant ant Camponotus gigas (Hymenoptera/Formicidae). Journal of Ethology, 2001.Terénní práce z Bornea popisuje oddělená území kolonií, hlídky majorů a ritualizované i přímé střety na hranicích.